MUGARELŮV REPORT ZE 3.SRAZU iDnes United

Report o třetím srazu i-dnes utd., jak ho viděl a sepsal mugarel (v situacích, kdy bylo zapotřebí objasnit některé výrazy, použité v souvislosti s poněkud specifickým místem trávení převážné většiny autorova života, vysvětlivkami opatřil mugarel)

Poprvé sem měl možnost setkat se naživo s bandou cypů, se kterou si už dva roky dopisuju přes net. (cyp- poněkud méně schopný pomocník horníka, běžná nadávka. Zde ovšem použito nikoli hanlivě, ale jako zástupné jméno pro skupinu osob, k níž autor cítí určité sympatie. Podobně v jiných částech světa používají např. oslovení voléé).. Během čtvrtku až pátku, díky skvělým arnoldovým notičkám a domluvě s chobotelem, bylo teoreticky připraveno vše potřebné k mému uspěšnému doražení na místo srazu (nechci vypadat jako kverulant, moh bych být pak třeba vyzván, ať si to zkusím zorganizovat sám, ale KURVA, PROČ BYSTŘICE POD HOSTÝNEM???!!! Ale co, jebat neschopné organizátory). Jelikož mi zbýval volný páteční večer před odjezdem, zašel sem ještě s kamarády na dva piva (ano, skutečně se říká dva, nikoli dvě piva), ať se mi líp spí, když musím brzy ráno vstávat na vlak.

Když mi v šest ráno zazvonil budík, byl sem rád, že v té hospodě zavírali už ve dvě a víc jak sedm piv sem nestih, to bych se pak nemusel pořádně vyspat. Transport do přerova, setkání s chobotelem (ne každý hanák je neschopný něco zařídit nebo zorganizovat, díky choboteli) a nalezení bystřice pod hostýnem (kdybych chtěl vypadat jako kverulant, tak bych zde vznesl otázku KURVA, TO V OLOMOUCI NENÍ HŘIŠTĚ???!!! Ale co, jebat kverulanty) proběhlo zcela hladce, chvilku čekání na zbytek i-dnes utd. strávil chobotel vypalováním jednoho doutníku za druhým, dymu jak na enháčku. (enháčko- NH, kdysi NHKG neboli nová huť klementa gottwalda). Zezačátku mi dělalo poněkud problém stisknout ruku úplně cizím lidem a do očí jim tvrdit, že sem mugarel, když se samozřejmě jmenuju úplně jinak. Poté, co mi na oplátku ostatní s ledově klidnou tváří tvrdili, že sou lišky, levobočkové, nebo, probůh, awl (píše se to lehce, ale jak to vyslovit, že…) zvykl sem si na to, že prostě pro dnešek budu mugarelem. Ponaučení z předprogramu- neexistuje žádná korelace mezi písemným projevem jedince a jeho fyzickým vzhledem.

Nezapomenutelné vítězství modrých barev nad tradičními (jedinými) nesmiřitelnými (no, ono se to v hospodě docela rychle smířilo) bílými rivaly se rodilo v bolestech a potu. Kvalita a tempo utkání kolísaly podle počtu zbytkového alkoholu, momentálně přítomného v krvi jednotlivých hráčů na hřišti. Ovšem i přesto bylo vidět, že někteří hráči dosahují kvalit minimálně jirky štajnera, ne-li rovnou honzy šimáka a dokáží trefit slušně balón přesto, že jim za krkem sedí opice a mlátí je kladívkem do hlavy. Jelikož ke konci sem vypotil i poslední zbytky alkoholu, podařilo se nám otočit zdánlivě ztracený zápas a nikdo (hlavně já) se nijak vážně nezranil, s touto částí programu panuje naprostá spokojenost. Okamžitě po utkání proto mohl nastat přesun do blízké restaurace, oběd a pozvolné zahájení pivní smršti. Zde musí následovat poděkování fcb65 za zajištění haly. Poučení z první části programu- před fotbalem se nechlastá (toto poučení už autor několikrát dostal, přesto se jej kupodivu stále nedrží, blbec…).

Druhé části programu, utkání naší první gambrinus fotbalové ligy olomouc-sparta, se naše skupina účastnila s různým stupněm zájmu. Samozřejmě, našli se i takoví, kterým na výsledku tohoto utkání záleželo, například fanoušci sparty a olomouce, zbytek se pak zúčastnil z čistě studijních důvodů. Přestože většina hráčů i rozhodčích byla zcela střízlivá, kvalita utkání naprosto nedosahovala úrovně ranního střetnutí mezi modrými a bílými. Velkým zklamáním byla atmosféra střetnutí. Vypadalo to, že v olomouci umřel starosta a celé město drží 90 minut ticha. Jediné, co dokázalo návštěvníky střetnutí vyburcovat k nějakému hluku, byly kontakty hráče sparty č. 2 řepky s míčem. Z úrovně vydávaných zvuků lze pak soudit, že řepka toho starostu zřejmě zabil…Po utkání byli spokojeni zejména sparťanští fanoušci, jelikož tušili, že se můžou až do rána vytahovat se ziskem tří bodů a navíc některým z nich se povedlo získat cenný fetiš od vraha olomouckého starosty. Zde patří poděkování arnoldovi za zajištění vstupenek na zápas. Poučení z druhé fáze srazu: někteří sparťani jsou skutečně tak sebevědomí, jak se navenek prezentují v diskuzích a neváhají nahlas fandit spartě uprostřed olomouckého publika, navíc ověšení šálami. (Říká se mi to těžce, skutečně všechna čest opravdovým sparťanům. Ale jinak- jebat sparťany).

Krátké intermezzo: přesun z androva stadionu do hospody- probíhal poněkud zmateně, jelikož většina přespolních se mezitím ubytovávala, řidiči parkovali své vozy a číčo neznal hospody ve svém rodném městě, ale nakonec se plná sestava sešla v puškářově šenku. Poučení z intermezza: nechtěj po abstinentovi, aby tě dovedl do hospody (autor zde chtěl oživit článek nějakým speciálním ostravsko-karvinským výrazem pro abstinenta, ale zjistil, že nic takového neexistuje, naopak pro člověka, požívajícího alkohol více, než je zdrávo, nalezneme v daném nářečí několik desítek výrazů. Vysvětlení je prosté, je to stejné jako s eskymáky, kteří mají 76 výrazů pro sníh, ale zato žádný pro palmy…no co, jebat eskymáky).

Zde je místo pro velké poděkování stompovi za zařízení ubytovny (i když jeho přístup k samotnému procesu ubytování byl poněkud neortodoxní, na lofotenovu otázku, zda je to rezervováno na jeho jméno, odpověděl stručně a jasně: „jo“ a šel pryč. Ta paní za přepážkou kupodivu žádného stompa v seznamu neměla…)

Třetí (řekněme si to upřímně, nejočekávanější) část srazu se zezačátku tvářila poměrně kulturně. Jedlo se, pilo se, diskutovalo se a hrál se fotbálek a všichni jsme se dobře bavili. Jenže postupně odpadávaly jednotlivé složky zábavy. Nejprve se všichni najedli, pak skončil i turnaj ve fotbálku a nakonec se přestalo i diskutovat. Veškerá činnost tedy sestávala z chlastání (ti odolnější brzy zavrhli pivo, pravděpodobně z důvodu vyšších časových nároků na dopravení dávky alkoholu do těla než u panáků) a hulákání a všichni jsme se bavili ještě mnohem lépe. Kromě složek zábavy postupně odpadávali i její jednotliví účastníci. Jediné, kdo se tvářil, že s postupujícím časem mu zábava připadá mnohem horší, byly místní servírky, které nás záhy požádaly o zaplacení. Ale co, jebat servírku (v tomto případě je sloveso jebat použito ve významu, ehm, jebat. Ta černovlasá byla fakt dobrá). V krátké, cca tříhodinové, prodlevě mezi tím, kdy nám bylo naznačeno, že bysme už mohli vypadnou a tím, kdy jsme skutečně opustili lokál, mohl člověk vidět neuvěřitelné věci. Liberečák si prozpěvuje „sparta praha olé“?! Olomoučák líbá sparťanskou šálu??!! Sparťani nahlas skupinově zpívají „nedaleko od ostravy“????!!!! (sliboval sem jim, že je naučím i letenskou pláň, ale nějak z toho sešlo, takže aspoň tady:

na letenské pláni má sídlo své

ac sparta praha kurva je

hej, vy kurvy, vy nás bojte se

dneska každý sparťan dostane

já řeknu ti, proč ty tak nenávidíš mě

bo já mám bílé srdce, modrou krev

a mým nejmilejším klubem je můj baníček

do příště doučit). Jelikož se placení protáhlo na dobu, během které lze odehrát fotbalové utkání, a to včetně hymen před zápasem, prodloužení, penalt a předání poháru na konci a zatímco jedna servírka kasírovala tak ostatní dvě mnohem rychleji nalívaly, dočkal sem se neuvěřitelné věci. Když jsem se zeptal, co na mě zbývá, zjistil sem, že sem neměl žádné pivo, ale zato čtyři večeře. Kupodivu sem si připadal ožralý a hladový, ale přece se nebudu s tak hezkou slečnou hádat, když tvrdila, že jsem střízlivý a najedený, tak tady jsem střízlivý a najedený, tudíž můžu pokračovat do další hospody. Jmenovalo se to drásal. U nás takové prostory používáme jako zyngrube (žumpa). V olomouci do toho nacpou dvacet lidí, rozdají jim pití a používají to jako hospodu. Budiž. Brzy ovšem i ostatní zjistili, že v kanále z patnáctého století se nadá ani dýchat, natož chlastat a nastal opět čas na změnu. Ale co, jebat středověk. Během pěšího přesunu přes noční olomouc došlo i na prohlídku města a jeho krás(ek), zajímavou událostí byl pak liščí vrh. Jak se jmenovala ta třetí restaurace, nemám ponětí. Kdyby to někdo hledal, tak tam měli juke-box, televizi, několik stolů, židlí, servírku a nápoje. Uznávám, trochu všeobecný popis, lepší ale nebude. Zde sem se ovšem dokonale seznámil se všemi, které sem do té doby nestihl poznat. Jelikož sem už nebyl schopen jiné formy komunikace, vždycky sem někomu dlouze hleděl do očí, dokud sem nezačal usínat. To sem se pak zvedl, přesedl si a hleděl na někoho jiného. Pak už jen dojít na ubytovnu a spánek a ranní odjezd domů. Poučení z třetí fáze srazu: ne internetových stránkách fotbal.i-dnes se schází komunita lidí, z nichž minimálně dvacet hodlám nadále považovat za velice zábavné a inteligentní společníky, nebojím se říci své přátele. Skutečně, pokud se někdo z vás octne v nesnázích, s důvěrou se můžete na mě obrátit, kdykoliv pomůžu hřejivým slovem nebo i dobrou radou, zanechali jste ve mně hluboký dojem. Na závěr pak patří poděkování všem, kteří se srazu zúčastnili: arnold s danou, awl s přítelkyní, bzik, cedřička, čičo, fcb, gazza, hektor, chobotel, jeff, jet, kokr, levoboček, lišák, lofoten, medvedzik, mike, robin, stojan, stompo a moje maličkost (boha, doufám, že sem na nikoho nezapoměl, pokud ano, tak se omlouvám a stydím). Sraz i-dnes united č. 3 je za námi, těšme se na sraz č. 4

MUGAREL