Černý čtvrtek

Včerejší den se zapsal černým písmem do mé historie. No, ono to vlastně až tak hrozné nebylo, ale takový úvod je zajímavější :-)
Abych nenapínal. Byl jsem na bowlingu. Chodím pravidelně každý čtvrtek. No pravidelně, asi dva měsíce. Člověk si protáhne tělo, dá si pivko, zasoutěží si a občas i vyhraje.
Chodím se svojí přítelkyní, vždy jen na hodinu, rychlovka. Stíháme většinou tak pět šest her. Nejsem až tak dobrý hráč, baví mě to, ale prostě někdy se vede, někdy ne.
Obvyklý průměr mých hodů je tak od 110 do 130 na kolo. Jak kdy a jak kde. Občas dám méně, občas více. Jak říkám, amatérský hráč... Ve čtvrtek jsem si věřil. Též jsem dostal svojí oblíbenou dráhu číslo 4, takže jsem čekal dobrý a kvalitní souboj.
Brzy jsem byl přesvědčen o to, že celá dnešní hra bude kvalitní a dobrá. 117 a 118 v prvních dvou hrách. Říkám si skvělé, první hru mám většinou slabší, pak už to je vždy lepší.
Osobně považuju bowling hodně za hru nervů, respektivě hru, kterou hodně ovlivňuje psychika. Tak nějak hodit to umí každý, o tom svědčí i fakt, že když jsem tuto hru před cca 7 lety hrál Havlíčkově Brodě poprvé, tak jsem naházel 146, což pak bylo na dlouhou dobu můj osobní rekord. Styl je důležitý, vědět jak to hodit, ale pokud máte problém v hlavě, tak se můžete snažit sebevíc a prostě vždycky to dopadne blbě.
Ale vraťme se ke naší hře. Ke konci druhé hry mě zazvonil mobil. Poučení pro příště?? Mobil nechat doma!!! Měl jsem na pátek domluvený sraz s kamarádem. Kamarád má přítelkyni která ho drží, no řekněmě zkrátka. Na tom pátku jsme byli domluvení cca. 14 dní, že zajdeme do hospůdky a pokecáme. Volá mi ve čtvrtek, právě při konci druhé hry. Že nemůže, že nejde... Dožralo mi to - nebylo to totiž poprvé - a tak začalo dopisování pomocí SMS.
Nejhorší ale bylo, že v tento moment moje hlava řekla bowlingu dost! A končíš Arnolde! Jedeš domů, už nic nehodíš....Měla pravdu. Od třetí hry byly moje výkony podprůměrné.... Katastrofální. Hrozné... Jen šílenec nebo já může dát v jednom kole třikrát Strike a přitom uhrát mizerných 77 bodů... A když už se na mě to štěstí usmálo a já udělal dobrý hod, tak jsem to v zápětí zazdil naprostou holomajznou...Když říkám naprostou, tak myslím naprostou. Hodit Strike a v zápětí hodit zápis "4 -" (to neznamená čtyři mínus, ale čtyři, nula :-))), to se jen tak nevidí. Výsledkem bylo ono tragické číslo 77. Panebože, takhle málo jsem naposledy hodil, no tak to už bude dlouho.
Začal jsem míchat s taktikou... Jiné koule, jiný styl. Nic moc mi to nepomohlo, hlava prostě řekla ne! Znám tenhle pocit, když se nedaří, někdy pomůže změna myšlení, změna přístupu k hodům.
Postupně jsem vystřídal přístup bojovný (My jsme Sparta, my to hodit musíme! Po každém dobrém hodu si říct "Tady to máte, Slávisti jedni!" naopak i středně dobrý hod si pochválit a špatný hod nekomentovat). To selhalo. Nasadil jsem přístup "Došek" - flegmatismus, příjít a hodit a nedívat se na výsledky, soustředit se na hod a ne na výsledek. Možná se ptáte proč zrovna přístup "Došek". Pojmenoval jsem to podle jednoho fotbalisty, který taky svým flegmatismem překvapil celý fotbalový národ...ten rozhovor vidím jako dnes...

Abych to nenapínal... celý turnaj dopadl katastrofou, jelikož slečna měla nějaký dobrý den, prohrával jsem na kolo o deset až padesát bodů. Taková ostuda...
Každý normální člověk by to po hodině zabalil a šel. Ne tak já... Tohle přece musí jít! Přidal jsem si půl hodiny další hry. V mém případě to mělo stejný efekt, jakoby si impotent připlatil půl hodiny ve veřejném domě....
Celkové skore po osmi hrách??? Arnold J.Rimmer BDP 744 bodů, slečna Kochanská 952 bodů.... Dvě stovky. O dvě stovky.... Hmm.

Ve čtvrtek jdu zase.... Tentokrát snad úspěšněji...