Rimmeruv Svet

Vítejte na stránkách plný zázraků, poznání a.... zázraků! Vítejte v Rimmerově Světě!

čtvrtek, července 21, 2005

Fotbalový festival v podání iDnes United

Praho třes se! Přijíždí iDnes United

Dne 16.7.2005 se v Praze uskutečnil několikaletý sen pravidelných diskutéru serveru www.fotbal.idnes.cz. Po několika marných pokusech, jenž většinou končili ve fázi "uděláme to takhle a takhle" se konečně podařilo sezvat na jedno místo, a to se nebojím říci, elitu fotbalových diskusí tohoto serveru.

Nebudu vás dlouze unanovat organizačnými zbytečnostmi které jsem podstoupil před tímto dnem. O stavu mé mysli svědčí snad jen událost, která se stala cca. 3 týdny před srazem na jednom z tréninků stolního fotbálku. Po sedmi pivech, s hlavou v dlaních, jsem jen nesrozumitelně a stále dokola opakoval větu:"Jak tohle dopadne, jak tohle dopadne???" Co si budeme říkat, všichni to víme, dopadlo to dobře.

Samotný den srazu pro mě začal v devět ráno, kdy mě probudila SMSka od Náhodného kolemjdoucí, že už je ve vlaku a jede směr Praha. Po úvodním šoku z probuzení jsem měl radost, že alespoň někdo tam bude. Z domova jsem vyrazil ve dvanáct, abych stihl ještě jedno uklidňovací pivo v restauraci na Strossmayerově náměstí. Pak už se jen vydat do jámy Lvové, na sraz.

Již při příjezdu tramvají jsem viděl neskutečný dav, jenž se shromáždil na místě srazu... Hurá, finanční ztráta za trička nebude až tak velká! Stačilo už jen projít podchodem, vyjít schody a budu mezi těmi, které tak znám z denní diskuse, ale jenž jsem (alespoň většinu) v životě neviděl. Byl to pocit srovnatelný snad jen z nástupem do první třídy či na první ročník gymnásia... Kdo tam bude, jak bude vypadat...?

Po srocení se všech osob, musím říct, že jsme zřejmě vypadali dost podezřele, neboť jsme byli neustále pod dohledem náhodně okolojdoucích lidí, jsme se přesunuli na blízké hřiště. Cesta proběhla v klidu, čelo peletonu si razilo směr cestou necestou, zatímco já jsem vzadu zuřivě volal Lišáka aby mi poradilo kudy jít. Mám dojem, že kdybych zapadl do postranní uličky, tak by kolegové ani nevěděli kam jsem zmizel.

Příchod na hřiště byl impozantní. Velká železná vrata, připomínající síň slávy, se před námi otevřela a my skoro posvátně vstoupili dovnitř.

Přivítali jsem všechny projevem, který zřejmě nikdo neposlouchal, zvláště konec (věta "A moc nechlastejte!" se evidentně minula účinkem). Rozdali jsme trička, já konečně měl peníze na útratu, protože z domova jsem vycházel s částkou Kč 100 (slovy káčé jednosto) a začala závažná debata jak a s kým budeme hrát. Původní plán, hrát 4 družstva po pěti, byl smeten ze stolu a byl nastolen nový řád... dva týmy proti sobě se střídáním. Jelikož bylo celkem vedro, byl tento nápad nakonec přece jen lepší.

Již po několika minutách se ukázalo, že se sešli opravdu fotbalisté, no jen pohledět. S trochou představivosti se dá říci, že se sešel výkvět české ligy a to ať v pozitivním, tak v negativním smyslu. Posu'dte sami (za popisem vždy název hráče kterého mi dotyčný připomínal

Maccros - nadějný a úspěšný útočník, výplod brněnské farmy, jenž po přestupu do hlavního města mírně zaostane (Pacanda, Švancara)
Polární Liška - nadějný záložník jenž svůj talent utopí v alkoholu (Šimák)
NFL - útočník jenž ví kam se má postavit aby dosáhl co nejvíce golových dorážek (Tomáš Jun)
Čombák - zkušený, i když starší obranný záložník, kterého si povolal trenér pro utužení morálky ve svém novém týmu (Martin Hašek)
A.J.Rimmer - útočník, jenž se neprosadil ani ve sparťanském béčku (Jan Rezek)
JTB - brankář neustále komandující své obránce (Jarda Blažek)
JetFly - brankář jenž s velkou slávou měl přestoupit do SLávie, ale nakonec se ukázalo, že na něj, pro změnu, nemají (Vaniak)
Robin Ood - tvrdý a neuprostný obránce do kterého není radno narazit (Homola)
Kocek - záložník neustále si na něco stěžující (Karel Poborský)
No mohli bychom pokračovat.

Není důležíté jak to skončilo, je důležité, že přes všechny problémy s koleny atd. všichni přežili v relativním zdraví a v pohodě. Nejlepším střelcem se stal Pacanda, ale i Rezek si dal jednoho gola, překvapivě ne vlastního.
Následoval přesun na domluvené sprchy. Cesta probíhala částečně pěšky, částečně MHD. Cesta MHD byla zajímavá ze dvou důvodů - někteří nedočkavci se totiž vrhali do každé tramvaje asi tak jako když baníkovci vidí sparťanskou vlajku. Bylo tudíž otázkou času kdo se kde ztratí. Překvapivě, a zvláště díky policejnímu kordonu vytvořeného z Pražáků, jsme udrželi houf v houfu.
Zajímavým momentem cesty tramvají bylo zdvořilé Robinovo puštění volného místa Čombákovi se slovy "Pane, nechcete si sednout?" - překvapivě nebohý hoch nedostal pochvalu, ale švihnutí zrakem, jenž by i skálu provrtalo...:-)
Druhým "zábavným" momentem cesty byl fakt, že už na nástupní zastávce se mi chtělo enormně čůrat... A cestou se tento fakt neustále prohluboval. Jakmile tramvaj zastavila, provedl jsem nejrychlejší sprint za celý den do blízkého křoví a ulevil si. To samozřejmě za bouřlivé popularity mých kolegů.

Restauračku a sprchy jsme našli celkem v pohodě, první část skupiny, jenž jela auty, se již velmi dobře bavila při pivíčku. Nemohli jsme zůstat pozadu. Někteří rebelové dokonce navrhovali hodit přes palubu turnaje v šipkách a fotbálku a vykalit se tady, naštěstí byli přesvědčeni o nesprávnosti tohoto kroku.
Po dvou pivech jsem šel do sprchy, tekla jen studená voda... Ačkoliv někteří čekají nějaké historky z těchto místností, musím vás zklamat... Kromě toho, že správce sprch vyčinil Kockovi slovy "Ty jsi ten co nám furt nadává, co??" přičemž se napadený hrdinně bránil slovy "Já jsem hodnej, to Ravanneli", tak kromě této historky se nic zajímavého nestalo (později jsem se dozvěděl, že někteří jiní mají historky ze sprch daleko zajímavější).
Po sprchách zbývalo už jen dopít pivo, dát instrukce Robinovi /jenž velel druhé skupině co zde zůstávala na jídlo/ a přesunout se do herny. Cesta tramvají neproběhla s ničím zajímavým, což mě jistě Polární Liška ráda potvrdí :-).

Po příchodu do herny jsem i já něco malého pojedl a dal na rozehrání pár zápasů ve fotbálku. Cítil jsem šanci, neb se mi celkem vedlo, ale brzy jsem měl poznat jak pěst dělnického lidu...teda co to melu, pěst mých soupěřů dopadne na naše šance zvítězit.

Zanedlouho přišli i ostatní strávníci a tak bylo možno zahájit druhou část srazu. Prvním krokem bylo předání Zlaté Kopačky za nejlepšího střelce turnaje - Maccrosovi. Musím uznat, že zřejmě Maccros nebyl v této situaci poprvé, neb svůj projev díků zvládl lépe než Tittelbach poločasový rozhovor na NOVĚ.
Dále příjemná povinnost vyhlásit Don Čičovu tipovačku a předat ceny kapříkovitého typu Cedricce. A úplně nakonec, na moje opravdové překvapení, jsem převzal poděkování v podobě placatice s krásným znakem AC SPARTA PRAHA, za což ještě jednou děkuji. Jelikož jsem šikovný jak hokejista týmu Torpédo Ulambátar, samozřejmě jsem ji neuměl neotevřít, s čímž mi obzvláště ochotně pomohl Pete. Slivovička od kolegy JetFlye už putovala kolem stolu. Jediný Mike -K si nedal, tvrdící, že z placatice se znakem AC Sparta Praha se nikdy nenapije :-)
Pak začali turnaje... po velkých zmatcích (ono donutit stádo 20 lidí dělat to co mají je fakt umění) . Nevím jak hráli ostatní, ale svými výsledky vás nudit budu.

První zápas hrajeme proti Cedricce se Čičem. Věříme si, ale záhy haluzně prohráváme 3:0.. Ani výměna postů nám nesvědčí a po trapném výkonu dostáváme náklep 8:2!
Druhý zápas máme proti favoritům. Lišáka s Náhodným kolemjdoucím máme už na kolenou, vedeme 5:2, ale několika chybama a neschopností dát gol nakonec uhráváme remízu 5:5. Naše postupové šance jsou v prachu.
Ani další zápas nevyhráváme... S celkem lehkým soupeřem Medvedzik s Levobočkem prohráváme 4:6... Jsme předposlední, ještě že hrají Kockovci... Jelikož už o nic nejde a jelikož jsme přece jen lepší uhráváme aspoň trošku hezkých 9:1.
V zápase o sedmé místo nastupujeme proti JetFlyovi s Danou...Dva nula na zápasy, mám dojem, že tohle už byla povinnost... A navíc fakt o nic nešlo (to se potvrzuje i potom, kdy po turnaji porážíme ještě olomoucké due JetFly s Donem - jenže takhle máme hrát v turnaji a ne v pouťácích!

Výsledky šipek a vůbec celého fotbálku máte někde dole, takže vám jen připomenu, že jsem skončil druhý a to jsem ještě mohl být kousek výš nebýt zkaženého druhého finálového kola.

Po ukončení všech turnajů začala volná zábava... Všichni pili, bavili se, já neustále hledal svoje pivo....minuty a hodiny běželi a běželi stále dál. A najednou, když už jsme skoro šli domů, jsem se nějak usadil na baru s Maccrosem a neustále pili panáky... Po příjezdu taxíku mě museli přesvědčovat abych odešel, jak jsem se dozvěděl později, nebyl jsem jediný.
Pak už jen stačilo dojet domů, mezitím odvést Robina domů a pak uložit kolegu ke spánku. Žádné zajímavé historky z návratu nejsou a ti co co jsou jinde zcela výstižně popisuje Náhodný kolemjdoucí na JetFlyových stránkách , takže nemá cenu to nějak opakovat.

Druhý den už byl jen odpočinkem a pondělí zuřivou debatou o celém srazu na iDnes.

Sraz skončil. Povedl se, byl to úspěch a některé škraloupy na něm ho nemohou poskvrnit. Snad jen na závěr ještě jednou poděkovat všem kteří přijeli a hlavně těm, kteří mi nějak pomohli.
Samozřejmě nechceme usnout na vavřínech, takže už nyní je skoro jasné, že další sraz bude velmi brzo následovat. Na závěr mi tedy dovolte zvolat ono okřídlené "Sraz je mrtvev, až žije Sraz!"


11 Comments:

  • At 11:32 odp., Anonymous Anonymní said…

    Skvělé Arnolde, Skvělé!! Nic víc se k tomu říct nedá. Jenom jedna důležitá věc! Tu placatici vymyslela, zařídila a s nápadem poděkování přišla Cedricka!!!

     
  • At 8:22 dop., Anonymous Anonymní said…

    sqělá práce, kolego. jen dobře, že těch reportů bude víc z více stran
    náhodný kolemjdoucí

     
  • At 8:58 dop., Anonymous Anonymní said…

    Já bych k tomu také něco dodala, ale není jaksi co... Super, výborné, díky! :-)

     
  • At 8:58 dop., Anonymous Anonymní said…

    Zapomněla jsem se podepsat... Cedra

     
  • At 12:08 odp., Blogger Running Shadow said…

    Vse sleduju s bezpecnym odstupem emigranta ... ale smekam, pred napadem, provedenim, i vyslednou dokumentaci !!!

     
  • At 3:03 odp., Anonymous Anonymní said…

    Hezký podání :-)))

     
  • At 3:03 odp., Anonymous Anonymní said…

    ksakru
    chybějící podpis : chobotel

     
  • At 7:30 odp., Anonymous Anonymní said…

    :-), ale tu poznámku "celkem slabí soupeři"...no počkej :-))))

     
  • At 1:04 odp., Anonymous Anonymní said…

    Ztracený Kocour se vrací a smeká před Arnoldíčkem. To se četlo jedním dechem...Mám pocit jako bych tam skoro byl...a..o..Čekám další - přitvrď..
    Kocour

     
  • At 1:56 odp., Anonymous Anonymní said…

    vše co zde bylo napsáno o jistém Maccrossovi není pravda...:-)))) jinak skvěle podáno :-)

     
  • At 3:27 odp., Anonymous Anonymní said…

    ještě k tomu dodám, že jsem si dlouho lámal hlavu, jak v duchu arnoldových charakteristik popsat sebe. nakonec se nedávno dostavila inspirace při stoupání z Horních Míseček na Zlaté návrší: levonohý hráč, jehož přínos pro hru je nulový, z neznámých příčin je však stále do týmu povoláván - Štěpán Vachoušek

     

Okomentovat

<< Home