Pohádka o Sněhurce dnešní doby

Žila byla jednou jedna holčička. Byla sice moc hezká, ale ona na to nedala, páč věděla, že člověk má i daleko důležitější vlastnosti než krásu, která je pomíjivá a která zajímá jen jednodušší osoby, převážně mužského pohlaví.
Naše holčička se jmenovala Sněhurka. Její dětství však nebylo příliš šťastné. Její otec, pijan, rád nechal roztočit pípu tak, že ani deset jiných by to nedokázalo vypít. Též ho zajímal fotbal, to pak každou neděli v měsíci razil na zápasy svého oblíbeného klubu. Aby toho nebylo málo, měl dokonce dva oblíbené kluby, aby se mu nestalo, že by měl nějaký víkend volný. Často večer přicházel domů a nebohou maminku nutil k různým nehezkým věcem, jako je příprava teplé večeře anebo po ní vyžadoval čistou košili na druhý den. Sám však ruku dílu skoro nikdy nepřiložil.

Miminku měla Sněhurka moc hodnou a milou. Celý den se o ní starala tak, jak jen žena dokáže. Láskou a něhou ji zahrnovala, vše potřebné ji zajistila a to často bez pomoci svého muže. Maminka ani čas na sebe neměla. Ráda by studovala angličtinu a sociologii – zvláště vztahy mezi mužem a ženou, neb ji součastný stav příliš nevyhovoval. Jenže – s malým dítětem a bez pomoci, copak samotná nebohá žena zmůže...???? Ke všemu, jelikož tatínkovi výpravy do výčepního zařízení byly stále častější, musela začít chodit do práce. Měla sen, že se stane poradkyní v ženském centru, ale tato práce byla špatně placená, tudíž musela vzít zavděk jen otročině v účtárně, pod zlým šéfem, který by své podřízené nejradši vysál.
Není divu, že při takovém pracovním zatížení se na mamince brzo začaly projevovat choroby z mládí – její táta byl lenoch co nevydělával, takže výživa nebyla dostatečná. Jednou přišla Sněhurka domů a maminka byla mrtvá. To už bylo Sněhurce okolo patnácti let.
Aby toho nebylo dost, několik měsíců po maminčině smrti si táta přivedl domů novou nevěstu. Ale děti, tu kdybyste viděly!!! Líná, nepracovitá, pořád se jen naparovala před zrcadlem..Na Sněhurku byla jako na cizí. Prostě navoněná a namydlená fiflena s prázdnou hlavou, co uměla jen sedět před zrcadlem a lakovat si nehty! Však taky, to ovšem tatínek nevěděl, to byl přeoperovaný chlap Robert, který se nechal přešít na ženu.
Macecha byla na Sněhurku tuze, ale tuze zlá. Nutila ji dělat všechny domácí práce a často ji tloukla hadicí od pračky přes záda. Tu si Sněhurka jednou řekla, že to nemá zapotřebí, sbalila si svůj skromný majetek a odešla z domova.
Našla si práci v jedné chaloupce. Její obyvatelé byli tak jiní než ostatní lidé. Byli to trpaslíci! Sice muži, ale ne takoví, jako ostatní. Rádi si povídali o běžných starostech a nekoukali na ženu jen jako na objekt sexuální touhy. Byli též velmi pracovití. Každý večer, když se vrátili z práce v dolech, sami žádali Sněhurku, aby jim přidělila nějakou domácí práci, aby mohli pomáhat. Tu jeden myl nádobí, druhý spravoval v koupelně kapající kohoutek, třetí si dal za cíl vyplít záhonek před zahrádkou a tak dále. Sousedi sice na to koukali divně, tvrdili, že trpaslíci jsou buzeranti, když můžou v neděli sedět na zahrádce a háčkovat přehoz přes sedačku v obývacím pokoji, ale tomu Sněhurka nerozuměla. Žili si tam šťastně a když po dobře vykonané práci mohla trpaslíky podrbat pod bradou, byla to pro všechny ta nejlepší odměna.
Zatímco si Sněhurka takto hezky žila,v jejím bývalém domově se staly velké změny. Macecha dostala zakázku na focení erotických kalendářů (však právě proto se pořád pěstila před zrcadlem) a přestože to bylo vyloženě nechutné a ženu (i když on to byl vlastně spíše muž) ponižující, vzala tuto dobře placenou práci. Následkem toho velmi zbohatli. To ještě více zvýraznilo její špatnou povahu. Už nedělala vůbec nic, na práci si najmula nebohé ženy z chudších rodin a ti pro ně musely od rána do večera otročit. Ze své cesty po Středomoří si ze Sýrie též přivezla vzácný dárek – kouzelné zrcadlo… To umělo odpovědět na jakoukoliv otázku, čehož rodina opět využila k zbohatnutí při sázení na sportovní výsledky. A místo toho, aby tento povedený páreček alkoholika a přeoperovaného chlapa zvedl výplaty nebohým služebným, ještě více se obalil luxusem bez vkusu
Jednoho rána, to když celou noc macecha strávila tím, že přemýšlela jak ještě více vydělat na zápasech a jak peníze utratit, svému zrcadlu položila záludnou otázku:“ Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v širém okolí nejkrásnější???“….“Sněhurka, má paní, ta je nejkrásnější.
Vztek – to je slovo, kterým se dá popsat stav macechy po této větě. „Sněhurka, ta malá, ušpiněná intelektuálka, která moji kráse nesahá ani po paty???“. A jak byla v ráži rozbila celou sadu porcelánu z dynastie Ming, kterou zakoupila minulý týden za peníze vyhrané uhádnutím přesného výsledku zápasu finále Ligy Mistrů v kopané FC Barcelona – FK Viktoria Žižkov 1-3.
„Musím s tím něco dělat“….A celý den chodila po obchodech, vybírala nové šaty, šperky, byla u kadeřníka. Objednala si maskéra, nechala si vrásky vyhladit. Tak dělala celý týden. A po to týdnu, kdy se zdálo, že není krásnější ženy, svoji otázku opakovala. A zrcadlo opět proneslo tu strašnou větu „Nejkrásnější je Sněhurka!“. „Musím tu malou šmudlu zničit!!!!“ dala si cíl macecha. Obstarala si jed, otrávila jablíčko a najala důchodkyni (která mimochodem skončila tak špatně jen protože byla stejná jako macecha – jen se fintit a nic nevědět). Důchodkyně pak zašla před chaloupku trpaslíků, ti zrovna nebyli doma, páč v blízkém obchodním domě byla sleva na bavlnky a nitě…Jen Sněhurka na zahrádce pilně okopávala brambory a přemýšlela, co hodným trpaslíčkům uvaří k večeři za dobrotu.
„Taková pěkná slečna a takhle plahočí, není to škoda??“ chtěla se babucha vetřít do přízně.“Ale babičko, já pracuji ráda, já dám na to jaký člověk je a ne jak vypadá...a vůbec, pojďte si sednout, uvařím vám čajíček“. Baba poděkovala, sedla si a Sněhurka odskočila pilně do kuchyně, kde již měla napečen štrúdl.
Babizna dopila kávu, štrúdl snědla skoro všechen, takže na malé pracanty skoro nic nezbylo a řekla „Děkuji ti, za tvoji laskavost tě odměním“ a lstivě dala Sněhurce otrávené jablíčko. Ta se hezky usmála, poděkovala a zakousla se do něj. Baba na nic nečekala, rozloučila se a horem pádem běžela za macechou pro svůj mrzký peníz.
Sněhurce se brzy udělalo nevolno…byla tak slabá, jen taktak odešla do své postýlky, kde upadla na peřinu a byla mrtvá.
Ale to už se již vraceli trpaslíci. Bylo jim divné, že na zahrádce nikdo není, proto šli hned dovnitř a našli Sněhurku zcela mrtvou…..Viděli, že pomoc už nemohou, proto hned koupili skleněnou rakev od správce konkursní podstaty Novoborských skláren, Sněhurku do ní uložili a jali se týden držet smutek.
Uběhli asi tři dny, když tu najednou kolem projel drahý motocykl. Zřejmě ho scéna s rakví zaujala a tudíž zastavil a ptal se cože se to děje, že ta krásná žena je mrtvá….Trpaslíci mu to všechno povyprávěli. „Dovolte abych se představil. Jsem katarský princ Hámid bin Abdal Sání, můj otec mne poslal do světa na zkušenou a zcela náhodou jedu okolo.“ Nechal odkrýt skleněné víko rakve, sklonil se nad Sněhurkou a políbil ji. V tu chvíli se stal zázrak, Sněhurka otevřela oči, spatřila tvář krásného prince a řekla:“Děkuji ti za vysvobození….za to se stanu tvojí ženou!“.

Trpaslíci se již radovali, že bude svatba a všechno dobře dopadne, když tu se zjevila kouzelná víla a řekla Sněhurce:“ Dobře si rozmysli co děláš, nedej na první dojem….je to chlap, nemůžeš mu věřit, vzpomeň na svého otce a ty dny, kdy jsi probrečela, zatímco on někde trajdal po stadionech. Vzpomeň na svoji maminku, jak trpěla, dřela jako kůň, abyste se měli dobře a jediná otázka tvého otce směřovala buď na teplou večeři nebo orální sex!! Nenech se hloupě omámit!!!
Tu Sněhurka prozřela a řekla:“Děkuji ti za vysvobození,, musíš ale podstoupit serii náročných zkoušek, aby ses mohl stát mým mužem. Souhlasíš???“

Princ souhlasil….Boje o Sněhurku pak byly ještě dlouhé, nicméně to už je jiné vyprávění. Snad jen nakonec řeknu, že katarský princ Hámid bin Abdal Sání nezvítězil, páč se nakonec ukázalo, že mu jde jen o sex a krásné tělo….ale to už je děti jiná pohádka.

Dobrou noc děti