Jistě pane Ministře...

Dnešní den nebyl ničím moc zvláštním. Celkem se nic moc nestalo - práce, práce, práce - běžný koloběh pracovního dne.
Přesto všechno jsem si našel čas i na diskuse na iDnes abych si přečetl rozhovor s panem Košťálem, kandidátem na předsedu ČMFS. Nečekal jsem až tak velký zázrak, ale to co jsem se dočetl předčilo všechny moje noční můry. Opravdu, více arogance a zamlžování jsem dlouho neviděl. Celkově jsem byl spíš zhnusen.

Před týdnem jsem si koupil knížku "Jistě pane ministře 2". Abyste tomu rozuměli, tak asi týden před tím jsem si koupil jinou knížku - Jistě pane ministře 1. Musím říct, že mě to opravdu potěšilo, protože taková literatura je můj čálek čaje.
Pro ty kdo to nezná. Existuje britský serial Jistě pane Ministře, který byl natočen někdy v osmdesátých letech. Dávala ho i Česká televize, ale v součastné době je legálně u nás prakticky nesehnatelný. Ledaže by si to někdo nagrabboval z televize.
Knížka popisuje osudy nového ministra Jima Hackera, který dostává na starosti Ministerstvo pro Administrativní záležitosti. Je to důležité ministerstvo. Řekl bych tak osmé až deváté co se důležitosti týká. Jelikož je dlouhé roky v opozici, tak neví, že největším nepřítelem nejsou opoziční poslanci, ale byrokraté na ministerstvech.
Dále se v seriálu setkáváme se Stálým tajemníkem Sirem Humphrey Applebym. Sir Humphrey je starý mazák, byrokrat, jenž nese heslo "Já řídím ministerstvo!". A dále je zde i Bernard Wooley, osobní tajemník ministra Hackera. Wooley musí balancovat mezi svojí loajalitou k ministrovi a tím, že je to státní úředník a doufá, že jeho kariera potrvá do 65 let. A nesmíme zapomenout ani na Franka Weisela (nikdy nečíst jako kdyby se to psalo "Weasel"!!!), což je osobní politický poradce ministra Hackera.
Hacker přichází na ministrerstvo s velkými plány ("čelem k voličům, to je naše heslo. Musíme pustit nový vítr do starých struktur") nicméně brzy zjištuje, že realita je docela jiná. Setkáváme se tedy s neuvěřitelnými věcmi, které se v britské politice mohou stát. Obávám se, že to není jen otázkou britské politiky.
Zvláštní úlohu má v celém díle Bernard Wooley. Tento muž, jenž si zakládá na naprosto přesném vyjadřování, častokrát pronese hlášku nad kterou není... Například na větu " Nemůžu svým kolegům vrazit nůž do zad a plivnout jim do obličeje!!!" odpovídá "V podstatě vzato, nemůžete jim vrazit nůž do zad, když jim budete plivat do obličeje... To by se museli otočit". Myslím, že další komentář není třeba.