Po velkém přemlouvání kolegů, zvláště bych jmenoval člověka s nickem „Vlasta Calta“ (teprve včera na bowlingu se jistí jedinci dozvěděli o co se vůbec jedná) jsem se rozhodl zapsat sedmý sraz iDnes United tak, jak si ho po měsíci pamatuji.
Původní místo, kde se partička fotbalových fanoušků, měla o víkendu 9-11.5.2008 opít byla moravská metropole. Zavčas jsme ale poznali, že brněnští chasníci mají do organizace čehokoliv talent asi jako prezident Mugabe k demokracii, takže jsme místo pořádání bleskurychle přesunuli o něco blíže k polským hranicím – do krásné hanácké metra, jenž je proslulá syrečky a svým neuvěřitelně útočným stylem fotbalu.
To, že jsme tak nakonec udělali, však nemusíme litovat…
Cesta na místo srazu nebyla ničím zajimavá….Jelikož jsme s Náčelníkem poprvé použili svého vlastního přibližovacího prostředku, přišli jsme tak o ty nádherné debaty s Princem Hektorem…na druhou stranu jsem si mohl vychutnat roli plného navigátora – moje umění se mělo zakrátko potvrdit…Cestou na sraz jsme se stavili ve městě, kde organizátorů není nazbyt (ano, stále mluvíme o brněnském organizačním zázraku), abychom navštívili v místní ZOO polární lišky - to jsou ti, co mají průchozí výběh, nemůžou se rozmnožovat a Makari by si je v životě nevyfotil…
Po čase stráveném mezi zvířátky jsme se konečně mohli s Náčelníkem dorazit mezi pořádnou zvěř….Fans of Alcohol, opilce, flákače v pracovní době a státní úředníky – iDnes United.
Ještě předtím ale podruhé mohl zauřadovat můj pověstný orientační smysl, když na mapě jsem viděl – do Olomouce pořád rovně až k místnímu soudu….Co čert nechtěl, těsně před Olomoucí se postavil obchvat, takže místo rovně se mělo jet doprava…Náčelníkovo „Centrum je doprava“ jsem hrdě ignoroval poznámkou „Kdo má mapu, ty nebo já? Jeď rovně sem řek!“ abych již za deset vteřin nevěřícně koukal jaký krásný nový okruh Stavitelství silnic a železnic z peněz Evropské Unie a Olomouckého kraje vybudovalo…Svoji čest jsem se sice snažil zachránit větou „aspoň uvidíš celé město“, to však fiasko neodvrátilo.
Po ubytování jsem se vrhl do místní hospůdky, kde zatím seděl Jenda Brno (Brnooo brnooo, organizátorů ploooo) a Mugarel. V tu chvíli jsem poznal, že asi nebudu moc In, páč jediný jsem neměl na očích brýle….
V soutěži „Jaké pivo je hnusnější“ nakonec Starobrno jen těsně remízovalo s Bažantem, ale nám to nevadilo….Postupně se do lokálu dostavovali další a další jedinci z naší bandy, ponejvíce z Prahy, což mne relativně dost šokovalo… A když ve finále dorazil i známý nespolečenský samotář ze Střížkova Ibid nemělo to chybu….
Hlavním bodem pátečního pořadu byl bowling v místním klubu Desperado (nebo tak nějak)….Přesun n bowling proběhl zcela v normě, možná protože chyběl Socna a jeho neokázalý styl focení komentovaný pokusem o severomoravskou hantýrku „Fotím pičo“ (zřejmě chtěl tenkrát v Brně navodit nepřátelskou atmosferu před pondělním zápasem Brno – Baník)…
V herně zovoucí se Desperado (nebo tak nějak) bylo asi 40 stupňu Celsia – zřejmě pokus o navození mexické atmosféry… Hoši si rozdělili dráhy a mohlo se začít metat… O tom, jak to celé dopadlo se nezachovaly žádné písemné materiály, ale nesou se zprávy, že zcela jasným vítězem se stal překvapivě náš srbský student v baloňáku Stojan Jakotič.
Následně jsme buď lidem nepřilnuli k srdci nebo Geremi z blízkého Vyškova nakázal vzlétnout několika bombardérům a obsluha bleskově zatemnila objekt….Jak jinak si totiž vysvětlil fakt, že nám okolo jedenácté večerní zhasli světla tak, že nebylo vidět ani na krok…Některé – no přiznejme si to – všechny, jedince naší bandy to nevyvedlo z míry a vesele házeli bowling dále (ten totiž zcela nepochopitelně fungoval)…..A je třeba říci, že někteří házeli lépe než za světla!!!!! Zkazka o tom, že někdo hodit tři striky za sebou se nese od té doby jak lidová báchorka, ne nepodobná té, ve které se mluví o Slávii jako o vůdci boji za čistý český fotbal.
Ukradené věci z tomboly se zřejmě nevrátily, takže obsluha nemínila rozsvítit…To už i nejúspěšnější reprezentanty v nové olympijské disciplíně „Bowling naslepo aneb kde máš vodícího psa, vole“ přestávalo bavit…Museli jsme, chtít nechtíc zaplatit…Kasírování fungovalo překvapivě dobře…Při odchodu stál u dveří chlápek, který kontroloval odcházející hosty záludnou otázkou „Máte zaplaceno???“…na tuto záludnou otázku mu stačila zcela prostá odpověď „Ano, mám“ a aniž by si zjištěný fakt nějak kontroloval pouštěl lidi ven…
Následoval přesun….pobočník JetFly (Páán pobočník, Pán pobočník…Lojzo, to je pán pobočník, ten vedl to noční cvičení….Příjďte taky někdy na Balkán, tam máme taky príma partu) podlehl frakci lačnící po světlech, flirtech a odvážných modelech, to všechno doprovázeno dramatickou hudbou (o krasobruslení se nejedná) a zatáhl nás na diskotéku…Nejsem ten typ, který by očumoval dívčí zadečky, toužil po tom si pohladit ňadra sedmnáctileté roštěnky a není moji touhou udělat světový rekord v disciplíně „dostaň se co nejvíce holkám do kalhotek pod časový limit 45 minut“…Též hudba ve stylu „atmosféra haly ČKD Praha – Lokomotivka v roce 1979“ není až tak můj šálek kávy….
Dobře kecám.. očumuju rád, v případě možností bych si i sáhnul (za příplatek i na Balíkovu kolegyni) a co se týče té disciplíny „Dostaň se co nejvíce holkám do kalhotek pod časový limit 45 minut“ tak mám pocit, že bych během těch 45 minut bych se nejdál dostal ke slovům „ahoj, jmenuji se Arnold“…Nicméně, to nic nemění na tom, že se mi tento podnik nelíbil a tak jsem rád, že se našla skupinka odvážných, kteří se postavili této diskotékové lobby a odešla do vedlejší hospody.
Ve vedlejší hospodě nás sedělo – no, hrubým odhadem tak sedm….Byl tam: já, Jakotič, taky Hřebíček, Vlasta, Mugarel…no, jak se říkalo v Černé zmiji: „Nemůžu tak nějak těm ksichtům přiřadit jména….“ (hloupě se snažím zamaskovat, že si to nepamatuji)… Vesele se popíjelo, debatovalo…donesla se zpráva, že Liška, chtíce omámit zřejmě nějakou vnadnou a sexuálně přitažlivou tanečnici na diskotéce upadl a udělal si něco z kotníkem, takže večer pro něj skončil v objetí Medvěda na Levobočka…
Pak přišel Lamák a začala opět šou…hrozně se skamarádil s místním vrchním a začal objednávat panáky…Já si chtěl dát zelenou s Lunetkou, jaksi jsem si ale neuvědomil, že dva borci přede mnou už podobné přání měli a neuspěli…Vrchní málem padl do mdlob, když jsem mu jako třetí řekl, že si dám zelenou…Tím pádem jsem definitivně potvrdil svoji roli šaška večera…Odnesl jsem to Absintem, ale přežil jsem….:-)
Zkoprnělým kamarádům a místním jsme s Vlastou Caltou předvedli jak se fandí na Viktorce Žižkov – pravda, musel jsem ho to doučit, ale nádherně dvojhlasné VIKTORKA – ŽIŽKOV! Bylo, myslím, zlatým hřebem celého večera.
Nevím jestli to bylo kvůli tomu, ale záhy nás z hospody vyhodili a tak nastal další přesun…Táhli jsme městem, povečeřeli v místním stánku, aby Lamák opět předvedl svůj um… začal se bavit s místními hipíky (hrozně mu imponoval fakt, že jeden z nich fandí Slávii Praha) a operativně je zařadil do naší skupiny.. Jelikož nevěděl jak se jmenují, tak si je označkoval svými jmény…ta jména si bohužel nepamatuji, ale větu „Slamáku, představ se“ prostě nejde zapomenout. Každopádně, když už je zatáhl až do půlky centra, tak jim férově řekl, že na ně kašlem a šel si po svých….
Hospodu už jsme nenašli, tak jsme se jen přátelsky pozdravili s kluky od Baníku Ostrava /čert ví, co dělali v Olomouci/…sympatičtí mládenci, jeden, dle Vlasty, vypadal jako Matušovič a dokonce ani to, že mu to oznámil nezpůsobilo problémy….Jejich pokřik „Baník Ostrava“ probudil dokonce i Mugarela, spícího skoro ve stoje.
Pak už se nic zvláštního nestalo a šlo se spát.
Druhý den začal tím, že se čtveřice sportovců ve složení Nechtěný „Ivan Lendl“ Fotrův Levoboček, Polární „Andre Agassi“ Liška, Ing. Jaroslav „Pete Sampras“ Hřebíček a Jenda „Goran Ivaniševič“ Brno rozhodli jít hrát tenis…Tento velký podnik, inzerovaný skoro stejně jako Zlatá Tretra, bohužel diváky netáhl, návštěva byla mizerná a organizátoři museli přiznat, že celý podnik skončil ve finanční ztrátě….Místo první strany Deníku Sport o tomto informoval snad jen Deník Olomoucka, a navíc na šestnácté straně v rubrice „Sport v regionu“ pouhou větou „Nechtěný Fotrův levoboček s Polární Liškou prohráli“…
To my, chytřejší, jsme vyrazili do města na snídani…po snídani jsme dali návrh, že bychom měli odkopat další povinnou část srazu – Caltovy penalty….Vzhledem k tomu, že oba exekutoři večer kalili, dalo se čekat, že Calta bude mít slušnou naději na úspěch…
Naděje stoupla ještě o několik procent po zjištění, že oba aktéři v 11 dopoledne ještě spí a nikam se jim nechce…Vlasta, zřejmě pod myšlenou „nažeru se zadarmo, zbyde více na pivo“ byl však neoblobný….Od Lamáka si dokonce vysloužil větu „Jsi horší než moje matka“….
Nakonec se však podařilo a tak jsme stáli na jakémsi vesnickém hřišti a čekali co se bude dít….A že se dělo! Svoje šance nejdřív spálil Lamák a tím prohrál oběd…Večeři pak Vlasta, od té doby známý jako „Hladový Vlasta“ vyhrál nad AWL….
Vrátili jsme se na ubytovnu a netrpělivě očekávali 15:00 středoevropského času…v tu chvíli se měl setkat ostravský Baník a pražská Sparta na našem domácím stadionu Letná…čekání nám zpříjemnil Lamák, který jako jediný člověk na světě dokáže říct větu „Fanoušek Baníku se zabil při cestě vlakem do Prahy“ tak, že se tomu celý stůl začne smát…A když přidá další pecku v podobě „prej si šel ven zakouřit“ je prostě vymalováno.
Dalším zpestřením , alespoň pro mne, byl služební hovor Mugarela….Nejde ani tak o obsah, ale o tom jakým způsobem se představuje do telefonu….Původně jsem se domníval, že říká „Slyším, pičo!“ a byl jsem mírně řečeno v šoku, na druhou stranu jsem byl kolikrát upozorňován na jistou rázovitost jeho regionu….Později jsem si uvědomil, že to není „Pičo“ ale jeho jméno – čímž nechci v žádném případě naznačit, že Mugarel se jmenuje Piča….
Fotbal Sparta – Baník skončil tak, jak všichni víme…skvělý Grygar a neméně úžasný Kulič darovali titul Slávii a ta už ho nepustila.. V našich řadách se mísil vztek a zoufalství s euforií…Překvapivě největší radost z výsledku neměl ani Mugarel, ani Slávisté, ale brněnské zastoupení v podobě Lofotena….
Další nedůležitým věcem, jako je vítězství modrých nad bílými /sorry Levobočku…:-)/
se věnovat nebudeme, stejně tak vynecháme nepodstatné věci jako hokej, večeři a tak a radši se vrhnu rovnou na večerní hospodu, která se uskutečnila v herně s celkem nehezkým jménem „Sigma“….
Po příchodu jsme zjistili, že tři objednané stoly jsou jaksi od sebe, takže budeme dost izolovaní. Stolní fotbálek se tentokrát nehrál, páč nad námi spali lidé a majitel zřejmě četl reporty z našich předchozích srazů….
Nádherný nápojový lístek obsahoval odhadem asi 75 položek, z toho však zřejmě 74 položek vůbec nebylo, takže jsem zase skončil u piva….
Zábava plynula jak se patří, Lamák strkal Alence 500 Kč /tvrdil, že prý jako podíl na vítězné ruletě, ale důkazy na to nejsou/ až se první jedinci začali chystat k odchodu (byla asi půlnoc)….Nejvíce jich bylo ze Sparty a pak také řidiči. Náčelníka jsem pustil taky domů, v doprovodu Lamy, takže doufám, že věci, co mám na hlavě se mi nerozšířili o jedny nádherné parohy…:-)
To, že spousta lidí šla brzo domů nakonec mělo pozitivní efekt, něco jako vymření bobrů na četnost stromového porostu. Sesedli jsme si k jednomu stolu a začala panáková smrž….Začal jsem ji tedy, nutno podotknout, já….
Každopádně, za ten vytopený hajzlík,my nemůžeme a je to práce jistě toho ožralého fanouška Baníku Ostrava (nemluvím o Mugarelovi, který se za něj jistě styděl)…RUndička objela celý stůl, takže asi 8 panáků a bylo na čase jít zase o kus dál.
Cestou jsme prováděli obvyklé kusy jako na každém srazu – vyřvávání baníkovských chorálů za přispění pána Mugerela…Nevím jak dlouho jsme řvali, kolikrát, ale vím jistě – bylo to nahlas jak rádio na prvního máje hrající pochodové písničky.
Dorazili jsme do našeho milého Desperáta, servírka byla víc než nasraná a tak mi to pivo ani nechutnalo…Celková únava už se na nás projevovala tak, že se spíše mlčelo (nebo si to nepamatuji)…Bylo tedy rozhodnuto, že se půjde domů, přece jen je sice slušnost dorazit za světla, ale ve čtvrt na šest ráno…?????
A to je konec….cestou domů už jsem jen zhlídnul Drnovický stadion, kde zrovna probíhal zápas IV.třídy vyškovského okresu…No, na druhý poločas jsme vydrželi, hosté, naprostí tragédi a věřím, že kdyby tam hrál výběr iDnesu tak hrajou líp, si odnesl debakl 6 nebo 7-1, což místní hlasatel oslavoval jakoby vyhráli Ligu Mistrů…. Celkově ale celkem pohodička, klídek….Jen prostě musím říct – stadion v Drnovicích stojí z jedné strany v polích, to mi nikdo nevymluví...:.-)))
A úplně nakonec??? DĚKUJEME JETE, BYLO TO SKVĚLÝ!
A.J.Rimmer
