48 hodin s iDnes United

Heja Sparta Heja heja hej…

Konečná poznámka autora: konečné poznámky by se měli psát až na konec, leč já udělám vyjímku. Pokud se vám bude zdát můj report zdlouhavý, nudný a moc vláčný, tak nejste jediní. Já ten pocit mám taky... Nicméně, nic jiného než toho nebo malého rybáře ze mě v součastném stavu nevymlátíte, takže budete muset vzít za vděk tomuto.

A.J.Rimmer BDP

V tomto článku se pokusím popsat vše co mně přijde na mysl, když mi někdo řekne „Třetí sraz iDnes United“

Nutná slova o organizaci a sebechvála…

Ačkoliv se to možná nezdá, tak třetí sraz iDnes United se konal, a teď překvapení, v Olomouci. Organizace jsem se tradičně ujal já, nicméně musím uznat, že tentokrát hlavní práce zbyla na mé moravské kolegy a přátelé /ano, i takové pouto se mezi Pražáky a Moraváky dá navázat/. Konkrétně to byl pan Stpompo, který se hravě zmocnil úkolu obstarat ubytování a hostinec, třeba i u kamenného stolu, a též pan FCB65 zařizující hřiště na náš fotbal světové kvality… Já jsem si nechal na starosti takové ty nedůležité věci jako je zajistit lístky na fotbal, zajistit účastníky, ceny do soutěží, všem rozkazovat kde kdo kdy bude a vůbec všechno svojí až mateřskou péči stmelit a sladit tak, aby nakonec všichni ani nepoznali, že to je organizované….

Krásná vzpruha do akce

Sice to celé ani nepatří do popisu srazu, ale nevím jinou příležitost, jak se zmínit o věci, které mi dala za pravdu, že dělat srazy iDnesáků je ten správný krok – a že to neděláme jen pro sebe, ale máme i šiřší publikum. Těsně po derby mi přišel následující mail: ( s dovolením autora bych citoval)

Čau Arnie,

gratuluju k vítězství v derby (jsem slávista, ale žádnej fanatik). Před derby jsem tě zahlíd na Štrosmajeráku, ale neměl jsem čas Tě pozdravit, nicméně jsem se dokopal napsat alespoň tenhle mail. Vaší grupu sleduju cca rok a půl (myslím Idnes United) a musím přiznat, že na Vaše názory (nejen fotbalové) se velmi těším. Přeju Vám příjemný víkend v Olomouci a doufám, že si opět počtu reporty od některých z Vás (jsem zvědavý jestli se projeví někdo další kromě stálic). Aspoň na dálku si s Vámi dám panáka. Měj se fajn Radek (konec citátu)

Přiznám se, že jsem na tato krásná slova ani neodpověděl, čímž se autorovi omlouvám – nějak to celé bylo hektické. Každopádně, tato slova mi fakt dala pocit, že celé iDnes United není jen spolek pijanů, ale někdo, kdo má už větší vážnost a známost. Děkujeme.

Etapa 1 – cesta do Brna

Můj krásný organizační smysl se projevil již v plánování posádek automobilů směr Olomouc. Šachování s lidmi bylo asi tak velké, jako čistky v Rudé Armádě v roce 1936…. Člověk neznamenal nic, byl je kus cestujícího….nicméně, děkuji ostatním, že moji snahu o destrukci morálky přecházeli tichým ignorováním…. Jediný, kdo mé neignoroval byl brněnský Gazza08, za což měl být brzy po zásluze potrestán….

Vyjíždíme z místa srazu v půl páté odpoledne… A to ve složení já, náčelník a řidič Hektor...

Po chvilkovém (asi jedna hodina :-)) proplétání se Prahou vyrážíme po D1 směrem na moravskou metropoli.

Cesta probíhá zajímavě – chčije, chčije a chčije, jak expresionisticky pronesl děda ze Samoty u lesa….Brzy stavíme na první pumpě na kafíčko a malé občerstvení… „Dneska jsem šel spát v půl čtvrté ráno“ informuje mě s úsměvem Hektor (po pravdě, neviděl jsem ho snad že by se za celou dobu jedinkrát mračil) a já s díky přijímám nabídku na kafe… Zjištujeme i stav ostatních posádek – jedni už jsou v Brně, druzí cca. 15 km za námi…

Další cestu si zpestřujeme hokejovým komentářem v radiu abychom se navzájem ujistili, že Sparta opět labilní Slávii dostala na kolena…Samozřejmě zjišťujeme stav vozu číslo dvě…. Následující dialog nepotřebuje snad komentáře:

Arnold: Ahoj Cedruš, kde jste??? My na 109 km

Cedra: Ahoj, my taky!!!

Arnold: Jedeme v levém pruhu

Cedra: My taky! Jaký máte auto??
Arnold: Modrá oktávka!

Cedra: Zrovna předjíždíme tahač…

Arnold: My taky!!!

-----

Abych to neprodlužoval…na 200 km dlouhé dálnici jedeme cca. 150 metrů za sebou, což opravdu nemá obdoby.

Etapa 2 – Brněnský prolog

V kolik dojíždíme do Brna a vyzvedáváme Gazzu opravdu netuším – ne že bych v té době už byl namol, prostě si to nepamatuju z důvodu, že si to nepamatuju. Každopádně máme zpoždění přímo gigantické, takže ho radši bez řečí nabíráme a míříme do srdce Hané – do Olomouce….

Hlavní nádraží v Olomouci nacházíme prakticky bez problémů….Jak říkám – Pražákům, těm je tu hej, ti nikam nezablouděj…Hodná manželka pana kolegy mně nese lístky na sobotní mač a já ji naoplátku předávám dokumenty které si u mne zapomněl kolega minulý týden. Vyrážíme do místního Hiltonu, kde se ubytováváme a razíme – překvapivě ne po krásách města, ale do hospody….

Etapa 3 – S plnou polní po Olomouci…..

Hospůdka je celkem nedaleko….paráda, říkám si, dáme něco k jídlu a pak pivíčko….Omyl!!! Místní organizátoři nám přichystali překvapení v nočním přesunu přes Olomouc.. Snad chtěli ukázat krásy města, snad dokázat, že to my cazjlíci z Práglu nebudeme mít tak jednoduché…Nekecat a pochodovat, je to jen pár metrů……Co si budeme vyprávět, z pochodu se stal skoro pochod smrti…..rebelující zadní řady neustále volaly po potrestání vůdců pochodu.... Čekalo nás nejedno překvapení…například pankáčská zábava u které i jinak hrdinný Levoboček si raději sundal čepici Sparty….Vyjednávání v jiné hospodě do kterého se se sparťanskou šálou zapojil i Lišák…jen jsme čekali kdo poletí z hospody první – zda šála nebo Lišák. Naštěstí nikdo, ale místo stejně nebylo….

Po několika desítkách minut, vysílení, hladoví a žížniví dorážíme do jisté herny (ne že bych nevěděl jak se jmenuje, ale proč jim dělat reklamu, že??? :-))… zde usedáme a za stálé debaty trávíme první ranní sobotní hodiny.

Etapa 4 – jděte pořád rovně….

Po nasbírání pár desetin promile alkoholu do své krve se opět vydáváme směrem domů…. Chování hostitelů nás mírně šokuje…jeden ani nepříjde, druhý po cca. 50 metrech řekne „Čau, já jdu pařit“ aby se za krátkou chvíli i poslední domácí (veselého Jet Flye nepočítám) rozloučil se slovy „Jděte pořád rovně a dojdete na nádraží. Čau…“.

Nemáme ani čas protestovat a ocitáme se samotní ve víru maloměsta . Podobnost s domácím prostředí záhy dostává do víry slávy brněnského Gazzu…Vede nás bezpečně - stále rovně – až do ubikací…. Opět zadní řady (to jsou ti věční nespokojenci a rebelové) mumlají něco o agentovi Zifčákovi a o tom že jdeme jak ovce na porážku, jsou však většinou umlčení….Cestou dojde i k mírné komplikaci…snad z únavy, stresu nebo předsednického nerozumu vyštěknu na projíždějícího cyklistu „Sparta!“ – evidentně mi rozuměl, protože začal hned vrčet….A na to Lišák, opět snad ze strachu ze vztekliny, na pana vrčícího domácího reagoval liščím vrčením ve stylu „Vadí ti něco voe??“ – naštěstí i tento konflikt byl spíše srandovní než vážný, takže nenarušil náš pochod….

Etapa 5 – noc

Co se dělo v noci nevím, protože jsem spal. Ani jiné informační zdroje nemluví o tom, že by s v tento čas něco událo..

Etapa 6 – ty wole, v osm vstávat…

Vstávám už v osm, absolutně nevím proč….obléknu se a razím na nádraží pro Bzika…. Moravský kolega už je na místě a začíná opět Era jeho monologů…..(nic ve zlém)…První z nich je zkazka o totálně ožralých sparťanech na nádraží, což považuju za mírnou provokaci, avšak mlčím….

Etapa 7 – Umíme jezdit v koloně….

Okolo deváté se celá banda fanoušků idnes slézá u nádraží (pozn: ještě stále je poznat kdo je iDnes a kdo ožralí sparťané o kterých Bzik hovořil)… Počty jsou docela slušné, chybí jen Mugarel, Chobotel, auto číslo 4 (Jefferson3, Robin Ood a Kokršpaněl) – ti ale vůbec neměli do Olomouce přijet, takže jejich absence ani nikoho nepřekvapí…Co překvapí je absence Stpompa – zřejmě ho vysílil páteční pochod jenž nám sám naprogramoval…:-)))

Naše kolona čítá 4 vozy – přibyl FCB65 – a záhy po startu (cca.150 metrů) se rozpadá…. Jízda v koloně tedy probíhá přes mobilní telefony ve stylu domlouvání bitky Hooligans.

Naštěstí kousek za Olomoucí FCB – vůdce kolony – blbě zatočí, což dává ostatním vozům čas a prostor zapojit se do dění…

Do Bystřice přijíždíme okolo desáté a překvapivě všichni už jsou tam. Vítám staré i nové známé a hledám halu…vždyť stojíme v ulici, kde nic takového nevidím. Až v jednom nenápadném domečku stojí dobře ukrytá hala – jak při zatemnění…

Etapa 8 – Samuel Eto´ a další hvězdy fotbalu…

Na hřišti velkém jak kráva – teda házenkářském – začíná první velký vrchol iDnesáckého srazu. Tradiční rivalita mezi bílými a modrými a jejich zápas. Favorizovaní modří brzy šokézně prohrávají tři k nule avšak brzy se má karta obrátit. Po počátečním výrovnaním boji se však přece jen opět ukazuje síla modrých .Konečný výsledek fotbalu 12:9 pro modré…opět jsou ke konci lepší fyzicky i fotbalově….

Dodržím své pravidlo a nebudu hodnotit ostatní….jen sebe….No, popravdě, nebyla to taková katastrofa jako minule, i když jsem opět nepřesvědčil pana Křetínského aby mě koupil. Jestli jsem měl po minulém srazu jako jedinou zajímavou akci atak Lišáka tělem zezadu, neproměněnou šanci kdy stačilo natáhnou nohu a jeden vlastní gol, tak po tomto klání mohu být spokojenější - i když ne spokojený – jedna senzační přihrávka Don Čičovi na gol, jednou jsem odkopl míč skoro z brankové čáry /naší, ne soupeře, aby nedošlo k mýlce/, udělal jsem pár lepších přihrávek a několikrát jsem ušetřil pár sekund filmováním a řevem „Faul“ (to mně naučil Karel Piták v derby). Vrcholem mého snažení pak byl pokus o střelu z voleje, která ovšem šla mimo bránu…..Ještě chvíli a myslím si, že Koňa a spol. se budou bát o místo.

Etapa 9 – bohatý přestávkový program

O přestávce předáváme ceny vítězům tipovačky a též našemu Donátorovi za vedení této soutěže…. Zřejmě se Donovi jeho cena nelíbila tak jako vítězný pohár, jinak si nejde vysvětlit jeho násilný pokus pohár v druhém poločase rozkopat…Vše ale dobře dopadá, hlídkující kolegové ho brzy uklidňuji…Možná nasazují i sedativa, což má zřejmě za následek to, že nakonec prohráváme….Modří, dle hesla důležité jsou tři body, na všechno ostatní se vyser, už jen taky dohrávají, tak po všeobecném pokřiku „pískej konec“ dohodou zápas ukončujeme.

Etapa 10 – Zpět do Olomouce

Po zápase a sprše dáváme oběd – já vybírám peníze za dresy a lístky na fotbal….V tomto okamžiku se krásně ukazuje jak funguje oběživo peněz….Platím FCB65 50 Kč za halu…Dávám mu stovku, on mi vrací kovovou padesátikorunu…Tu já v zápětí dávám Hektorovi jako vrácení mého dluhu aby ji on střelhbitě opět jako poplatek za halu vrátil FCB65… nádherný ekonomický úkaz, želbohu ostatní spíš zajímá jejich kus žvance, takže tento jev vůbec nevidí!!! Škandál velebnosti!

Z Bystřice odjíždí naše posádka jako poslední, neb jsme poslední i dojeli… V tuto chvíli se krásně ukazuje postřeh dalších posádek vozů o mírné demenci místních obyvatel….Jelikož nechceme zabloudit raději se ptáme na cestu. Otevírám světácky okénko a paní zcela šokuji otázkou „Dobrý den, kudy na Olomouc???“ (podotýkám, že se jednalo o cca. 40 km)…. Paní naprosto v šoku něco nesrozumitelně mumlá, naštěstí má u sebe kolegu a po krátké poradě nám dávají extrémně těžkou odpověď – doleva a doprava…. Tak jo, děkujeme

Jelikož jsme se zdrželi obědem tak musíme mastit poněkud rychleji abychom stihli výkop zápasu Sigma – Sparta….Cesta nám ubývá rychle, neb nás zezadu svým vyprávěním oblažuje Bzik…(pokud to bude číst někdo blízký jeho osobě, tak rozhodně nepovažujeme za špatný osud poslouchat monology pana Bzika)

Etapa 11 – Sigma – Sparta jedna ku dvěma

Zabíráme svá místa na stadionu…Máme místa na severní, vysoké tribuně a musím uznat, že to je zcela něco jiného než jsem zvyklý na Letné…. Není to horší, ani lepší, je to prostě uplně jiné....Orientuji se odkud by hrozilo případné největší nebezpečí… Jelikož ale zleva sedí Medvedzik, jenž by odradil od útoku i avarské válečníky, zprava sedí nebezpečně vyhlížející FCB a věž Hektor a navíc jsem zezadu jištěný dalším hromotlukem Robinem, jsou moje obavy o zdraví utlumené do té míry, že ani nezkontroluji zda bych se v případě nouze vešel pod sedačku, kde bych eventuelně přežil boj.

O zápasu psát nic nebudu, všichni víme jak to dopadlo, a ti co nevědí, těm připomenu Sigma-Sparta 1:2…. Zápas to není valné úrovně, domácí publikum se baví hlavně hučením na hráče Řepku, čert ví proč.

Kouzelné ovšem byly momenty kdy padly všechny tři góly. První moment – gól Sigmy… Celá severní tribuna jako jeden muž vyletí do vzduchu s výkřikem „Góoooool“ jen skupinka několika lidí /pro méně chápavé – jedná se o nás) sedí jako zařezaná…. Pak se to opakuje, avšak v opačném gardu… Celá tribuna sedí jak zařezaná, jen skupinka několika lidí vyletí jako jeden muž s výkřikem Gooool! To už jsme podezřelí, slyším zezadu mírné remcání a tak si říkám, jestli přece jen nemám zkontrolovat ten prostor pod sedačkou. Po druhém gólu rudé jízdy se situace opakuje – jen s tím že remcání domácích je silnější…. Situaci nepomáhá ani věčně nespokojený Levoboček, který neustále tvrdí, že domácí dali gol z ofsajdu…(což je pravda)….Situace dospěla k tomu, že na naše místa začaly dopadat papírové koule o velikosti slepičích vajec a přesností takovou jakou potřebujete abyste se z pěti metrů strefili do hloučku 20 lidí….Nakonec jim ale Robin sportovně zatleská, což je umravní a nechají toho – tedy v případě, že jim nedošla munice…:-)))

Zápas dále okořeňuje Bzik občasným pokřikem „Synot Synot“ což místní zřejmě nemohou pochopit….a samozřejmě závěrečná rozlučka hráčů s naším minikotlíkem…

Po zápase jedeme rovnou na ubytovnu, takže příjdeme o focení s hráčem Řepkou… Co se dá dělat, zase mám podpis Lustrinelliho, což není, jak kdosi nevtipně poznamenal, nějaký herec….

Etapa 12 – iDnes United Open – turnaj ve fotbálku

Po přesunu do hospody začíná prestižní turnájek ve fotbálku… Favoriti jsou dle svých slov všichni, až na pár existencí, kteří skromně na tento titul nekandidují... Hrají ale všichni, někteří po kratším donucování.... Hra je bouřlivá, hlučná, emotivní a napínavá... Dvě skupiny po pěti týmech, následuje play-off...

Robin provedl rozlosování, teda řekl pět čísel z deseti, což nás celkem dobře hází do skupiny „B“ - o mnoho slabší. Opět dodržím svoji tradici a nebudu mluvit o ostatních...Napíšu jen svoje pocity z naší hry...

Duel číslo jedna je proti JetFlyiovi a Levobočkovi...minule jsem použil necitlivý termín „slabší soupeři“, letos to neudělám – zvláště po tom co tragickým výkonem v obraně dovoluji soupeři uhrát remízu pět ku pěti.... Duel číslo dvě je o poznání jiný...nastupujeme proti pozdějším vítězům Stpompo a Stojan a uhráváme z tohoto pohledu milou porážku 3:7.. V důsledku různých faktů a pohledů je to skoro tak hezký výsledek jako vítězství Hradce Králové doma se Slávii..:-)). Třetí mač, ve kterém už nám jde o postup, nastupujeme proti slávistické dvojici Jefferson3 a Mike-K.... možná to je trošku přísné to takto napsat, ale jdeme za vítězstvím s vůlí Sparty a získáváme cenný skalp 8:2... Ani poslední soupeř, opět nově utvořená dvojice Medvedzik, Chobotel nám nedělá problémy a vezeme opět tři body za vítězství 8:2...Postup do čtvrfinále je zajištěn....

Při čtvrfinále odjíždí můj parťák a věčný souputník Robin do Prahy a já tedy musím hledat náhradu. Sáhám po olomouckém patriotovi Don Čičovi a dělám dobře...Sice dvakrát prohráváme 4:6 s obhájci minulého prvenství AWL, Bzik, ale odehráváme dle mne oba svoje nejkrásnější a nejlepší zápasy celého turnaje... Nic se nedá dělat, jedeme domů...

Fascinujícím vyvrcholením je pak finálová serie Hektor, FCB65 vs. Stpompo, Stojan Jakotič..... Tento původně hrající duel na dva body končí po neuvěřitelných 7 zápasech, z toho čtyřech remízách vítězstvím sparťansko-olomouckým duem...

Etapa 13 – tak nějak...

Končí oficiální turnaj, jsou předány ceny a následuje volná zábava, kterou někteří jedinci už zahájili během hry... Stále častěji se ocitám na baru, stále častěji mám v tlapě nějaký panák a stále častěji slyším jak Princ Hektor začíná zpívat „Sparta Praha Heja heja hej“ aby se ostatní stále častěji a stále hlasitěji přidávali. Stále častěji vidím i unavené obličeje a stále častěji se přistihávám při nesmyslném blekotání... Večer byl prosycen několika momenty – například Jetovo vystoupení s šálou, Medvedzikovou divokou gestikulací či fajným rozhovorem s Mugarelem o Baníku a vůbec Ostravě. Čas však neuvěřitelně postupoval a najednou byla jedna hodina a zavírací čas.... Opět za Hektorova zpívání „Sparta Praha Heja heja hej“ a za odchodu ostatních hostů, kteří, překvapivě, nám nerozbili ústa se blížíme k placení...

Etapa 14 – a jedeme dál, pánové!

Jedeme opravdu dál...po nepovedeném intermenzzu v hospodě Drápal, kde nás podzemní kopky /zřejmě i ve stavu jakém jsme již byli/ celkem přiváděli do stavu tíže, se přesunujeme do další hospody, do našeho nonstopu, tam kde páteční akce začínala. Dělíme se na dvě skupiny, první pod mým vedením – autorativně jsem jsem zavelel „pojďte za mnou, já to tu znám“ a ve složení já, Hektor, Náčelník, opět diskutující Bzik, Lišák a snad i Mugarel....Vyrážíme do noční Olomouce a vracíme se na „základnu“...cestou žádný incident, když nepočítám jistého nespokejence, který po nás z okna z hrozného nadáváni cosi mrsknul...Naštěstí trefil jen parkující auto, doufám že bylo jeho...:-)))

Etapa 15 – dojezd....

V nostopu už jen dojíždíme, píšeme do SMSchatu tv Očko, popíjíme, pouštíme Jukebox a vůbec jsme ve stavu kdy do nás stačí strčit a my padáme na zem. Někteří jedinci odcházejí spát, někteří jedinci odchází na vlak a někteří se ztrácejí...Nebudeme jmenovat, on si to náš brněnský kamarád nezaslouží...Absolutně mimo dorážím v půl pátý do postele, lehám a usínám....

Etapa 16 – konec....konec??? Konec!

Co napsat??? Už jen dojezd do Prahy, debata a plánování další akce.....Po 48 hodinách s iDnes zůstávám už sám jen s náčelníkem, svojí únavou a prázdnou peněženkou.....

****

Říká se třikrát a dost.... já doufám, že tento třetí sraz nebude poslední a bude i čtvrtý, pátý, šestý, sedmý a tak... Rád vás všechny znovu uvidím, všechny. A doufám, že to nebude trvat tak moc dlouho... Budu se opakovat, ale díky diskusím na fotbal.idnes.cz jsem poznal pěknou spoustu fajnových lidí....A mám vás všechny rád, i když u vás nebudu bydlet.

Děkuji všem co mi pomáhali, všem co přijeli a všem co se dokázali bavit tak dobře jako já....

Váš Arnold J.Rimmer BDP

/veškeré vaše komentáře opravdu vítám..../