Rimmeruv Svet

9.sraz - presentace

2009-05-06T21:15:00.004+02:00

V tomto článku bych rád aktualizoval stav účasti na 9.srazu iDnes United. Berte to pouze orientačně, situace se rychle mění...:-)

Od pátku do neděle: Arnold J.Rimmer, Polární Liška, Socna, JetFly, Kokršpaněl, Hans von Karlin, Awl, Milok (bez aktivní čutané), Antonio Seruti aka Bratránek, Ivan Campo, Hektor, Hřebiček (bez aktivní čutané), ProstěJenda (jen hospody),Kocek, Pan_Feroslav, Stojan Jakotič, Vlasta Calta

Od pátku do soboty večer: Gazza

Od soboty do neděle: Normann, Jarin123, Mugarel, Buran, Čutač, AlešJa, Phil Marlowe, Jefferson3 (bez aktivní čutané), Čombák,, Barnabas666, Alenka, Maccros

Pátek večer: Pan Hu (50 %), Pete (50 %)

Sobota večer: Spalovač šancí (20 %)

nespecifikováno: Last Boyscout, Kerim, JTB, FCB65, Habs, Martin HSJ (50 %), Mike-K, Robin Ood (30 %)

Nezjištěno:Ibid, Makarimasta, Woodward

Redaktorský tým: zatím účast jen na turnaji, kdo ví...:-)

Něco od Fešáků

2009-04-20T12:35:00.003+02:00

zcela náhodou jsem dnes našel tuhle moji parodii na známou písničku od Fešáků. Je to nějaký rok co jsem to dal dohromady, ale napadlo mne, že to třeba někoho i pobaví...:-) a pokud ne, tak tu pořád mám ten trik s pitím piva na ex...:-)

Stál staďák v naší ulici,
v něm pivo, párky s hořčicí
a balon, branky a velký sál.
Tam chodíval jsem potají,
tak jak to klucí dělají
a díval se na bafunáře rád.
A pro mou duši nevinnou
bafunář byl hrdinou
když po obědě začal kupovat.
Měl jazyk mrštný jako bič
a já jsem byl z něho celý pryč
a toužil jsem se bafunářem stát.....

Pět deka Deset deka
dvacet deka, třicet deka
jedna karta, jedna ruka
jedna pencle, druhá ruka
všechno máme co kdo chcete, jen si račte říct....

Já nezapomněl na svůj cíl
a záhy jsem se vyučil
a moh být ze mě bafůnářů král.
Jenomže jak běžel čas
náhle zaslechl jsem funkce hlas
a z nenadání v politice stál.
I když nejsem králem fešáků
já věřím vládě socáků
a nikdo vlastně neví co jsem zač.
Mě potlesk hřeje do uší a mnohý volič netuší
že mu vlastně vládne bafunář.....

Pět deka Deset deka
dvacet deka, třicet deka,
jedna karta, jedna ruka
jedna pencle, druhé ruka
všechno máme co kdo chcete, jen si račte říct.....

čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo
zařídíme, vyloučíme, neklaňte se
to by bylo, budeme hrát o jedenáct minut dýl?

Vím že politika poletí
a sním o sjednocení Evropy
kde nikdo neví co je chvat a shon.
A dětem líčí babička
co byla volební písnička
a co byl vlastně starý předvolební song.

I kdyby v roce tři tisíce,
byl krach v politice,
fotbal je věci stále kvetoucí.
Už to vidím, to je krása, na staďáku nápis hlásá:

JIŘÍ PAROUBEK, ředitel sportovního úseku

Pohádka o Sněhurce dnešní doby

2009-01-29T14:49:00.002+01:00

Žila byla jednou jedna holčička. Byla sice moc hezká, ale ona na to nedala, páč věděla, že člověk má i daleko důležitější vlastnosti než krásu, která je pomíjivá a která zajímá jen jednodušší osoby, převážně mužského pohlaví.
Naše holčička se jmenovala Sněhurka. Její dětství však nebylo příliš šťastné. Její otec, pijan, rád nechal roztočit pípu tak, že ani deset jiných by to nedokázalo vypít. Též ho zajímal fotbal, to pak každou neděli v měsíci razil na zápasy svého oblíbeného klubu. Aby toho nebylo málo, měl dokonce dva oblíbené kluby, aby se mu nestalo, že by měl nějaký víkend volný. Často večer přicházel domů a nebohou maminku nutil k různým nehezkým věcem, jako je příprava teplé večeře anebo po ní vyžadoval čistou košili na druhý den. Sám však ruku dílu skoro nikdy nepřiložil.

Miminku měla Sněhurka moc hodnou a milou. Celý den se o ní starala tak, jak jen žena dokáže. Láskou a něhou ji zahrnovala, vše potřebné ji zajistila a to často bez pomoci svého muže. Maminka ani čas na sebe neměla. Ráda by studovala angličtinu a sociologii – zvláště vztahy mezi mužem a ženou, neb ji součastný stav příliš nevyhovoval. Jenže – s malým dítětem a bez pomoci, copak samotná nebohá žena zmůže...???? Ke všemu, jelikož tatínkovi výpravy do výčepního zařízení byly stále častější, musela začít chodit do práce. Měla sen, že se stane poradkyní v ženském centru, ale tato práce byla špatně placená, tudíž musela vzít zavděk jen otročině v účtárně, pod zlým šéfem, který by své podřízené nejradši vysál.
Není divu, že při takovém pracovním zatížení se na mamince brzo začaly projevovat choroby z mládí – její táta byl lenoch co nevydělával, takže výživa nebyla dostatečná. Jednou přišla Sněhurka domů a maminka byla mrtvá. To už bylo Sněhurce okolo patnácti let.
Aby toho nebylo dost, několik měsíců po maminčině smrti si táta přivedl domů novou nevěstu. Ale děti, tu kdybyste viděly!!! Líná, nepracovitá, pořád se jen naparovala před zrcadlem..Na Sněhurku byla jako na cizí. Prostě navoněná a namydlená fiflena s prázdnou hlavou, co uměla jen sedět před zrcadlem a lakovat si nehty! Však taky, to ovšem tatínek nevěděl, to byl přeoperovaný chlap Robert, který se nechal přešít na ženu.
Macecha byla na Sněhurku tuze, ale tuze zlá. Nutila ji dělat všechny domácí práce a často ji tloukla hadicí od pračky přes záda. Tu si Sněhurka jednou řekla, že to nemá zapotřebí, sbalila si svůj skromný majetek a odešla z domova.
Našla si práci v jedné chaloupce. Její obyvatelé byli tak jiní než ostatní lidé. Byli to trpaslíci! Sice muži, ale ne takoví, jako ostatní. Rádi si povídali o běžných starostech a nekoukali na ženu jen jako na objekt sexuální touhy. Byli též velmi pracovití. Každý večer, když se vrátili z práce v dolech, sami žádali Sněhurku, aby jim přidělila nějakou domácí práci, aby mohli pomáhat. Tu jeden myl nádobí, druhý spravoval v koupelně kapající kohoutek, třetí si dal za cíl vyplít záhonek před zahrádkou a tak dále. Sousedi sice na to koukali divně, tvrdili, že trpaslíci jsou buzeranti, když můžou v neděli sedět na zahrádce a háčkovat přehoz přes sedačku v obývacím pokoji, ale tomu Sněhurka nerozuměla. Žili si tam šťastně a když po dobře vykonané práci mohla trpaslíky podrbat pod bradou, byla to pro všechny ta nejlepší odměna.
Zatímco si Sněhurka takto hezky žila,v jejím bývalém domově se staly velké změny. Macecha dostala zakázku na focení erotických kalendářů (však právě proto se pořád pěstila před zrcadlem) a přestože to bylo vyloženě nechutné a ženu (i když on to byl vlastně spíše muž) ponižující, vzala tuto dobře placenou práci. Následkem toho velmi zbohatli. To ještě více zvýraznilo její špatnou povahu. Už nedělala vůbec nic, na práci si najmula nebohé ženy z chudších rodin a ti pro ně musely od rána do večera otročit. Ze své cesty po Středomoří si ze Sýrie též přivezla vzácný dárek – kouzelné zrcadlo… To umělo odpovědět na jakoukoliv otázku, čehož rodina opět využila k zbohatnutí při sázení na sportovní výsledky. A místo toho, aby tento povedený páreček alkoholika a přeoperovaného chlapa zvedl výplaty nebohým služebným, ještě více se obalil luxusem bez vkusu
Jednoho rána, to když celou noc macecha strávila tím, že přemýšlela jak ještě více vydělat na zápasech a jak peníze utratit, svému zrcadlu položila záludnou otázku:“ Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v širém okolí nejkrásnější???“….“Sněhurka, má paní, ta je nejkrásnější.
Vztek – to je slovo, kterým se dá popsat stav macechy po této větě. „Sněhurka, ta malá, ušpiněná intelektuálka, která moji kráse nesahá ani po paty???“. A jak byla v ráži rozbila celou sadu porcelánu z dynastie Ming, kterou zakoupila minulý týden za peníze vyhrané uhádnutím přesného výsledku zápasu finále Ligy Mistrů v kopané FC Barcelona – FK Viktoria Žižkov 1-3.
„Musím s tím něco dělat“….A celý den chodila po obchodech, vybírala nové šaty, šperky, byla u kadeřníka. Objednala si maskéra, nechala si vrásky vyhladit. Tak dělala celý týden. A po to týdnu, kdy se zdálo, že není krásnější ženy, svoji otázku opakovala. A zrcadlo opět proneslo tu strašnou větu „Nejkrásnější je Sněhurka!“. „Musím tu malou šmudlu zničit!!!!“ dala si cíl macecha. Obstarala si jed, otrávila jablíčko a najala důchodkyni (která mimochodem skončila tak špatně jen protože byla stejná jako macecha – jen se fintit a nic nevědět). Důchodkyně pak zašla před chaloupku trpaslíků, ti zrovna nebyli doma, páč v blízkém obchodním domě byla sleva na bavlnky a nitě…Jen Sněhurka na zahrádce pilně okopávala brambory a přemýšlela, co hodným trpaslíčkům uvaří k večeři za dobrotu.
„Taková pěkná slečna a takhle plahočí, není to škoda??“ chtěla se babucha vetřít do přízně.“Ale babičko, já pracuji ráda, já dám na to jaký člověk je a ne jak vypadá...a vůbec, pojďte si sednout, uvařím vám čajíček“. Baba poděkovala, sedla si a Sněhurka odskočila pilně do kuchyně, kde již měla napečen štrúdl.
Babizna dopila kávu, štrúdl snědla skoro všechen, takže na malé pracanty skoro nic nezbylo a řekla „Děkuji ti, za tvoji laskavost tě odměním“ a lstivě dala Sněhurce otrávené jablíčko. Ta se hezky usmála, poděkovala a zakousla se do něj. Baba na nic nečekala, rozloučila se a horem pádem běžela za macechou pro svůj mrzký peníz.
Sněhurce se brzy udělalo nevolno…byla tak slabá, jen taktak odešla do své postýlky, kde upadla na peřinu a byla mrtvá.
Ale to už se již vraceli trpaslíci. Bylo jim divné, že na zahrádce nikdo není, proto šli hned dovnitř a našli Sněhurku zcela mrtvou…..Viděli, že pomoc už nemohou, proto hned koupili skleněnou rakev od správce konkursní podstaty Novoborských skláren, Sněhurku do ní uložili a jali se týden držet smutek.
Uběhli asi tři dny, když tu najednou kolem projel drahý motocykl. Zřejmě ho scéna s rakví zaujala a tudíž zastavil a ptal se cože se to děje, že ta krásná žena je mrtvá….Trpaslíci mu to všechno povyprávěli. „Dovolte abych se představil. Jsem katarský princ Hámid bin Abdal Sání, můj otec mne poslal do světa na zkušenou a zcela náhodou jedu okolo.“ Nechal odkrýt skleněné víko rakve, sklonil se nad Sněhurkou a políbil ji. V tu chvíli se stal zázrak, Sněhurka otevřela oči, spatřila tvář krásného prince a řekla:“Děkuji ti za vysvobození….za to se stanu tvojí ženou!“.

Trpaslíci se již radovali, že bude svatba a všechno dobře dopadne, když tu se zjevila kouzelná víla a řekla Sněhurce:“ Dobře si rozmysli co děláš, nedej na první dojem….je to chlap, nemůžeš mu věřit, vzpomeň na svého otce a ty dny, kdy jsi probrečela, zatímco on někde trajdal po stadionech. Vzpomeň na svoji maminku, jak trpěla, dřela jako kůň, abyste se měli dobře a jediná otázka tvého otce směřovala buď na teplou večeři nebo orální sex!! Nenech se hloupě omámit!!!
Tu Sněhurka prozřela a řekla:“Děkuji ti za vysvobození,, musíš ale podstoupit serii náročných zkoušek, aby ses mohl stát mým mužem. Souhlasíš???“

Princ souhlasil….Boje o Sněhurku pak byly ještě dlouhé, nicméně to už je jiné vyprávění. Snad jen nakonec řeknu, že katarský princ Hámid bin Abdal Sání nezvítězil, páč se nakonec ukázalo, že mu jde jen o sex a krásné tělo….ale to už je děti jiná pohádka.

Dobrou noc děti

opět něco málo ze statistky...

2008-09-08T13:18:00.003+02:00

Jen tak po legraci jsem sledoval odkud se na tento "aktuální" a nesmírně často aktualizovaný :-) blog lidé dostávají. Stastistika je ze včerejšího a dnešního dne, kdy jsme měli tři přístupy přes vyhledávače.

Nejdříve nás navštívil někdo, kdo sháněl ubytování v Praze 9 - Rohožník:

Ubytování Rohožník

Zajímavější byla ovšem osoba, zřejmě fanynka či fanoušek našeho "Malého Velkého muže"...
Shodou okolností trefila i den při vyhledávání, kdy se kolega na výše uvedeném místě opravdu nacházel:

Polární Liška Ultras

Úplnou perlou však je následující vyhledávací stránka, která snad ani nepotřebuje komentář

No comment

PS: report ze srazu snad bude brzo..:-)

Jsem fotbalový fanoušek a nemám rád EURO!!

2008-06-11T12:17:00.000+02:00

Celý fotbalový svět se v tuto chvíli utápí v euforii nad právě probíhajícím Mistrovství Evropy ve fotbale…A přesto se najdou fotbaloví fanouškové, kteří se už modlí, aby celý ten blázinec skončil a oni se mohli v klidu vrátit ke svému fandění na prvoligových stadionech.

Jistě, kvalita zápasů je nedoměřitelná…Hezkých fotbalových momentů je v jednom zápase EURA často více než za celé jedno prvoligové kolo. Člověk se může opájen nádhernými přihrávkami, skvělými narážečkami, střelami z dálky, kličkami a nápaditým řešením fotbalových situací. Přesto všechno je zde jeden faktor, který mne osobně celé EURO skoro až znechucuje – ten faktor nese název: fanouškové….

Když mluvím o fanoušcích nemyslím tím ty desítky, stovky a tisíce lidí, kteří se vypraví přímo do Švýcarska či Rakouska. Naopak, těch si člověk tak nějak dokáže i vážit, že svůj čas, peníze a trpělivost dokáží vložit do takového podniku, jako je cesta za povzbuzováním svého týmu…Mluvím o fanoušcích, kteří zůstávají zde v republice.

Mluvím o těch davem, které jsou schopné vyrazit do ulic, pomalovat si obličej barvičkami české vlajky a donekonečna vyřvávat „Kdo neskáče není Čech“. Mluvím o těch lidech, kteří za celý rok ani nevědí, že nějaký fotbal existuje.

Nemám rád tu potřebu každého „mouly“ se v součastné době vyjádřit se k fotbalu. Nemám rád tu nucenost se kterou každý chlap musí vidět každý zápas českého týmu, aniž by dokázal odpovědět na otázku „Jmenujte všech 16 týmů první Gambrinus Lize v sezoně 2007-2008“. Nemám rád tu masovost, která je ve větší míře podporována i medii.

Ptám se – „Kde se berou ty desítky, stovky a tisíce lidí, kteří tak najednou fandí fotbalu, když stadiony Gambrinus ligy zejí prázdnotou?“ Je to opravdu jen kvůli tomu, že ligový fotbal je nudný, nebo v těch lidech je zakořeněný pocit „celý rok jsme té národní hrdosti moc nedali, tak aspoň u EURA se musíme projevit“?

Ani nemusím moc přemýšlet abych slyšel odpovědi - na stadionu není bezpečno, ligový fotbal je nudný, nemám na to pravidelně čas…všechno jsou to jen hloupé výmluvy. Zvláště výmluva o bezpečnosti je přímo trapná – na stadionu se mi v životě nic nestalo a to chodím už pěknou řádku let.

Ale abych se vrátil k tématu, ze kterého jsem malinko utekl…Skončil jsem u toho, že si myslím, že někteří lidé podporou národního týmu kompenzují svůj pocit, že národní hrdosti nedali dost... celý rok nadáváme, jsme skeptičtí, kritizujeme…Celý rok je všechno špatně…Ale u EURA, to se musíme semknout, musíme ukázat, že my jsme Češi, protože „Kdo neskáče není Čech!“, abychom v červenci, až se EURO definitivně uzavře, se mohli zase vrátit do svých starých kolejí.

Na Euro se podívám, budu sledovat zápasy nejen českého týmu v klidu svého domova, vzdálen od těchto jevů. Ale už teď se těším, až začátkem nového fotbalového ročníku si půjdu do kotlíku Viktorie Žižkov zafandit na českou fotbalovou ligu…Tam, na stadionech Gambrinus ligy, jsou pro mne skuteční fotbaloví fanouškové a to bez rozdílu klubové příšlušnosti….Ne ta pomalovaná tlupa na náměstí, vyvolávající jméno Milana Baroše bez toho aby věděli v jakém klubu vůbec na jaře hrál.

Fans of Alcohol v Olomouci

2008-06-03T16:26:00.000+02:00

Po velkém přemlouvání kolegů, zvláště bych jmenoval člověka s nickem „Vlasta Calta“ (teprve včera na bowlingu se jistí jedinci dozvěděli o co se vůbec jedná) jsem se rozhodl zapsat sedmý sraz iDnes United tak, jak si ho po měsíci pamatuji.

Původní místo, kde se partička fotbalových fanoušků, měla o víkendu 9-11.5.2008 opít byla moravská metropole. Zavčas jsme ale poznali, že brněnští chasníci mají do organizace čehokoliv talent asi jako prezident Mugabe k demokracii, takže jsme místo pořádání bleskurychle přesunuli o něco blíže k polským hranicím – do krásné hanácké metra, jenž je proslulá syrečky a svým neuvěřitelně útočným stylem fotbalu.

To, že jsme tak nakonec udělali, však nemusíme litovat…

Cesta na místo srazu nebyla ničím zajimavá….Jelikož jsme s Náčelníkem poprvé použili svého vlastního přibližovacího prostředku, přišli jsme tak o ty nádherné debaty s Princem Hektorem…na druhou stranu jsem si mohl vychutnat roli plného navigátora – moje umění se mělo zakrátko potvrdit…Cestou na sraz jsme se stavili ve městě, kde organizátorů není nazbyt (ano, stále mluvíme o brněnském organizačním zázraku), abychom navštívili v místní ZOO polární lišky - to jsou ti, co mají průchozí výběh, nemůžou se rozmnožovat a Makari by si je v životě nevyfotil…

Po čase stráveném mezi zvířátky jsme se konečně mohli s Náčelníkem dorazit mezi pořádnou zvěř….Fans of Alcohol, opilce, flákače v pracovní době a státní úředníky – iDnes United.

Ještě předtím ale podruhé mohl zauřadovat můj pověstný orientační smysl, když na mapě jsem viděl – do Olomouce pořád rovně až k místnímu soudu….Co čert nechtěl, těsně před Olomoucí se postavil obchvat, takže místo rovně se mělo jet doprava…Náčelníkovo „Centrum je doprava“ jsem hrdě ignoroval poznámkou „Kdo má mapu, ty nebo já? Jeď rovně sem řek!“ abych již za deset vteřin nevěřícně koukal jaký krásný nový okruh Stavitelství silnic a železnic z peněz Evropské Unie a Olomouckého kraje vybudovalo…Svoji čest jsem se sice snažil zachránit větou „aspoň uvidíš celé město“, to však fiasko neodvrátilo.

Po ubytování jsem se vrhl do místní hospůdky, kde zatím seděl Jenda Brno (Brnooo brnooo, organizátorů ploooo) a Mugarel. V tu chvíli jsem poznal, že asi nebudu moc In, páč jediný jsem neměl na očích brýle….

V soutěži „Jaké pivo je hnusnější“ nakonec Starobrno jen těsně remízovalo s Bažantem, ale nám to nevadilo….Postupně se do lokálu dostavovali další a další jedinci z naší bandy, ponejvíce z Prahy, což mne relativně dost šokovalo… A když ve finále dorazil i známý nespolečenský samotář ze Střížkova Ibid nemělo to chybu….

Hlavním bodem pátečního pořadu byl bowling v místním klubu Desperado (nebo tak nějak)….Přesun n bowling proběhl zcela v normě, možná protože chyběl Socna a jeho neokázalý styl focení komentovaný pokusem o severomoravskou hantýrku „Fotím pičo“ (zřejmě chtěl tenkrát v Brně navodit nepřátelskou atmosferu před pondělním zápasem Brno – Baník)…

V herně zovoucí se Desperado (nebo tak nějak) bylo asi 40 stupňu Celsia – zřejmě pokus o navození mexické atmosféry… Hoši si rozdělili dráhy a mohlo se začít metat… O tom, jak to celé dopadlo se nezachovaly žádné písemné materiály, ale nesou se zprávy, že zcela jasným vítězem se stal překvapivě náš srbský student v baloňáku Stojan Jakotič.

Následně jsme buď lidem nepřilnuli k srdci nebo Geremi z blízkého Vyškova nakázal vzlétnout několika bombardérům a obsluha bleskově zatemnila objekt….Jak jinak si totiž vysvětlil fakt, že nám okolo jedenácté večerní zhasli světla tak, že nebylo vidět ani na krok…Některé – no přiznejme si to – všechny, jedince naší bandy to nevyvedlo z míry a vesele házeli bowling dále (ten totiž zcela nepochopitelně fungoval)…..A je třeba říci, že někteří házeli lépe než za světla!!!!! Zkazka o tom, že někdo hodit tři striky za sebou se nese od té doby jak lidová báchorka, ne nepodobná té, ve které se mluví o Slávii jako o vůdci boji za čistý český fotbal.

Ukradené věci z tomboly se zřejmě nevrátily, takže obsluha nemínila rozsvítit…To už i nejúspěšnější reprezentanty v nové olympijské disciplíně „Bowling naslepo aneb kde máš vodícího psa, vole“ přestávalo bavit…Museli jsme, chtít nechtíc zaplatit…Kasírování fungovalo překvapivě dobře…Při odchodu stál u dveří chlápek, který kontroloval odcházející hosty záludnou otázkou „Máte zaplaceno???“…na tuto záludnou otázku mu stačila zcela prostá odpověď „Ano, mám“ a aniž by si zjištěný fakt nějak kontroloval pouštěl lidi ven…

Následoval přesun….pobočník JetFly (Páán pobočník, Pán pobočník…Lojzo, to je pán pobočník, ten vedl to noční cvičení….Příjďte taky někdy na Balkán, tam máme taky príma partu) podlehl frakci lačnící po světlech, flirtech a odvážných modelech, to všechno doprovázeno dramatickou hudbou (o krasobruslení se nejedná) a zatáhl nás na diskotéku…Nejsem ten typ, který by očumoval dívčí zadečky, toužil po tom si pohladit ňadra sedmnáctileté roštěnky a není moji touhou udělat světový rekord v disciplíně „dostaň se co nejvíce holkám do kalhotek pod časový limit 45 minut“…Též hudba ve stylu „atmosféra haly ČKD Praha – Lokomotivka v roce 1979“ není až tak můj šálek kávy….

Dobře kecám.. očumuju rád, v případě možností bych si i sáhnul (za příplatek i na Balíkovu kolegyni) a co se týče té disciplíny „Dostaň se co nejvíce holkám do kalhotek pod časový limit 45 minut“ tak mám pocit, že bych během těch 45 minut bych se nejdál dostal ke slovům „ahoj, jmenuji se Arnold“…Nicméně, to nic nemění na tom, že se mi tento podnik nelíbil a tak jsem rád, že se našla skupinka odvážných, kteří se postavili této diskotékové lobby a odešla do vedlejší hospody.

Ve vedlejší hospodě nás sedělo – no, hrubým odhadem tak sedm….Byl tam: já, Jakotič, taky Hřebíček, Vlasta, Mugarel…no, jak se říkalo v Černé zmiji: „Nemůžu tak nějak těm ksichtům přiřadit jména….“ (hloupě se snažím zamaskovat, že si to nepamatuji)… Vesele se popíjelo, debatovalo…donesla se zpráva, že Liška, chtíce omámit zřejmě nějakou vnadnou a sexuálně přitažlivou tanečnici na diskotéce upadl a udělal si něco z kotníkem, takže večer pro něj skončil v objetí Medvěda na Levobočka…

Pak přišel Lamák a začala opět šou…hrozně se skamarádil s místním vrchním a začal objednávat panáky…Já si chtěl dát zelenou s Lunetkou, jaksi jsem si ale neuvědomil, že dva borci přede mnou už podobné přání měli a neuspěli…Vrchní málem padl do mdlob, když jsem mu jako třetí řekl, že si dám zelenou…Tím pádem jsem definitivně potvrdil svoji roli šaška večera…Odnesl jsem to Absintem, ale přežil jsem….:-)

Zkoprnělým kamarádům a místním jsme s Vlastou Caltou předvedli jak se fandí na Viktorce Žižkov – pravda, musel jsem ho to doučit, ale nádherně dvojhlasné VIKTORKA – ŽIŽKOV! Bylo, myslím, zlatým hřebem celého večera.

Nevím jestli to bylo kvůli tomu, ale záhy nás z hospody vyhodili a tak nastal další přesun…Táhli jsme městem, povečeřeli v místním stánku, aby Lamák opět předvedl svůj um… začal se bavit s místními hipíky (hrozně mu imponoval fakt, že jeden z nich fandí Slávii Praha) a operativně je zařadil do naší skupiny.. Jelikož nevěděl jak se jmenují, tak si je označkoval svými jmény…ta jména si bohužel nepamatuji, ale větu „Slamáku, představ se“ prostě nejde zapomenout. Každopádně, když už je zatáhl až do půlky centra, tak jim férově řekl, že na ně kašlem a šel si po svých….

Hospodu už jsme nenašli, tak jsme se jen přátelsky pozdravili s kluky od Baníku Ostrava /čert ví, co dělali v Olomouci/…sympatičtí mládenci, jeden, dle Vlasty, vypadal jako Matušovič a dokonce ani to, že mu to oznámil nezpůsobilo problémy….Jejich pokřik „Baník Ostrava“ probudil dokonce i Mugarela, spícího skoro ve stoje.

Pak už se nic zvláštního nestalo a šlo se spát.

Druhý den začal tím, že se čtveřice sportovců ve složení Nechtěný „Ivan Lendl“ Fotrův Levoboček, Polární „Andre Agassi“ Liška, Ing. Jaroslav „Pete Sampras“ Hřebíček a Jenda „Goran Ivaniševič“ Brno rozhodli jít hrát tenis…Tento velký podnik, inzerovaný skoro stejně jako Zlatá Tretra, bohužel diváky netáhl, návštěva byla mizerná a organizátoři museli přiznat, že celý podnik skončil ve finanční ztrátě….Místo první strany Deníku Sport o tomto informoval snad jen Deník Olomoucka, a navíc na šestnácté straně v rubrice „Sport v regionu“ pouhou větou „Nechtěný Fotrův levoboček s Polární Liškou prohráli“…

To my, chytřejší, jsme vyrazili do města na snídani…po snídani jsme dali návrh, že bychom měli odkopat další povinnou část srazu – Caltovy penalty….Vzhledem k tomu, že oba exekutoři večer kalili, dalo se čekat, že Calta bude mít slušnou naději na úspěch…

Naděje stoupla ještě o několik procent po zjištění, že oba aktéři v 11 dopoledne ještě spí a nikam se jim nechce…Vlasta, zřejmě pod myšlenou „nažeru se zadarmo, zbyde více na pivo“ byl však neoblobný….Od Lamáka si dokonce vysloužil větu „Jsi horší než moje matka“….

Nakonec se však podařilo a tak jsme stáli na jakémsi vesnickém hřišti a čekali co se bude dít….A že se dělo! Svoje šance nejdřív spálil Lamák a tím prohrál oběd…Večeři pak Vlasta, od té doby známý jako „Hladový Vlasta“ vyhrál nad AWL….

Vrátili jsme se na ubytovnu a netrpělivě očekávali 15:00 středoevropského času…v tu chvíli se měl setkat ostravský Baník a pražská Sparta na našem domácím stadionu Letná…čekání nám zpříjemnil Lamák, který jako jediný člověk na světě dokáže říct větu „Fanoušek Baníku se zabil při cestě vlakem do Prahy“ tak, že se tomu celý stůl začne smát…A když přidá další pecku v podobě „prej si šel ven zakouřit“ je prostě vymalováno.

Dalším zpestřením , alespoň pro mne, byl služební hovor Mugarela….Nejde ani tak o obsah, ale o tom jakým způsobem se představuje do telefonu….Původně jsem se domníval, že říká „Slyším, pičo!“ a byl jsem mírně řečeno v šoku, na druhou stranu jsem byl kolikrát upozorňován na jistou rázovitost jeho regionu….Později jsem si uvědomil, že to není „Pičo“ ale jeho jméno – čímž nechci v žádném případě naznačit, že Mugarel se jmenuje Piča….

Fotbal Sparta – Baník skončil tak, jak všichni víme…skvělý Grygar a neméně úžasný Kulič darovali titul Slávii a ta už ho nepustila.. V našich řadách se mísil vztek a zoufalství s euforií…Překvapivě největší radost z výsledku neměl ani Mugarel, ani Slávisté, ale brněnské zastoupení v podobě Lofotena….

Další nedůležitým věcem, jako je vítězství modrých nad bílými /sorry Levobočku…:-)/

se věnovat nebudeme, stejně tak vynecháme nepodstatné věci jako hokej, večeři a tak a radši se vrhnu rovnou na večerní hospodu, která se uskutečnila v herně s celkem nehezkým jménem „Sigma“….

Po příchodu jsme zjistili, že tři objednané stoly jsou jaksi od sebe, takže budeme dost izolovaní. Stolní fotbálek se tentokrát nehrál, páč nad námi spali lidé a majitel zřejmě četl reporty z našich předchozích srazů….

Nádherný nápojový lístek obsahoval odhadem asi 75 položek, z toho však zřejmě 74 položek vůbec nebylo, takže jsem zase skončil u piva….

Zábava plynula jak se patří, Lamák strkal Alence 500 Kč /tvrdil, že prý jako podíl na vítězné ruletě, ale důkazy na to nejsou/ až se první jedinci začali chystat k odchodu (byla asi půlnoc)….Nejvíce jich bylo ze Sparty a pak také řidiči. Náčelníka jsem pustil taky domů, v doprovodu Lamy, takže doufám, že věci, co mám na hlavě se mi nerozšířili o jedny nádherné parohy…:-)

To, že spousta lidí šla brzo domů nakonec mělo pozitivní efekt, něco jako vymření bobrů na četnost stromového porostu. Sesedli jsme si k jednomu stolu a začala panáková smrž….Začal jsem ji tedy, nutno podotknout, já….

Každopádně, za ten vytopený hajzlík,my nemůžeme a je to práce jistě toho ožralého fanouška Baníku Ostrava (nemluvím o Mugarelovi, který se za něj jistě styděl)…RUndička objela celý stůl, takže asi 8 panáků a bylo na čase jít zase o kus dál.

Cestou jsme prováděli obvyklé kusy jako na každém srazu – vyřvávání baníkovských chorálů za přispění pána Mugerela…Nevím jak dlouho jsme řvali, kolikrát, ale vím jistě – bylo to nahlas jak rádio na prvního máje hrající pochodové písničky.

Dorazili jsme do našeho milého Desperáta, servírka byla víc než nasraná a tak mi to pivo ani nechutnalo…Celková únava už se na nás projevovala tak, že se spíše mlčelo (nebo si to nepamatuji)…Bylo tedy rozhodnuto, že se půjde domů, přece jen je sice slušnost dorazit za světla, ale ve čtvrt na šest ráno…?????

A to je konec….cestou domů už jsem jen zhlídnul Drnovický stadion, kde zrovna probíhal zápas IV.třídy vyškovského okresu…No, na druhý poločas jsme vydrželi, hosté, naprostí tragédi a věřím, že kdyby tam hrál výběr iDnesu tak hrajou líp, si odnesl debakl 6 nebo 7-1, což místní hlasatel oslavoval jakoby vyhráli Ligu Mistrů…. Celkově ale celkem pohodička, klídek….Jen prostě musím říct – stadion v Drnovicích stojí z jedné strany v polích, to mi nikdo nevymluví...:.-)))

A úplně nakonec??? DĚKUJEME JETE, BYLO TO SKVĚLÝ!

A.J.Rimmer

Mé tři setkání s Leošem Marešem

2007-08-29T11:10:00.000+02:00

K vyprodukování tohoto článku mne donutil článek úplně jiný. Dnes jsem totiž na novinky.cz zahlédl článek „Mareš pomohl svému týmu“….Bláhově jsem se domníval, že článek pojednává o hráči Sparty Marešovi a tak jsem zvědavě na něj kliknul…Vyvalil se na mne ksichtík Leoše Mareše, vyfocený s dvěmi slečnami. V textu bylo mimo jiné napsáno, že slečny potkaly Mareše na zápase Ajax Amsterdam – Slávie Praha v Amsterdamu a že „byl uplně v pohodě a nechal se s nima vyfotit“…. S hrůzou jsem si vzpomněl na svá tři setkání s tímto pánem, zřejmě už mám na něj malinko smůlu….

Poprvé jsem ho potkal někdy na jaře…V tu dobu jsme se tísnili s kamarádem Robinem v davu před vchodem číslo 2 v té době Toyota Areny….Tenkrát ten dav byl tak velký, že k volání slavného „Coje coje coje coje coje“ mi chybělo fakt jen kousek….Abych to upřesnil – bylo zrovna pondělí a na stadionu Sparty se mělo konat slavné derby pražských „S“ – Sparta proti Slávii.

Stojíme v tom hrozném davu, trpělivě čekáme až nás pustí na stadion, když tu najednou přímo před náma….Leoš Mareš…Nevím jestli jsem to byl já nebo Robin, ale jeden z nás určitě procedil mezi zuby „Panebože, co ten tu dělá?“ Zřejmě osudová věta…Leoš Mareš byl oblečen, no řekl bych velmi nestandardně, ve fotbalovém dresu…Ve fotbalovém dresu pražské Slávie, což se u vchodu číslo 2 na pražské Letné může zdát jako opravdu odvážný čin… Zřejmě Mareš nebyl takový hrdina, takže zadek dresu byl sice slávistický, nicméně předek byl sparťanský….Stál přede mnou a já byl 20 cm od hvězdy, co by za to některé holky daly…Musím upřímně přiznat, že mě osobně to nějak nerajcovalo..:-))

Uběhl nějaký ten čas, vlastně docela dlouhá doba. Skončila fotbalová sezona, Sparta slavně vyhrála double a my fanouškové si vybírali letní volno….Nic však netrvá věčně a tak i další ročník české fotbalové ligy už byl tady…Byli jsme s Robinem opět na Spartě, Leoš Mareš nikde, tak si ani jeden z nás na historku z derby nevzpomněl…Začaly evropské poháry a my vyrazili na zápas druhého předkola mezi týmy SK Slávia Praha – MŠK Žilina… žádné nervy, o nic nešlo…Robin sice přál Žilině, mne to bylo srdečně jedno, přišel jsem se podívat na zajímavý zápas….Zápas to byl skutečně zajímavý, skončil 0:0 po prodloužení....pak ještě nervydrásající penalty, které rozhodly o tom, že do dalšího kola postoupí Slávie….Domácí oslavují, my s Robinem se pomalu řadíme k východu, když se ozývá pan_Feroslav jestli nedáme jedno pivo….Zápas sice skončil o půl dvanácté večer, zítra jdu sice do práce, ale taková nabídka se neodmítá….Čekáme na něj venku, menší trable při setkávačce, takže jsme na stadionu jedni z posledních…Pomalu se šouráme dolů směrem k malovánce, probíráme zápas, když tu před námi – OPĚT LEOŠ MAREŠ! To už nemá dělený dres, takový hrdina, aby přišel ve sparťanském na Slávii zase není….

A je tu třetí setkání, tentokrát opravdu nečekané….Jelikož já i Robin jsme nejen fanouškové pražské Sparty, ale fandíme i Viktorce Žižkov nemohli jsme chybět na malém pražském derby dvou největších pražských klubů Viktorky a Sparty….Procházíme branou, pochvalujeme nové občerstvení co na Viktorce udělali když tu Robin skoro vykřikne – TO SNAD NENÍ MOŽNÝ, ZASE VON!..... Pokud byste čekali někoho jiného než Leoše Mareše, tak hádáte špatně a oblafl by vás i automat na kondomy….Opět tam stojí on…tentokrát bez dresu, teda jsem si aspoň nevšiml že by ho měl…

Zajímavé je, že ho vždycky potkám jen když jdu s Robinem…Možná teda nejsem ten magnet já, ale Robin…. Takže až půjdete někdy s Robinem na fotbal nebo kamkoliv jinam, dobře se dívejte za sebe, před sebe, vedle sebe….možná uvidíte LEOŠE MAREŠE…

Moje šáličky...

2007-07-24T15:49:00.000+02:00

Jak možná někteří z vás vědí sbírám fotbalové šály. Zatím jich moc nemám, nicméně i přesto jsem se rozhodl, že se svoji sbírku poskytnu na internet k prohlížení.

Vpravo dole vidíte minialbíčko, kde si moje kousky můžete prohlédnout, nejsou moc dobře vyfocené, ale pro ilustraci to stačí. Bohužel neumím moc s tím html kodem, takže to vypadá poněkud divně, nicméně s tím asi nic nenadělám.

Celkově mám ve své sbírce přibližně 40 šál, další budou přibývat tak jak se mi podaří některou ulovit.

Jak "lovím"? většinou třemi způsoby:

a) při jakékoliv cestě mimo Prahu se snažím nějakou pěknou šáličku si dovést, zakoupit, sehnat

b) přes nákupní server ebay.com.... tam se dá sehnat skutečně nádherné věci.

c) otravováním všech kolegů, kamarádů, známých, neznámých, příbuzných atd. prostě lidí co jezdí někam ven nebo jsou z jiného regionu ČR než jsem já. Musím říct, že toto je sice nejvíce otravná záležitost (zvláště pro ty lidi...:-)), nicméně se tak dají získat skvělé věci.

Takže, pokud byste měli doma nějakou fotbalovou šálu, nebo byli schopni mi nějakou pěknou dovést, sehnat, vyšmelit, ukrást, vybojovat nebo prostě nějak získat, jistě neváhejte použít můj mail arnoldr (at) seznam.cz.... Jistě se nějak domluvíme...:-)

*****
Jinak vím že jsem sliboval, že tento blog budu častěji aktualizovat, jenže prostě není vůbec čas, práce je hodně a.... však to znáte!

Arnie

Můj mail Dopravnímu podniku Praha

2007-05-18T21:07:00.000+02:00

Dobrý den,

jsem dlouholetým cestovatelem pražskou MHD, zvyklý skoro na všecho a svým způsobem i Vaším obhájcem před ostatnými. Právě proto mě spíše mrzí, že se musím zeptat na následující věc.

Popíšu svoji situaci – jedu takto z práce po těžkém dni, přemýšleje o své následující dovolené. Na zastávku MHD „Pod Táborem“ vstupuju plus mínus v 19:05 s tím, že v 19:11 odjedu linkou číslo 109 směrem Sídliště Rohožník. Nebudu to napínat – první autobus této linky v tomto směru jel přesně ve 20:14, což je za celých 63 minut. Během tohoto času měly jet dva autobusy – ovšem jako by se po nich zem slehla.

To, že jsem za tu hodinu co jsem čekal na zastávce stihl potvrdit si ubytování v Olomouci, pohádat se s přítelkyní, udobřit se s přítelkyní, domluvit s kamarády schůzku u piva (vše pomocí mobilního telefonu), dohrát hru „Bomber Mine“ na 12ctou úroveň a vymyslet převážnou většinu tohoto mailu by se sice dalo považovat za přínostné a úsměvné, já ovšem zdaleka takové plány neměl.

Chápu, že se možná snažíte dostat na úroveň venkovského spojení „Jede to v úterý a první sobotu po Velikonocích“, nicméně čekal bych od pražské MHD nějaká přijatelnější intervaly.

To, že autobus přijel po těch 63 minutách totálně narvaný jsem bral už jen jako úsměvný kolorit MHD – navíc jsem udělal radost dvěma postarším dámám, mezi které jsem se /nechtíc/ vmáčkl a kterým tato činnost pomohla k úsměvu na rtech.

Žádám Vás tímto o rychlou a adekvátní odpověď na moji otázku „Proč sakra hodinu nic nejelo???“. Zároveň Vám oznamuji, že tento text si dovolím vystavit na svém blogu rimmeruvsvet.blogspot.com, kam samozřejmě umístím pak i Vaši odpověď.

Původně jsem chtěl tento mail poslat v kopii i do některých regionálních pražských novin, nicméně nakonec se mi Vás zželelo a prozatím to neudělám. Nicméně, Vaši odpověď očekávám s velkým napětím.

S pozdravem

Arnold J.Rimmer BDP, velmi, velmi, velmi rozzlobený mladý muž cestující s Vaší společností

Tíživý problém pražských ambulancí

2007-05-17T09:50:00.000+02:00

Řekl jsem si, že nebudu líný a budu aktualizovat svůj blog častěji než dříve – tudíž minimálně jednou za měsíc. Problém je ten, že není o čem psát…nic zajímavého se neděje, nestala se převratná změna ani žádný převratný okamžik.

Nicméně, pořád si říkám, že je možná psát blbosti sem než se hádat na fotbal.idnes.cz o nesmyslech.

Zajímavá zpráva proběhla českými medii – obránce pražské Sparty Kučera by měl přestoupit do belgických Brugg.. Ano, jedná se o toho Kučeru, kterého jsme v zimě stáhli z hostovačky v Jablonci a který víceméně hrál na jaře v základní sestavě. A šup, už ho zase chceme poslat pryč…Já teda netvrdím, že to je nějaký super obránce, to rozhodně ne, ale takové točení se sestavou se mi vůbec nelíbí – představa, že koupíme dva nové obránce, třeba právě zase z týmu „FC Výprodej“ (Slovan Liberec) mě evokuje myšlenky na skvělou sparťanskou stopérskou dvojičku – Petrouš s Lukášem…Zřejmě naše vedení má zájem na tom, aby diváci na podzim na Letné zažili více vzrušení….v té souvislosti jsem si vzpomněl, že nedávno jsem četl v denním tisku reportáž o tom jak nějaký pražský radní dělal namátkové kontroly nočních zdravotních ambulancí a zjistil šokující věc, že jsou vesměs absolutně prázdné. Navrhoval bych proto následující /samozřejmě v případě, že sestavíme opět novou stoperskou dvojici/

a) přesunout zápasy Sparty do nočních hodin

b) prázdné ambulance přeměnit na ambulance kardiologie

c) veškeré sanitky směřovat na pražskou Letnou

Garantuji vám, že až pan radní příště zase bude dělat kontrolu /samozřejmě náhodou v době nočního zápasu Sparty/ - na kardiologii prázdno rozhodně nebude…:-).

Další zajímavou událostí je moje misijní cesta na Moravu. Jelikož přítelkyně má týden volna /její doktorka jede na nějaký kongres nebo co/, rozhodl jsem se uspořádat týdenní výlet na které bereme i kola. Původní plán byl nějaké jižní Čechy – okolí Jindřichova Hradce, Českých Budějovic…Pak jsem si však prohlédl rozpis české fotbalové ligy a můj ostrý zrak utkvěl na datu pondělí 21.5.2007, kdy se hraje zápas Olomouc – Sparta… V tu chvíli jsem český jih bleskově odmítnul a s hláškou „Na Hané taky není moc kopců a navíc tam hraje Sparta“ jsem rodinný výlet přesunul do této části republiky.

Kdo z toho nebude mít radost je společnost Student Agency (známé Žluté Autobusy), které mi neustále kolega Geremi dohazuje – na stadion v Drnovicích se totiž pojedu podívat na kole, tudíž zdravěji, levněji…

Pokud nebudu líný na zápisky, budu vás po návratu informovat o mém pátrání.

Arnold J.Rimmer BDP

Popáté a opět skvěle!!!!

2007-05-16T14:36:00.000+02:00

(pro začátek jen poznamenám - píšu to s měsíčním zpožděním, takže pokud jsou někde nějaké nejasnosti - dejte vědět do komentů...jistě se to dalo napsat lépe, ale..:-))

Jubilejní pátý sraz fotbalových fanatiků z diskusí fotbal.idnes.cz se uskutečnil na konci dubna roku 2007 ve stověžaté matičce Praze, kam se vrátil po dvou výjezdech do Olomouce a Liberce. A ačkoliv to tady píšu pokaždé opět musím místo invence říct jednoduchou větičku – Povedl se jako vždy!

Původně se mělo jednat o tradiční idnesácký sjezd, ničím se nelišící od těch předešlých. Počítalo se s fotbálkem, fotbalem, diskusemi u piva (ve skutečnosti bezduché orgie popíjení alkoholických nápojů) – pak ovšem někoho napadlo /byl to Mike-K??/ že by nebylo od věci pozvat novináře z iDnesu, že bychom si zasloužili trošku publicity za tu dlouhou reklamní kampaň co iDnes děláme. Zprvu jsme to všichni brali s velkou dávkou humoru….Humor nám vydržel ovšem jen do té doby než na náš první troufalý mail přišla opravdu kladná odpověď….Začal maratón diskusí, domluv a rozepří….

Opravdovou raritou pak byla schůze organizačního výboru….Bohužel, Koordinátor pro vyjednávání s iDnes Mike-K se ho s výmluvou „Kluci, já dělám nové dlaždičky“ nezúčastnil.. Nejdříve vše vypadalo jako běžná schůze…Koupilo se pivo, pak druhé a třetí a kecalo o fotbale, Geremiho bydlení a dalších sice zajímavých, nicméně pro sraz absolutně nedůležitých věcech. Pak ovšem nastal historický moment při jednání o srazech – začali jsme dle programu opravdu projednávat sraz a dokonce jsme určili i úkoly a odpovědnost za ně!!!! Poprvé co si pamatuju jsme něco na schůzích vyřešili – když nepočítám komorní hospodu s Hektorem před srazem v Liberci….

Další zádrhel byl v hřišti…Varianta A) Strahov mohutně podporovaná celou Lišákovou výmluvností stála proti variantě B) Lipence kterou zastával zvláště šetrný AWL…Byl to, co si budeme říkat, ostrý spor, který mi dal spoustu cenných zkušeností do dalšího života – DEMOKRACIE ANO, ale v omezené míře..:-). Z celé diskuse bych zvláště vyzdvihnul příspěvek agitátora Strahova Polárního Lišáka – „Přece nepojedeme do Lipenců aby to měl pan redaktůrek blízko domů!“

Po namáhavých a úmorných přípravách nadešel den 20.4.2007 /den Hitlerových narozenin – nevím že si vždycky vybereme takové datum..../Ve stanovený čas 18.00 kdy se měli srazovníci scházet u výstupu z metra a kdy jsem tam přibližně přišel já byla účast opravdu grandiozní a přímo božská – Na Náměstí Jiřího z Poděbrad jsem neviděl ani jednu známou osobu….

Nicméně nedaleko na nás již mával Pete s Kerimem, tak jsme společně počkali ještě pět minut a jako smutní poustevníci, kteří čekali následovníky na svých útrpných cestách, se vydali do nedaleké hospody…Nutno podotknout, že jsem již v ten okamžik měl informace o tom, že další skupinky srazovníků se blíží z různých světových stran.

V hospodě už byl Bambulín s Hektorem – objednal jsem si první pivo – kolik jich za ten víkend bylo nevím – a čekal co se bude dít dál….A že se dělo! Postupně se scházela elita idnesáckých diskusí a když se přivalil brněnský Gazza, legendární Mugarel z Baníku a do toho „exot“ J Lamák ze Slávie – nemělo to chybu…Celou tuto sestavu pak vyvažovali na druhé straně Lišák, NFL, Pete, zasloužilý Sparťan Kocek nebo i moje maličkost...Ale popravdě – na klubové příslušnosti záleželo v tu dobu asi…no nemám přesná čísla, jenž získám až detailním zhodnocením diskuse a vůbec analýzou všech došlých dat – nicméně, velmi hrubým odhadem – nikomu.

Po počátečním oťukáváním, kdy každý cucal pivo s heslem „Nesmím se zlejt jako dobytek po dvou hodinách“ se skupinka 6 statečných odhodlala prolomit dekorum slušné oslavy a vrhla se na bar….Jmenujme tyto hrdiny: Mugarel, Kerim, Lamák, Hektor, samozřejmě jsem nemohl chybět já, FCB65…pokud tam byl někdo další, to už si nepamatuju…J…A že nezůstalo jen u jednoho pozdravu vám nemusím zdůrazňovat….

Zábava plynula vesele dál…Počet účastníků se rozšířil na krásných plus mínus 20 osob…Zřejmě bychom v putyce popíjeli ještě hodně dlouho kdyby nás paní hostinská nevyzvala k opuštění podniku…Naštěstí Lamák měl přichystaný náhradní podnik, jakousi hernu ve Vršovicích kam jsme již předtím poslali rychlou spojku tří mužů aby zabrali pro naši společnost flek….

Přesun z Vinohrad do Vršovic byl neuvěřitelný – co jiného čekat od party cca. 25 lidí, z nichž jedenácté přikázání „neopiješ“ dodržoval stěží jeden…Nicméně, a velmi překvapivě, se to celé obešlo bez konfliktů, bez zranění, ztráty či bloudění….

Do herny jsem dorazil již poněkud unaven, to mi však nebránilo se hned aktivně dát do hraní šipek a fotbálku…Fotbálek jsem si nakonec zahrál jen jednou s Robinem, formu jsem šetřil na sobotní turnaj.

A opět zábava plynula a každý se bavil po svém…Bratránek dráždil Lamáka historkami o Slávii, někdo hrál fotbálek a někdo šipky…I na bowling se dostalo…. Ačkoliv mi již nebylo nějak nejlíp – dalo se to vyřešit změnou pitného režimu dle rad doktorky Kateřiny, ale proč, že? – nechal jsem se překecat na záskok v bowlingu....Pamatovaje si svoje staré dobré neúspěchy, kdy jsem pěnil při každém hodu, jsem hodil koulí…. A hele, STRIKE…..Jenže, ono to mělo pokračování…já ho v dalším kole hodil zase….a pak zase….pak moje kadence malinko poklesla, nicméně tolik striků co jsem hodil tam jsem nehodil snad za celý svůj život…

V tu chvíli do nás vandrovali nějací místní chuligáni od vedle, zvláště na Lišáka s Levobočkem měli spadeno…Když však viděli jaká grupa by se na ně případně vrhla, zanechali svých provokací…

Ale to už nás zase zajímalo něco jiného…Na místním Jukeboxu, který obsadili hity od Michala Davida a podobných umělců…Marně jsem se snažil rozbít místní folklor kvalitní hudbou od Led Zepellin nebo Deep Purple.... Nakonec se ale Jukeboxu zmocnil Lamák s AWL… písničky o ovci nebyla zřejmě k dispozici tak se oba pánové spokojili s českou nesmrtelnou a nezapomenutelnou klasikou od…no, od koho to bylo jsem zapomněl a na přímý dotaz na diskusi mi nikdo neodpověděl, ale vím zcela jistě, že tam byl Michal David… a spustili neuvěřitelné karaoke… notoval jim do toho i Lišák a co čert nechtěl, i já jsem si zamňoukal pár tonů…

Mugarel hledal svůj foťák, nemohl ho najít – nakonec se zjistilo, že byl ve vedlejší hospodě kam si pro něj v sobotu dojel

A pak mne nějak napadlo, že bychom mohli jet domů – a co čert nechtěl, zrovna odjížděla Cedra s Jetem směrem do ubytovacích prostorů – taková náhoda….Museli jsme toho využít a tak mohu opět jen napsat – děkujeme za odvoz, to už je taky taková tradice na srazu…

Sobota dopoledne začala sháňkou po dárku Kerimovi….měli jsme od pana_Feroslava (který se bohužel nedostavil) – měli jsme se pro podepsanou fotku od Jarolíma dostavit na Ohradu….Samozřejmě, jako správný Pražák jsem si Ohradu spojil s Ohradou na Žižkově…Ale ukázalo se, že se jedná o Velkou Ohradu na Praze 5 – nicméně jsme se tam s FCB65 vypravili a vše zařídili…

Sobota odpoledne okolo druhé hodiny se banda iDnesáků opět dala dohromady – na pražském Strahově….O tom jak probíhal fotbalový boj se rozepisovat nebudu – to už udělali za mne profesionálové. K fotbalu budu mít vlastně jen dvě poznámky

A) bílí vyhráli důležitý souboj s modrými – a to přestože se nám zranila hvězda týmu a druhá hvězda týmu pro nemoc nepřijela a hvězdná posila pan_Feroslav taky nedorazil. Před důležitým zápasem nás ale posílili dva klíčoví hráči – Lamák číslo 1, který včas vycítil, že atmosfera a morálka modrých jde do kytek a v pravý čas vyměnil dresy a Corrado „Lev“ Cattani – který byl znechucený tím, že mu kapitán modrých nedal šanci se předvést

B) Dal jsem svůj druhý gol v kariéře iDnes United…J Situace se měla následovně: valil se útok na demoralizované modré, tuším, že tam byl kolega Socna. Správným výběrem místa (rozuměj – potuloval jsem se tak aby se ke mne míč nedostal) jsem se dostal k odraženému míči a v pozici, kde běžní ligový borci s reprezentačními ambicemi střílejí buď vysoko nad nebo přímo do tyče jsem zkušeně (rozuměj – ze všech sil jsem se modlil abych to nezkonil) umístil balon do sítě…..Radost, kterou jsem měl, se nedá popsat slovy…Gol jsem oslavil nejdelším a nejrychlejším sprintem který jsem za celý zápas vyvinul a oslavoval tak dlouho jako se běžně fotbalisté Příbrami válejí na jakémkoliv cizím hřišti….

Večerní hospoda se odehrávala v herně na Letenském náměstí. A bylo to opět něco na co se nezapomíná….Celý slet byl opět pomalejší, takže začátek jsme si zpestřovali hraním šipek. Pak se ovšem osazenstvo značně rozrostlo, že servírka v teplácích, která byla dle ohlasu hvězdou večera, nestačila nosit pivo a různé jiné alkoholické nápoje..byl rozehrán i turnaj ve stolním fotbálku, nicméně zápasy byly neustále odsouvány kvůli hráčům kulečníku…Turnaj nakonec vyhráli favorité Hektor s FCB65, což se dalo čekat…J

Já osobně, jelikož mi můj stálý kolega nepřišel, hrál s Polární Liškou…Předvedly jsme nádherné výkony a postoupili až do semifinále, které jsme vyhráli…Pak mě ale Lišák šokoval svým sdělením „Arnolde, já si od posledního zápasu základní skupiny nic nepamatuju!“.

Finále jsem tedy musel odehrát s Jardou z iDnesu, který jako jediný z redakce do večerní hospody dorazil. Nevím, jestli nebyl šokovaný, protože to bylo opět docela veselé….

Nevím co dále psát k tomu večeru, hospoda se rozpadla na spoustu malých skupinek debatujících a popíjejících….vše bylo živelné, dlouhé a hlučné…Někteří seděli na baru, jiní se stali mistry v kulečníku a další se snažili dostat do míst, o kterých v době střízlivosti jen snili. Večer to byl dlouhý….jednotliví lidé odpadávali a odpadávali a když jsem ve tři ráno mířil k domovu měl jsem pocit, že sraz už nechci zase dlouho zažít…J

A tím vlastně končí celé vyprávění….Z neděle snad jen věta „Mugarel opět hledá foťák, který nachází v baťohu“ a tím bych to celé ukončil.

Děkuji všem co pomohli – Čombák, Hektor, Liška, pan_Feroslav, Náčelník a vůbec všichni…

Rád jsem vás všechny viděl a rád vás opět znovu uvidím – až už na 6.srazu iDnes United nebo kdykoliv jindy.

Arnold J.Rimmer

Jak to vidí Mugarel aneb 4.sraz v pohledu Chachara...

2006-11-07T18:55:00.000+01:00

Tak nejdřív: Proč jsem to sepsal zrovna já? Odpověď je nasnadě. Páč jsem sice nebyl nejlepším fotbalistou ve velkém, malém ani jiném fotbálku nebo jakékoli jiné soutěži, ovšem byl jsem jednohlasně (mým hlasem) vyhlášen za toho účastníka srazu, který toho viděl nejvíc (tj. nazabýval se příliš takovými detaily jako spánek) a proto toho rozhodně nejvíc ví. Ovšem další reporty jsou více než vítány, jelikož jsem toho sice viděl nejvíc, ale nemám oči i vzadu, že.

A zadruhé: omlouvám se těm, které jsem urazil tím, že jsem si na ně ve svém článku nevzpomněl. Těm, které jsem urazil tím, že jsem si na ně vzpomněl, se samozřejmě neomlouvám, to bylo úmyslné. Dále se omlouvám pánům Saiverovi a Paličkovi, páč ten text je skoro stejná slátanina jako ty jejich a navíc je moc dlouhý...:-(

A zatřetí: během plánování srazu jsem obdržel krátký informační mail, že 4. sraz se koná někde na severu Čech někdy začátkem listopadu + jídelní lístek. Vzhledem k tomu, že minule před Olomoucí mi na mailu přistály notičky rozsahu některé z Mozartových kratších oper, měl jsem obavy, zda sraz bude dobře zorganizován. Během víkendu se ovšem projevilo, že Hektor moc dobře ví, co a jak dělat a neobjevil se jediný vážný zádrhel, čiližto Hektor si může připsat jedno malé bezvýznamné plus. Samozřejmě plus si připisují i šedé eminence v pozadí organizace, Eso se svou princeznou Bonjellou.

V pořadí čtvrtý sraz i-dnes united byl tentokráte určen na místo poněkud dále od mého bydliště a tak pro mě začal škemráním o kousek volna v práci a hledáním vhodného spojení. Nakonec vše dopadlo slušně, idos mi vyplivl hned několik možností, z nichž jsem nakonec zvolil cestu přes Pardubice (zejména proto, že jsem se tam měl setkat s Corradem Cattanim, kdežto kdybych jel druhou stranou, přes Vladivostok, bylo by to sice o něco rychlejší, ale byl bych celou cestu sám). Setkání v Pardubicích proběhlo hladce, dvoumetrových dlouhánů s neuvěřitelným modrobílým nesmyslem na hlavě tam skutečně nepobíhalo hodně.

Oficiální část srazu sice byla zahájena bez mé účasti (údajně hoši navštívili nějaké eskymácké folklórní představení), ale hned po příjezdu do Liberce jsem byl odtransportován do místní klubovny spolku abstinentů (k tradičnímu Číčovi tentokrát přibyl i Stojan, který pod trapnou záminkou možnosti vlastní smrti odmítal alkohol), kde se měl letošní sraz odehrávat. Přivítal jsem se se starými známými ksichty a seznámil se s novými (Bartožroutem, Etherfoxem, Žblebtem a Náhodným Kolemjdoucím. Kolemjdoucí je výjimkou potvrzující pravidlo- vypadá tak, jak jsem si myslel:-). Při vší úctě k těmto skvělým mužům se přece jen našinec nejvíce těšil na setkání se samozvaným rudým králem a jeho rovněž samozvaným šaškem v legračním sešívaném úboru. Kupodivu obě na diskuzi silně vyprofilované osobnosti vypadají a chovají se jako úplně normální lidi a strávili celou noc v přátelské debatě mezi sebou, mezi námi ostatními obyčejnými diskutéry a mezi kvantama piv.

První drobné zklamání přišlo, když servírka oznámila, že se máme sbalit a vypadnout, jelikož jí končí směna. Nic nedala na mé argumenty, že jsem přece neujel 400km proto, abych si dal dva pivka a bez milosti nás vyhodila na mráz. Liberec je ovšem poměrně velká vesnice a brzy se nám podařilo nalézt druhou otevřenou nalívárnu, tentokrát tam měli i nějaké stolní fotbálky, hokeje a jiná hejblata, u kterých trávili čas ti z nás, kteří neumí pořádně chlastat. Jelikož se člověk přece jen k cestování po exotických zemích moc nedostane a chce toho vidět co nejvíce, brzy padl návrh na návštěvu světoznámého zábavního centra Babylon. Reklama byla uchvacující: Tanečnice, polykači ohňů, tisíce slonů!!! Popravdě tento podnik byl zajímavý pouze tím, že tam byla zřetelná početní převaha personálu nad hosty a pivo stálo tolik, co horník za hodinu nezarobí. Velkoměštáci Kocek a I´m nr.1 se tedy vydali hledat podnik, kde se něco bude dít. Samozřejmě jsem si to nemohl nechat ujít. Pohůnek dostal jasný příkaz: práskni do koní a zavez nás do centra zdejšího společenského života. Poté, co nám jako bonus přidal půlhodinovou výjižďku nočním Libercem, nás vysadil před podnikem, který byl zajímavý tím, že tam nebyli žádní hosté, pouze personál a pivo stálo tolik, co horník za hodinu nezarobí, ale zato ho bylo o něco míň, než je horník zvyklý. Cestu zpátky na ubytovnu si moc nepamatuju, ale údajně jsem obdržel drobnou porážku, jelikož Lama se zastavil ještě v nějakém kasínu, kterýžto podnik jsem již ze zdravotních důvodů musel vynechat.

Při probuzení ráno mě zaujala moje modrobílá šála hrdě visící na lustru. Při pátrání po tom, jak se tam mohla dostat, vyšlo najevo, že I´m nr. 1 v časných ranních hodinách objevil volně se povalující časopis s dvoustránkovým rozhovorem s Ing. Leškou a po jeho přelouskání se rozhodl spáchat sebevraždu. K tragédii nedošlo jen proto, že si uvědomil, že si nezasluhuje tu čast viset na šále jednoho z předních světových klubů a vydal se hledat šálu Čáslavi nebo Waregemu.

Snídaně v Babylonu- není tam nic zajímavého ani za denního světla. Někteří se byli koupat. Já chtěl taky, ale ta opička, co mi seděla za krkem, se strašně bála vody, tak jsem ji nepřemlouval.

Jelikož prapůvodní záminkou k pořádání těchto orgií bylo to, že některé z nás kdysi okrajově zajímal fotbal, nedílnou součástí srazů je i tradiční výprask bílých amatérů, studentů, dlaždičů a prodavačů buráků od našeho modrého kombajnu. Tentokrát jsme byli poměrně milosrdní a vyhráli jen o gól, zejména proto, že když jsme si konečně řekli, že přestaneme s tou rozcvičkou a začneme hrát, tak bílý tým opustil hřiště. Tato událost se podle dochovaných záznamů stala ve stopadesátileté historii světového fotbalu teprve podruhé. V předchozím případě se však dotyčný tým k dohrání zápasu vrátil. V našem případě se k dohrávce našlo ještě několik bílých nebožáků. Sice dopředu věděli, že na porážce nic nezmění, ale musím je pochválit za statečnost, s níž čelili svému konečnému pokoření v penaltovém rozstřelu. Můžeme je ponížit, ale nedají se zničit a věřím tomu, že za pár měsíců se najde opět několik bláznů v bílých dresech, kteří budou chtít překročit svůj stín.

Do hodnocení jednotlivých hráčů se příliš pouštět nemůžu, všichni dali do zápasu 100% a tak to má být. Že například náš kapitán není schopen proměnit penaltu a všichni v týmu máme co dělat, abychom mu dokázali naservírovat pět dorážek před prázdnou branku a on se tak mohl vytahovat titulem nejlepšího střelce, je věc jiná. Nakonec- pro tým udělal to nejlepší už před zápasem, kdy angažoval poměrně slušně hrající Lamu č.1 a komisaře, co pochytal nejen celou mafii, ale i valnou většinu soupeřových střel a vytvořil výbornou brankářskou dvojici s Medvedzikem a zbytek nováčků takticky přenechal bílým. Tato černá, manažerská práce tak vlastně položila základ našemu úspěchu a Polární Lišák se tak stává skutečným dělníkem fotbalu. Však to taky nedělá jen pro sebe, že? Dále z jednotlivců musím zmínit Robina, který si při svém nekritickém obdivování Tomáše Řepky zamiloval skluz a rozhodl se tuto herní variantu zavést i do halového fotbalu. Hodně štěstí tobě i tvým budoucím soupeřům, Robine! Za zaznamenání stojí ještě výkon toho postaršího pána, o kterém si někteří původně mysleli, že omylem zabloudil při cestě na ortopedii a nabízeli mu, že ho převedou přes silnici, ať ho něco nezajede, aby se z něj nakonec vyklubal jeden z nejrychlejších hráčů v modrém dresu. A přitom nás ještě stihnul zásobovat iontovými nápoji z jihomoravské produkce a prodávat poukazy na dovolenou u Jadranu, termoprádlo, vlněné deky a nerezové nádobí. Pro manželské páry hodnotný dárek zdarma…

V týmu bílých se také našlo spousta skvělých fotbalistů a předvedli mnoho nádherných akcí, ovšem při obou těchto akcích jsem zrovna mrknul, tudíž je neviděl a nemůžu sloužit popisem.

Po zápase v šatně dunělo mohutné cigi-caga modrých, dirigované Medvedzikem a občas přehlušované zoufalými výbuchy ticha bílých. V místní hale bylo pro dvacet lidí vyčleněno několik rozlehlých šaten, bazénků a sprchových koutů s celkem třemi sprchami, proto jsme se při střídání ve sprchách (mimochodem, to o těch Sparťanech asi není pravda, sprchujou se úplně stejně jako normální lidi) poflakovali kolem haly, okukovali místní volejbalistky (Feroslav nepřijel- dobře mu tak), dopíjeli Čombákovy ioňťáky a postupně odjížděli. Ti chytřejší odjížděli s Hektorem, ti méně chytří s Čedokem- poznej krásy Severních Čech, průvodce Žbl. Hektorův smysl pro lehké kanadské žertíky se projevil v tom, že než jsme definitivně odjeli od haly, zavolal Awlovi, že za námi má dorazit k hale, určitě tam ještě budeme.

Nejdůležitější ovšem je, že se nikomu nic vážného nestalo a nemuseli jsme rušit žádného libereckého doktora při víkendovém laškování se sestřičkami. Drobná zranění Jeffersona, Kocka a Číča jsme vyřešili svépomocnou amputací.

Ještě zde musím zmínit dva nové známé- Geremilsona a Kerima. Bohužel se dostavili pouze k fotbálku a pak hned zase zmizeli (nebo s náma Kerim seděl i v hospodě? -omlouvám se, ale nic si nepamatuju, já byl vožralej jak kráva, pane předsedo), ale samozřejmě i za tuto účast dostávají pochvalu.

Lehké intermezzo v Babylonu- furt tam není nic zajímavého, pivko, lehká svačinka, rozloučení s odjíždějícími.

Před dveřmi ubytovny se pak odehrálo něco dlouho očekávaného. Situace: I´m nr.1 vedle svého automobilu, ze západu se blížíme my, nezaujatí diváci, na jižním obzoru stále s poloprázdnou nádrží krouží několik méně šťastných účastníků Žblebtovy expedice, ze severu se blíží Awl, vyčerpaný a pokousaný od ledních medvědů. Vzduch lze téměř krájet. Setkali se uprostřed chodníku, krátké, mužné potřesení rukou, tvrdý pohled z očí do očí a pak to přišlo. Krev stydne v žilách při té vzpomínce. Ti, kteří stáli v prvních řadách, museli pak znova do sprchy…

Povečeřeli jsme v Desperadu. Přestože restaurace chutí a zejména velikostí porcí aspirovala na nejméně čtyři Michelinovy hvězdičky, reputaci jim zcela dokázala pokazit banda číšníků, s takovou kombinací drzosti a lenosti by mohli vytvořit docela slušnou členskou základnu místního úřadu práce. Jediný, kdo z nich stál aspoň za něco, byla ta slečna v irském dresu (Feroslav nepřijel, dobře mu tak). Pozoruhodné bylo, že tentokrát i Mike jedl jako my ostatní z talíře. Během večeře zahájili Arnold s Hektorem vybírání peněz. Nejprve za lístky, za halu, za vstupné, za ubytování, za parkování, za odvoz odpadu, spropitné, všimné, výpalné a pozemkovou daň. Když začali nahlas uvažovat o tom, že by si mohli začít vybírat i právo první noci, definitivně jsme se vzepřeli a poslali je doprdele. I tak jim to hodilo něco ke dvěma miliónům.

Hlavní část sobotního večera obstaral turnaj ve stolním fotbálku. Po nutných přípravách, které zahrnovaly přesun do herny, její rekonstrukci dle našich požadavků (je škoda, že Robinovi nevyšla ta dadaistická mozaika o ploše půldruhého hektaru, kterou zkoušel ze stolů vytvořit a nakonec jsme se museli spokojit s pouhým sražením do čtverce), mohl být turnaj zahájen. Proběhlo také mé seznámení s dalšími dvěma idnesáky- libereckým Zdendou a Alenkou. Překvapivě, přestože je Zdendalbc stejně výrazně vyprofilovaná osobnost jako např. Kocek a Lama, i on vypadá a chová se úplně stejně jako obyčejný člověk. Álu jsem si nemusel dopředu představovat, její podrobný popis koluje po i-dnesu nejméně ve třech tisících vydání. Při osobním setkání pak vyšlo najevo, že i ona vypadá úplně jako obyčejný člověk, jenomže výrazně lépe tvarovaný.

Vítězství libereckého dua bylo celkem jasné a možná by vyhráli, i kdyby neměli domácí prostředí (stůl z kopce, kovové míčky a pečlivě rozmístěné magnety), jen by nedosáhli skóre, jaké se vyskytuje pouze v románech Eduarda Basse. Morálními vítězi se proto prohlásili celkově druzí v pořadí JetFly s Levobočkem (také se morálními vítězi prohlásili Lišák s Awlem a několik dalších dvojic i jednotlivců, jejich nároky jsou ovšem ještě pochybnější, než Levobočkovy a Jetovy.). Sedmé místo, ke kterému jsme nakonec se Žblebtem doklopýtali, celkem reálně vypovídá o našich schopnostech (resp. o neschopnostech Číča s Medvedzikem).

Tvrdé, leč stále řídnoucí jádro se pak přesunulo do nějaké nálevny (po krátké diskuzi s Awlem, kterému se nechtělo jít spát samotnému a tvrdil nám, že kousíček od místa, kde čistě shodou okolností bydlí, se nachází něco superskvělého, co rozhodně musíme vidět) a už se jen lilo (no, někteří ještě chvíli předváděli nějakou parodii na šipky). Kolem třetí hodiny ranné jsme došli k závěru, že pět vypitých mozků musí porazit obyčejný stroj a vyzvali jsme na zápas automat se hrou Chcete být milionářem? Dopadlo to jak muselo, dali jsme vydělat majiteli automatu (ti, kteří v tuto hodinu měli trochu problém s pochopením pravidel, dali vydělat ještě poskytovatelům telekomunikačních služeb, když volali svým známým a chtěli po nich nápovědu přes telefon). Kontrolní otázka: Kdy probíhala válka o španělské dědictví?

Lihové opary bránily našim jinak okřídleným myslím v příliš širokém rozletu a celá akce v zásadě skončila zhruba dvouhodinovým rozborem outfitu jedné přítomné domorodkyně, zejména se řešila kardinální otázka, jaký je rozdíl mezi rajtkami a kozačkami a který z těchto druhů obuvi má dotyčná na sobě. Názorově to bylo zhruba takto: Lišák nás přesvědčoval, že má rajtky, zatímco mě to bylo srdečně jedno a Arnold se vyjadřovat nemohl, jelikož byl pod dozorem. Těžko říct, proč nás tedy Lišák přesvědčoval, ale zřejmě potřeboval někoho o něčem přesvědčovat.

Chvíli po půlnoci, bylo tuším kolem kolem půl sedmé ráno, jsme to definitivně zabalili a vydali se směrem k ubytovně. V brzce ranních ulicích Liberce se odehrál další z vrcholů srazu. Měl by tu být někde k nalistování můj report ze srazu olomouckého, do kterého jsem nenápadně zamontoval jeden takový nevinný chorálek a vyzval dobrovolníky k jeho naučení. Očekával jsem, že se možná chytne někdo z Olomouce, Liberce či Brna, popř. některý ze sešitých přátel. To, že si ho dáme se dvěma sparťanama (nebudu je jmenovat, mám ty kluky docela rád a nechci, aby Arnold s Lišákem byli nějakým terčem ubohých posměšků nebo ještě hůře nenávistných výpadů ze strany svých soukmenovců) jsem opravdu nečekal. Je pravda, že některé části jim moc nešly a zejména ta pasáž od druhé věty až do...až do konce byla z jejich strany značně odbytá a odpovídání na mé předříkávání bylo velmi rozpačité, ale rozumím, že nechtěli příliš hlasitým křikem budit poctivé liberecké občany (stačí, že jsem to naplno hulákal já). Až se budou vymlouvat, jsem zvědav, který z nich zvolí taktiku Vlček, tj. „Nikde jsem nebyl, nic nevím, to všechno oni“ a který zvolí raději Fořta: „No tak jsme se trochu ožrali, něco si zařvali, sorry a už o tom nebudem mluvit, jo?“. Na oplátku jsem se přiučil nějaký sparťanský popěvek. Nepamatuji si to přesně, ale bylo to něco o tom, jak by bylo na světě krásně, kdyby nám v hledišti kouřili slávisti. Pravděpodobně je tím myšleno tak, že jsou fanoušci rivala nabádáni ke kouření škodlivých cigaret zn. Sparta a tím k pomalé úmrti na rakovinu plic. Je to popěvek plný nenávisti a na stadiony rozhodně nepatří. Slávisté, klub inteligence, jsou o hodně slušnější a ve svých písních přejí každému sparťanovi smrk, který bude naopak dodávat do sparťanských plic spoustu čerstvého kyslíku. Z toho je zřejmé, že Slávie je mnohem sympatičtějším klubem než Sparta.

Návrat na ubytovnu pak už proběhl v klidu, jen kluci zkoušeli nějak řešit zahraničněpolitické vztahy se slovenským velvyslancem, údajně to pak ráno dokomunikovával Robin, slovenský velvyslanec si pozval své konzultanty vreckový nožík a baseballovou pálku a resumé bylo rázem na světě. Já jsem spal o kus jinde, takže jsem těmito problémy nemusel příliš zabývat.. To, že jsem vlezl do pokoje a v posteli jsem měl nějakou hezkou blondýnu, mě celkem nepřekvapilo, stává se mi to poměrně často. Ovšem co přesně se dělo, napsat nemohu, jako gentleman musím dbát na pověst dámy a tuto část přejít významným mlčením. (Taky bych mohl napsat, že jsem byl ve stavu, kdy jsem si sice částečně vzpomínal, že na těle osob opačného pohlaví lze nalézt různé interaktivní prvky, se kterými si lze užít ještě více zábavy než při hraní ProEvolution Socceru 5, ale jednak jsem si nemohl vzpomenout, kde přesně bych tato zřízení hledal a navíc jsem měl v tu chvíli nainstalovánu pouze jednu funkční aplikaci, kterou byl střemhlavý pád hubou do peřin. To ovšem napsat rovněž nemohu, musím taky dbát i na svou pověst).

Ranní probuzení bylo poměrně zajímavé. Na rozdíl od předchozího dne, kdy se člověk probudí s opicí a první, co uvidí, je trojice mátoh se skleněnýma očima, kterak se v trenýrkách motají po pokoji, chrchlají a hledají koupelnu, nejprve se otřese hnusem, ale brzy nabyde ztracené rovnováhy a vyleze se rovněž motat v trenýrkách po pokoji, chrchlat a hledat koupelnu. V neděli se ovšem člověk probudí a první, co uvidí, je úsměv krásné Ály v pyžámku s ovečkama. Sice je v první chvíli poměrně potěšen, ovšem brzy svou rovnováhu ztratí, dojde mu, že nejde ani tak o úsměv, jako o výsměch a navíc cítí, že motat se v trenýrkách po pokoji, chrchlat a hledat koupelnu není to pravé ořechové. Ovšem vzpomněl jsem si, co mi vtloukal otec jako malému do hlavy. Vždycky říkal: „Když nevíš, co máš dělat, dělej to, co bych udělal já, nebo můj otec, tvůj děda, nebo jeho otec atd., abychom se za tebe nemuseli stydět.“ Udělal jsem tedy to, co by udělal můj otec a jeho předkové. Vstal jsem, začal se motat po pokoji, chrchlat, hledat koupenu a mumlat si pro sebe něco ve smyslu: „Kurwa, co to jest za robke? Pul dziesiontej, ona tu loce poseblykano a ani sniodanie niema dla mnia nagotowanum!“ Co ovšem nechápu, je to, že se má šála opět visela na lustru. Při výšce sešívaného slunéčka je skutečně záhadné, jak ji tam dokázala dostat. Každopádně pan inženýr má na ty slávisty skutečně zhoubný vliv.

Pak už následovalo jen rozloučení a odjezd. (No dobře, tak ještě jedno pivko v Babylonu- ale jenom malé, stejně tam furt nebylo nic zajímavého). Zpáteční jízda byla reklamou na České dráhy. Zatímco v pátek se mnou a Corradem trať z Pardubic do Liberce rychlík našeho největšího podniku hravě proskotačil v čase jen lehce přes třiapůl hodinky (na takovou chviličku se logicky nevyplatí ani zapínat topení a mašinfíra vytápěl svou soupravu třením o koleje), tak v neděli ráno mě a olomouckou podskupinu vezl do Pardubic Žblebt, neuvěřitelně se loudal a pokud bychom ho nepopoháněli, nedokázal by stlačit čas pod pětasedmdesát minut. Z Pardubic do Ostravy jsem pak nastoupil do vlaku vyšší třídy Eurocity. Za příplatek ve výši pouhých 60,- Kč k běžnému jízdnému tento skvost poskytuje skutečně dokonalé služby- několikrát dokonce na pár desítek minut zastavil v polích, abychom při prohlížení krás naší vlasti nebyli rušeni příliš rychlým pohybem a navíc jsme s Číčem měli to štěstí, že jsme získali sedadla, na které nám vlaková četa z domovské stanice Bohumín pravidelně pouštěla simulaci deště s použitím opravdické dešťové vody. Skutečně nechápu všechny ty odpůrce hromadné dopravy. A to byl konec srazu č. 4.

P.S. Sraz pro mě skutečně skončil až v pondělí ráno poměrně veselou historkou. Během soboty a neděle mě občas při pohledu na Álu napadlo, že mi připomíná někoho, koho znám, ale nějak jsem nemohl přijít na to, koho a celkem jsem to neřešil. Po příjezdu domů v neděli odpoledne jsem byl v nějaké postalkoholické euforii a místo abych se šel vyspat, seděl jsem na netu a vykecával, dokonce jsem vážně uvažoval o tom, že ještě večer zajedu na Bazaly. Takže jsem pořádně vytuh až hluboko v nedělní noci a vstával do práce značně mimo sebe. Když jsem ráno sedl do autobusu, zaznamenal jsem na jednom sedadle známý obličej, suverénně pozdravil „Ahoj Alenko!“ a přisedl si k úplně cizí slečně, která shodou okolností cestuje poměrně pravidelně stejným spojem jako já. V příští sekundě mi došlo, jaký jsem pitomec, strávil zbytek cesty upřeným pozorováním zátylku toho pána před sebou a od zítřka jezdím o autobus dřív. Tudíž si každý den nadpracuju čtvrthodinku a na příští sraz dostanu volno hned od rána a budu moct přijít včas.

Informace o 4.srazu iDnes United v Liberci

2006-10-14T12:52:00.000+02:00

Po tragickém fiasku se zájezdem iDnes United do Irska - pro upřesnění pro ty kdo nevědí jak to dopadlo jen dodám, že výprava iDnesáků nakonec do Irska pro finanční, organizační a další důvody vůbec neodjela - se kolotoč sjezdů iDnes United přesouvá tentokrát do severočeského města textilu - do Liberce.

Ještě předtím než budu mluvit o budoucnosti zabrousím krátce do nedávné historie. Jako náhradu za zrušené Irsko jsme společně s Princem Hektorem uspořádali kolaudaci jeho pronajatého bytu a myslím si, že to byla náhrada velmi, velmi zdařilá. Účast dosáhla úctihodného počtu 18 lidí (plus mínus) což je na 3+1 v renonovaném paneláku celkem slušná porce. Aktiivity nebyly tentokrát nějak organizované, i když program byl díky schopnosti iDnesáků "udělej si sám" velmi, velmi pestrý - promítala se videa z koncertů, tancovalo se na 18kilové desce DDRka a ke konci byl dokonce i sborový zpěv. Ačkoliv se zpěv časem přesouval i na balkon a poslední zpívající jedinci přestali své umění provozovat okolo 6 hodiny ranní nebyl jediný větší problém se sousedy. Hektore, děkuleme za skvělou akci, která by se dala nazvat Sraz iDnes United číslo 3,5.

Ale již dost nostalgie a vzpomínání - je tady budoucnost a liberecký sraz. Vy všichni jste dostali oficiální maily s informacema, takže spíš jen osvěžím pamět pro ty, kteří ještě stále váhají jestli se nám ozvat nebo ne...jestli vystoupit ze tmy anonymity a přijet nebo dále přicházet o to setkání fajn lidí společně milující fotbal a neoficiálně se nazývající iDnes United.

Nejdříve takové obecné údaje - sraz se koná tentokrát v Liberci, v termínu pátek 3.11. až neděle 5.11., samozřejmě je možno přijet i na část víkendu. Zúčastnit se mohou všichni kdo víceméně diskutují na stránkách fotbal.idnes.cz. Ubytování zajištěno, program nabitý, účast všech es idnesáckých diskusí.....
Program je zhruba následující:

Pátek odpoledne: příjezd, ubytování, od 18.30 návštěva hokeje Liberec - Vítkovice (dobrovolně), potom hospoda, diskuse, popíjení a vůbec neoficiální část programu.
Sobota dopoledne: buď volný čas na vzpamatování se nebo jiné aktivity (bowling, Aquapark Babylon atd)
Sobota odpoledne: fotbalový zápas mezi týmy Bilý Balet iDnes United a iDnesácká Chelsea (zřejmě pouze na zmenšeném hřišti - nejsme ligoví fotbalisté Příbrami abychom dokázali oběhat celé hřiště :-)) případně jiné aktivity spojené s aktivním čutáním do míče... Vše bude ještě upřesněno
Sobota pozdě odpoledne: společná večeře iDnes United (podrobnosti budou brzy....)
Sobota večer a noc: turnaj ve stolním fotbálku a případně šipkách, vyhodnocení a dále už jen diskuse, popíjení, akce spojené s návštěvou hospody, volná zábava, družení se Sparťanů s Baníkovci a Slávistů s Liberečáky a další, další věci které na jiném setkání asi nezažijete...Přesun do ubytovacích zařízeních a zasloužený spánek
Neděle dopoledne: dle sil buď volný program nebo společný výlet např. na Ješted či jinam, zakončení, odjezd domů
Později: hodnocení, psaní reportáží a přemýšlení o dalších akcích iDNes United....

Veškeré informace o srazu dostanete buď na diskusích fotbal.idnes.cz /ptejte se na mne nebo na Hektora/ či lépe napsáním mailu buď opět mne (ArnoldR zavináč seznam.cz) nebo hlavnímu organizátorovi Princovi Hektorovi (Princhektor zavináč seznam.cz)

A to je vše přátelé....těšíme se na stálé účastníky, stejně tak i na nové a doufáme, že 4.sraz iDnes United naváže úspěchy všech akcí, které se iDnes United za těch cca 14.měsíců co jsou v činnosti povedly...

Arnol J.Rimmer BDP.

iDnes United zájezd do Irska

2006-06-22T09:12:00.000+02:00

Vážení iDnes United,

rozhodli jsme se uspořádat první zahraniční výlet našeho sdružení... Pro začátek jsme vybrali celkem zajímavý kvalifikační zápas na Mistrovství Evropy 2008 Irsko - Česká Republika hraný v irském Dublinu ve středu 11.října. Vše je ve stádiu příprav - zjištování zájmu, zajišťování vstupenek atd. Prosím ty, kdo by měl o tento výlet závazný zájem nechť se ozvou na moji mailovou adresu ArnoldR at seznam.cz....
Rádi bychom konečný stav zúčastněných uzavřeli do 15.7.2006 - z důvodů blokace letenek...ovšem je možno, že se termín posune, vzhledem k objektivním skutečnostem ztěžující náš postup (např. absolutní nekomunikativnost ČMFS, kde se snažíme zjistit jak je to vůbec se vstupenkami)

Celý tento výlet je plánován nejméně jako dvojdenní - je zájem si i prohlédnout město, nasát místní atmosféru atd. atd.

O celkovém postupu se pak budeme bavit s účastníky zájezdu a domluvíme podrobnosti - kolik dní, odjezd, příjezd, nákup letenek atd. atd...

Dotazy, přihlášky a jiné věci pište do diskuse - budu na to průběžně reagovat

Děkuji všem za pozornost

Arnold J.Rimmer BDP

PS: tento text najdete i klasické idnesácké adrese www.pamin.wz.cz.

Národní stadion na Letné???

2006-05-24T11:35:00.000+02:00

Národní stadion na Letné???

Minulý týden zacloumala českou fotbalovou kotlinou nevídaná bouře....Byl oznámen záměr postavit národní fotbalový stadion na pražské Letné.

Pamatuju si zcela přesně jak jsem se tuto novinku dozvěděl...Zrovna jsem ležel na posteli ve znojemském penzionu, litoval svoje nožky po celodenním výletě na kole, rozmýšlel kde najdu ve Znojmě hospodu kde vaří a točí tam pivo /tudíž netočí HOSTAN!/a zároveň sledoval televizní zpravodajství, tuším na NOVĚ. V záplavě různých psíků, bouraček, nahých hereček a opilých zpěvaček (dobře, ty poslední dvě věci tam nebyly, ale bylo mi líto to smazat, když už jsem to vymyslel) se náhle na obrazovce zjevil muž, kterého slávisti s láskou nazývají "Muž v plastikových brýlých" a s muž, kterého zase ODS nazývá "vedoucí pohostinství nižší cenové kategorie" - duo Košťál+Paroubek a přednesli tu nádhernou zprávu.... Stará Letná se zbourá a místo ní postavíme nádherný stadion o 35.000 míst, se zakrývací střechou a bude to prostě bomba! Stát na to hodí nějakou miliardu korun, vždyť je před volbama, ať se stádo nají....Zbytek se nějak sežene, pravda, projekt ještě stále není, ale co není, může být...

Moje první reakce byla otevřená pusa.... Vypnul jsem televizi, oblíknul se a jal se hledat to místo kde bych se mohl navečeřet a dát si to pivo. Celý večer se mnou nic nebylo....jen jsem neustále opakoval věty "Kdo tohle nařídil?", "Co to zase vymysleli??", "Komu to prospěje?" a podobně.
Pravda, po prvním loku ČESKÉHO piva jsem to viděl malinko růžověji, ale stejně....

Jak jste možná pochopili z textu nejsem z této volby nadšený.... Ne že bych fotbalu nefandil, ne že bych fotbalu nepřál novou krásnou arenu, ale....
ALe zbourat kvůli tomu stadion na Letné??? Samozřejmě jde částečně o to, že to je náš domovský stadion, Sparta tam hraje už x desítek let, já tam na něj pravidelně chodím....Lepší a luxusnější prostory bych taky určitě uvítal, ale...Příjde mi nesmysl, aby se nejhezčí stadion minimálně v Praze - a troufám si říci, že i v České Republice - zboural a postavil se na jeho místo o něco hezčí stadion.

Letná je zmodernizovaná..Není to top evropský stadion, ale na naše poměry dostačující... Zázemí není zcela ideální, ale stačí...Třeba jenom taková blbost jako je WC...Samozřejmě to není uplně jako v Hiltonu, ale ve srovnání s jakýmkoliv stadionem u nás na kterém jsem byl, je to jako srovnání Hiltonu s pastouškou někde v Podkrušnohoří...

Celé mi to příjde jako kdyby rozhodli, že rozboří pražské metro a na jeho základech postaví, nové, lepší, rychlejší...Samozřejmě to bude krok kupředu, ale je tohle cesta jak pomoci pražské dopravě?

Stejně tak i stadion...jak jsem napsal, nejsem apriori proti národnímu stadionu. Nejsem proti tomu, aby měl český fotbal důstojné sídlo /i když na druhou stranu na těch pět zápasů do roka co bude vyprodáno..../, ale proč bortit něco, co funguje, dostačuje.... Národní stadion tedy klidně ano, ale někde jinde - Stodůlky, Eden, Vysočany, Letňany nebo i Za Lužánkama v Brně...Má-li se utratit pár miliard za chrám českého fotbalu, proč ne...Ale nešahejte nám na Letnou, na stadion, který je "nejlepší u nás, Letná je nejlepší u nás, nejlepší u nás" (zpívat prosím na známý hit "Franta má péra" :-))

Stále doufám, že celá znovuobrozená myšlenka národního stadionu byla jen předvolební šaškárna v podání pana Paroubka...a že po volbách se na tento nesmysl, stejně jako na nový zákoník práce (který bohužel včera koalice Socdem a KSČM schválila) nebo zákon o neziskových nemocnicích zmizí tak rychle jako se objevil....

MUGARELŮV REPORT ZE 3.SRAZU iDnes United

2006-04-20T12:41:00.000+02:00

Report o třetím srazu i-dnes utd., jak ho viděl a sepsal mugarel (v situacích, kdy bylo zapotřebí objasnit některé výrazy, použité v souvislosti s poněkud specifickým místem trávení převážné většiny autorova života, vysvětlivkami opatřil mugarel)

Poprvé sem měl možnost setkat se naživo s bandou cypů, se kterou si už dva roky dopisuju přes net. (cyp- poněkud méně schopný pomocník horníka, běžná nadávka. Zde ovšem použito nikoli hanlivě, ale jako zástupné jméno pro skupinu osob, k níž autor cítí určité sympatie. Podobně v jiných částech světa používají např. oslovení voléé).. Během čtvrtku až pátku, díky skvělým arnoldovým notičkám a domluvě s chobotelem, bylo teoreticky připraveno vše potřebné k mému uspěšnému doražení na místo srazu (nechci vypadat jako kverulant, moh bych být pak třeba vyzván, ať si to zkusím zorganizovat sám, ale KURVA, PROČ BYSTŘICE POD HOSTÝNEM???!!! Ale co, jebat neschopné organizátory). Jelikož mi zbýval volný páteční večer před odjezdem, zašel sem ještě s kamarády na dva piva (ano, skutečně se říká dva, nikoli dvě piva), ať se mi líp spí, když musím brzy ráno vstávat na vlak.

Když mi v šest ráno zazvonil budík, byl sem rád, že v té hospodě zavírali už ve dvě a víc jak sedm piv sem nestih, to bych se pak nemusel pořádně vyspat. Transport do přerova, setkání s chobotelem (ne každý hanák je neschopný něco zařídit nebo zorganizovat, díky choboteli) a nalezení bystřice pod hostýnem (kdybych chtěl vypadat jako kverulant, tak bych zde vznesl otázku KURVA, TO V OLOMOUCI NENÍ HŘIŠTĚ???!!! Ale co, jebat kverulanty) proběhlo zcela hladce, chvilku čekání na zbytek i-dnes utd. strávil chobotel vypalováním jednoho doutníku za druhým, dymu jak na enháčku. (enháčko- NH, kdysi NHKG neboli nová huť klementa gottwalda). Zezačátku mi dělalo poněkud problém stisknout ruku úplně cizím lidem a do očí jim tvrdit, že sem mugarel, když se samozřejmě jmenuju úplně jinak. Poté, co mi na oplátku ostatní s ledově klidnou tváří tvrdili, že sou lišky, levobočkové, nebo, probůh, awl (píše se to lehce, ale jak to vyslovit, že…) zvykl sem si na to, že prostě pro dnešek budu mugarelem. Ponaučení z předprogramu- neexistuje žádná korelace mezi písemným projevem jedince a jeho fyzickým vzhledem.

Nezapomenutelné vítězství modrých barev nad tradičními (jedinými) nesmiřitelnými (no, ono se to v hospodě docela rychle smířilo) bílými rivaly se rodilo v bolestech a potu. Kvalita a tempo utkání kolísaly podle počtu zbytkového alkoholu, momentálně přítomného v krvi jednotlivých hráčů na hřišti. Ovšem i přesto bylo vidět, že někteří hráči dosahují kvalit minimálně jirky štajnera, ne-li rovnou honzy šimáka a dokáží trefit slušně balón přesto, že jim za krkem sedí opice a mlátí je kladívkem do hlavy. Jelikož ke konci sem vypotil i poslední zbytky alkoholu, podařilo se nám otočit zdánlivě ztracený zápas a nikdo (hlavně já) se nijak vážně nezranil, s touto částí programu panuje naprostá spokojenost. Okamžitě po utkání proto mohl nastat přesun do blízké restaurace, oběd a pozvolné zahájení pivní smršti. Zde musí následovat poděkování fcb65 za zajištění haly. Poučení z první části programu- před fotbalem se nechlastá (toto poučení už autor několikrát dostal, přesto se jej kupodivu stále nedrží, blbec…).

Druhé části programu, utkání naší první gambrinus fotbalové ligy olomouc-sparta, se naše skupina účastnila s různým stupněm zájmu. Samozřejmě, našli se i takoví, kterým na výsledku tohoto utkání záleželo, například fanoušci sparty a olomouce, zbytek se pak zúčastnil z čistě studijních důvodů. Přestože většina hráčů i rozhodčích byla zcela střízlivá, kvalita utkání naprosto nedosahovala úrovně ranního střetnutí mezi modrými a bílými. Velkým zklamáním byla atmosféra střetnutí. Vypadalo to, že v olomouci umřel starosta a celé město drží 90 minut ticha. Jediné, co dokázalo návštěvníky střetnutí vyburcovat k nějakému hluku, byly kontakty hráče sparty č. 2 řepky s míčem. Z úrovně vydávaných zvuků lze pak soudit, že řepka toho starostu zřejmě zabil…Po utkání byli spokojeni zejména sparťanští fanoušci, jelikož tušili, že se můžou až do rána vytahovat se ziskem tří bodů a navíc některým z nich se povedlo získat cenný fetiš od vraha olomouckého starosty. Zde patří poděkování arnoldovi za zajištění vstupenek na zápas. Poučení z druhé fáze srazu: někteří sparťani jsou skutečně tak sebevědomí, jak se navenek prezentují v diskuzích a neváhají nahlas fandit spartě uprostřed olomouckého publika, navíc ověšení šálami. (Říká se mi to těžce, skutečně všechna čest opravdovým sparťanům. Ale jinak- jebat sparťany).

Krátké intermezzo: přesun z androva stadionu do hospody- probíhal poněkud zmateně, jelikož většina přespolních se mezitím ubytovávala, řidiči parkovali své vozy a číčo neznal hospody ve svém rodném městě, ale nakonec se plná sestava sešla v puškářově šenku. Poučení z intermezza: nechtěj po abstinentovi, aby tě dovedl do hospody (autor zde chtěl oživit článek nějakým speciálním ostravsko-karvinským výrazem pro abstinenta, ale zjistil, že nic takového neexistuje, naopak pro člověka, požívajícího alkohol více, než je zdrávo, nalezneme v daném nářečí několik desítek výrazů. Vysvětlení je prosté, je to stejné jako s eskymáky, kteří mají 76 výrazů pro sníh, ale zato žádný pro palmy…no co, jebat eskymáky).

Zde je místo pro velké poděkování stompovi za zařízení ubytovny (i když jeho přístup k samotnému procesu ubytování byl poněkud neortodoxní, na lofotenovu otázku, zda je to rezervováno na jeho jméno, odpověděl stručně a jasně: „jo“ a šel pryč. Ta paní za přepážkou kupodivu žádného stompa v seznamu neměla…)

Třetí (řekněme si to upřímně, nejočekávanější) část srazu se zezačátku tvářila poměrně kulturně. Jedlo se, pilo se, diskutovalo se a hrál se fotbálek a všichni jsme se dobře bavili. Jenže postupně odpadávaly jednotlivé složky zábavy. Nejprve se všichni najedli, pak skončil i turnaj ve fotbálku a nakonec se přestalo i diskutovat. Veškerá činnost tedy sestávala z chlastání (ti odolnější brzy zavrhli pivo, pravděpodobně z důvodu vyšších časových nároků na dopravení dávky alkoholu do těla než u panáků) a hulákání a všichni jsme se bavili ještě mnohem lépe. Kromě složek zábavy postupně odpadávali i její jednotliví účastníci. Jediné, kdo se tvářil, že s postupujícím časem mu zábava připadá mnohem horší, byly místní servírky, které nás záhy požádaly o zaplacení. Ale co, jebat servírku (v tomto případě je sloveso jebat použito ve významu, ehm, jebat. Ta černovlasá byla fakt dobrá). V krátké, cca tříhodinové, prodlevě mezi tím, kdy nám bylo naznačeno, že bysme už mohli vypadnou a tím, kdy jsme skutečně opustili lokál, mohl člověk vidět neuvěřitelné věci. Liberečák si prozpěvuje „sparta praha olé“?! Olomoučák líbá sparťanskou šálu??!! Sparťani nahlas skupinově zpívají „nedaleko od ostravy“????!!!! (sliboval sem jim, že je naučím i letenskou pláň, ale nějak z toho sešlo, takže aspoň tady:

na letenské pláni má sídlo své

ac sparta praha kurva je

hej, vy kurvy, vy nás bojte se

dneska každý sparťan dostane

já řeknu ti, proč ty tak nenávidíš mě

bo já mám bílé srdce, modrou krev

a mým nejmilejším klubem je můj baníček

do příště doučit). Jelikož se placení protáhlo na dobu, během které lze odehrát fotbalové utkání, a to včetně hymen před zápasem, prodloužení, penalt a předání poháru na konci a zatímco jedna servírka kasírovala tak ostatní dvě mnohem rychleji nalívaly, dočkal sem se neuvěřitelné věci. Když jsem se zeptal, co na mě zbývá, zjistil sem, že sem neměl žádné pivo, ale zato čtyři večeře. Kupodivu sem si připadal ožralý a hladový, ale přece se nebudu s tak hezkou slečnou hádat, když tvrdila, že jsem střízlivý a najedený, tak tady jsem střízlivý a najedený, tudíž můžu pokračovat do další hospody. Jmenovalo se to drásal. U nás takové prostory používáme jako zyngrube (žumpa). V olomouci do toho nacpou dvacet lidí, rozdají jim pití a používají to jako hospodu. Budiž. Brzy ovšem i ostatní zjistili, že v kanále z patnáctého století se nadá ani dýchat, natož chlastat a nastal opět čas na změnu. Ale co, jebat středověk. Během pěšího přesunu přes noční olomouc došlo i na prohlídku města a jeho krás(ek), zajímavou událostí byl pak liščí vrh. Jak se jmenovala ta třetí restaurace, nemám ponětí. Kdyby to někdo hledal, tak tam měli juke-box, televizi, několik stolů, židlí, servírku a nápoje. Uznávám, trochu všeobecný popis, lepší ale nebude. Zde sem se ovšem dokonale seznámil se všemi, které sem do té doby nestihl poznat. Jelikož sem už nebyl schopen jiné formy komunikace, vždycky sem někomu dlouze hleděl do očí, dokud sem nezačal usínat. To sem se pak zvedl, přesedl si a hleděl na někoho jiného. Pak už jen dojít na ubytovnu a spánek a ranní odjezd domů. Poučení z třetí fáze srazu: ne internetových stránkách fotbal.i-dnes se schází komunita lidí, z nichž minimálně dvacet hodlám nadále považovat za velice zábavné a inteligentní společníky, nebojím se říci své přátele. Skutečně, pokud se někdo z vás octne v nesnázích, s důvěrou se můžete na mě obrátit, kdykoliv pomůžu hřejivým slovem nebo i dobrou radou, zanechali jste ve mně hluboký dojem. Na závěr pak patří poděkování všem, kteří se srazu zúčastnili: arnold s danou, awl s přítelkyní, bzik, cedřička, čičo, fcb, gazza, hektor, chobotel, jeff, jet, kokr, levoboček, lišák, lofoten, medvedzik, mike, robin, stojan, stompo a moje maličkost (boha, doufám, že sem na nikoho nezapoměl, pokud ano, tak se omlouvám a stydím). Sraz i-dnes united č. 3 je za námi, těšme se na sraz č. 4

MUGAREL

Jen zajímavý dodatek...

2006-04-19T23:27:00.000+02:00

Koukal jsem se po dlouhé době na statistiky přístupů a dnešním dnem přišlo nejvíce lidí z tohoto vyhledávání v seznamu:

odkázek....

:-)

No neříkám že by mě to přímo šokovalo...:-)

Arnold J.Rimmer BDP

48 hodin s iDnes United

2006-04-19T23:07:00.000+02:00

Heja Sparta Heja heja hej…

Konečná poznámka autora: konečné poznámky by se měli psát až na konec, leč já udělám vyjímku. Pokud se vám bude zdát můj report zdlouhavý, nudný a moc vláčný, tak nejste jediní. Já ten pocit mám taky... Nicméně, nic jiného než toho nebo malého rybáře ze mě v součastném stavu nevymlátíte, takže budete muset vzít za vděk tomuto.

A.J.Rimmer BDP

V tomto článku se pokusím popsat vše co mně přijde na mysl, když mi někdo řekne „Třetí sraz iDnes United“

Nutná slova o organizaci a sebechvála…

Ačkoliv se to možná nezdá, tak třetí sraz iDnes United se konal, a teď překvapení, v Olomouci. Organizace jsem se tradičně ujal já, nicméně musím uznat, že tentokrát hlavní práce zbyla na mé moravské kolegy a přátelé /ano, i takové pouto se mezi Pražáky a Moraváky dá navázat/. Konkrétně to byl pan Stpompo, který se hravě zmocnil úkolu obstarat ubytování a hostinec, třeba i u kamenného stolu, a též pan FCB65 zařizující hřiště na náš fotbal světové kvality… Já jsem si nechal na starosti takové ty nedůležité věci jako je zajistit lístky na fotbal, zajistit účastníky, ceny do soutěží, všem rozkazovat kde kdo kdy bude a vůbec všechno svojí až mateřskou péči stmelit a sladit tak, aby nakonec všichni ani nepoznali, že to je organizované….

Krásná vzpruha do akce

Sice to celé ani nepatří do popisu srazu, ale nevím jinou příležitost, jak se zmínit o věci, které mi dala za pravdu, že dělat srazy iDnesáků je ten správný krok – a že to neděláme jen pro sebe, ale máme i šiřší publikum. Těsně po derby mi přišel následující mail: ( s dovolením autora bych citoval)

Čau Arnie,

gratuluju k vítězství v derby (jsem slávista, ale žádnej fanatik). Před derby jsem tě zahlíd na Štrosmajeráku, ale neměl jsem čas Tě pozdravit, nicméně jsem se dokopal napsat alespoň tenhle mail. Vaší grupu sleduju cca rok a půl (myslím Idnes United) a musím přiznat, že na Vaše názory (nejen fotbalové) se velmi těším. Přeju Vám příjemný víkend v Olomouci a doufám, že si opět počtu reporty od některých z Vás (jsem zvědavý jestli se projeví někdo další kromě stálic). Aspoň na dálku si s Vámi dám panáka. Měj se fajn Radek (konec citátu)

Přiznám se, že jsem na tato krásná slova ani neodpověděl, čímž se autorovi omlouvám – nějak to celé bylo hektické. Každopádně, tato slova mi fakt dala pocit, že celé iDnes United není jen spolek pijanů, ale někdo, kdo má už větší vážnost a známost. Děkujeme.

Etapa 1 – cesta do Brna

Můj krásný organizační smysl se projevil již v plánování posádek automobilů směr Olomouc. Šachování s lidmi bylo asi tak velké, jako čistky v Rudé Armádě v roce 1936…. Člověk neznamenal nic, byl je kus cestujícího….nicméně, děkuji ostatním, že moji snahu o destrukci morálky přecházeli tichým ignorováním…. Jediný, kdo mé neignoroval byl brněnský Gazza08, za což měl být brzy po zásluze potrestán….

Vyjíždíme z místa srazu v půl páté odpoledne… A to ve složení já, náčelník a řidič Hektor...

Po chvilkovém (asi jedna hodina :-)) proplétání se Prahou vyrážíme po D1 směrem na moravskou metropoli.

Cesta probíhá zajímavě – chčije, chčije a chčije, jak expresionisticky pronesl děda ze Samoty u lesa….Brzy stavíme na první pumpě na kafíčko a malé občerstvení… „Dneska jsem šel spát v půl čtvrté ráno“ informuje mě s úsměvem Hektor (po pravdě, neviděl jsem ho snad že by se za celou dobu jedinkrát mračil) a já s díky přijímám nabídku na kafe… Zjištujeme i stav ostatních posádek – jedni už jsou v Brně, druzí cca. 15 km za námi…

Další cestu si zpestřujeme hokejovým komentářem v radiu abychom se navzájem ujistili, že Sparta opět labilní Slávii dostala na kolena…Samozřejmě zjišťujeme stav vozu číslo dvě…. Následující dialog nepotřebuje snad komentáře:

Arnold: Ahoj Cedruš, kde jste??? My na 109 km

Cedra: Ahoj, my taky!!!

Arnold: Jedeme v levém pruhu

Cedra: My taky! Jaký máte auto??
Arnold: Modrá oktávka!

Cedra: Zrovna předjíždíme tahač…

Arnold: My taky!!!

-----

Abych to neprodlužoval…na 200 km dlouhé dálnici jedeme cca. 150 metrů za sebou, což opravdu nemá obdoby.

Etapa 2 – Brněnský prolog

V kolik dojíždíme do Brna a vyzvedáváme Gazzu opravdu netuším – ne že bych v té době už byl namol, prostě si to nepamatuju z důvodu, že si to nepamatuju. Každopádně máme zpoždění přímo gigantické, takže ho radši bez řečí nabíráme a míříme do srdce Hané – do Olomouce….

Hlavní nádraží v Olomouci nacházíme prakticky bez problémů….Jak říkám – Pražákům, těm je tu hej, ti nikam nezablouděj…Hodná manželka pana kolegy mně nese lístky na sobotní mač a já ji naoplátku předávám dokumenty které si u mne zapomněl kolega minulý týden. Vyrážíme do místního Hiltonu, kde se ubytováváme a razíme – překvapivě ne po krásách města, ale do hospody….

Etapa 3 – S plnou polní po Olomouci…..

Hospůdka je celkem nedaleko….paráda, říkám si, dáme něco k jídlu a pak pivíčko….Omyl!!! Místní organizátoři nám přichystali překvapení v nočním přesunu přes Olomouc.. Snad chtěli ukázat krásy města, snad dokázat, že to my cazjlíci z Práglu nebudeme mít tak jednoduché…Nekecat a pochodovat, je to jen pár metrů……Co si budeme vyprávět, z pochodu se stal skoro pochod smrti…..rebelující zadní řady neustále volaly po potrestání vůdců pochodu.... Čekalo nás nejedno překvapení…například pankáčská zábava u které i jinak hrdinný Levoboček si raději sundal čepici Sparty….Vyjednávání v jiné hospodě do kterého se se sparťanskou šálou zapojil i Lišák…jen jsme čekali kdo poletí z hospody první – zda šála nebo Lišák. Naštěstí nikdo, ale místo stejně nebylo….

Po několika desítkách minut, vysílení, hladoví a žížniví dorážíme do jisté herny (ne že bych nevěděl jak se jmenuje, ale proč jim dělat reklamu, že??? :-))… zde usedáme a za stálé debaty trávíme první ranní sobotní hodiny.

Etapa 4 – jděte pořád rovně….

Po nasbírání pár desetin promile alkoholu do své krve se opět vydáváme směrem domů…. Chování hostitelů nás mírně šokuje…jeden ani nepříjde, druhý po cca. 50 metrech řekne „Čau, já jdu pařit“ aby se za krátkou chvíli i poslední domácí (veselého Jet Flye nepočítám) rozloučil se slovy „Jděte pořád rovně a dojdete na nádraží. Čau…“.

Nemáme ani čas protestovat a ocitáme se samotní ve víru maloměsta . Podobnost s domácím prostředí záhy dostává do víry slávy brněnského Gazzu…Vede nás bezpečně - stále rovně – až do ubikací…. Opět zadní řady (to jsou ti věční nespokojenci a rebelové) mumlají něco o agentovi Zifčákovi a o tom že jdeme jak ovce na porážku, jsou však většinou umlčení….Cestou dojde i k mírné komplikaci…snad z únavy, stresu nebo předsednického nerozumu vyštěknu na projíždějícího cyklistu „Sparta!“ – evidentně mi rozuměl, protože začal hned vrčet….A na to Lišák, opět snad ze strachu ze vztekliny, na pana vrčícího domácího reagoval liščím vrčením ve stylu „Vadí ti něco voe??“ – naštěstí i tento konflikt byl spíše srandovní než vážný, takže nenarušil náš pochod….

Etapa 5 – noc

Co se dělo v noci nevím, protože jsem spal. Ani jiné informační zdroje nemluví o tom, že by s v tento čas něco událo..

Etapa 6 – ty wole, v osm vstávat…

Vstávám už v osm, absolutně nevím proč….obléknu se a razím na nádraží pro Bzika…. Moravský kolega už je na místě a začíná opět Era jeho monologů…..(nic ve zlém)…První z nich je zkazka o totálně ožralých sparťanech na nádraží, což považuju za mírnou provokaci, avšak mlčím….

Etapa 7 – Umíme jezdit v koloně….

Okolo deváté se celá banda fanoušků idnes slézá u nádraží (pozn: ještě stále je poznat kdo je iDnes a kdo ožralí sparťané o kterých Bzik hovořil)… Počty jsou docela slušné, chybí jen Mugarel, Chobotel, auto číslo 4 (Jefferson3, Robin Ood a Kokršpaněl) – ti ale vůbec neměli do Olomouce přijet, takže jejich absence ani nikoho nepřekvapí…Co překvapí je absence Stpompa – zřejmě ho vysílil páteční pochod jenž nám sám naprogramoval…:-)))

Naše kolona čítá 4 vozy – přibyl FCB65 – a záhy po startu (cca.150 metrů) se rozpadá…. Jízda v koloně tedy probíhá přes mobilní telefony ve stylu domlouvání bitky Hooligans.

Naštěstí kousek za Olomoucí FCB – vůdce kolony – blbě zatočí, což dává ostatním vozům čas a prostor zapojit se do dění…

Do Bystřice přijíždíme okolo desáté a překvapivě všichni už jsou tam. Vítám staré i nové známé a hledám halu…vždyť stojíme v ulici, kde nic takového nevidím. Až v jednom nenápadném domečku stojí dobře ukrytá hala – jak při zatemnění…

Etapa 8 – Samuel Eto´ a další hvězdy fotbalu…

Na hřišti velkém jak kráva – teda házenkářském – začíná první velký vrchol iDnesáckého srazu. Tradiční rivalita mezi bílými a modrými a jejich zápas. Favorizovaní modří brzy šokézně prohrávají tři k nule avšak brzy se má karta obrátit. Po počátečním výrovnaním boji se však přece jen opět ukazuje síla modrých .Konečný výsledek fotbalu 12:9 pro modré…opět jsou ke konci lepší fyzicky i fotbalově….

Dodržím své pravidlo a nebudu hodnotit ostatní….jen sebe….No, popravdě, nebyla to taková katastrofa jako minule, i když jsem opět nepřesvědčil pana Křetínského aby mě koupil. Jestli jsem měl po minulém srazu jako jedinou zajímavou akci atak Lišáka tělem zezadu, neproměněnou šanci kdy stačilo natáhnou nohu a jeden vlastní gol, tak po tomto klání mohu být spokojenější - i když ne spokojený – jedna senzační přihrávka Don Čičovi na gol, jednou jsem odkopl míč skoro z brankové čáry /naší, ne soupeře, aby nedošlo k mýlce/, udělal jsem pár lepších přihrávek a několikrát jsem ušetřil pár sekund filmováním a řevem „Faul“ (to mně naučil Karel Piták v derby). Vrcholem mého snažení pak byl pokus o střelu z voleje, která ovšem šla mimo bránu…..Ještě chvíli a myslím si, že Koňa a spol. se budou bát o místo.

Etapa 9 – bohatý přestávkový program

O přestávce předáváme ceny vítězům tipovačky a též našemu Donátorovi za vedení této soutěže…. Zřejmě se Donovi jeho cena nelíbila tak jako vítězný pohár, jinak si nejde vysvětlit jeho násilný pokus pohár v druhém poločase rozkopat…Vše ale dobře dopadá, hlídkující kolegové ho brzy uklidňuji…Možná nasazují i sedativa, což má zřejmě za následek to, že nakonec prohráváme….Modří, dle hesla důležité jsou tři body, na všechno ostatní se vyser, už jen taky dohrávají, tak po všeobecném pokřiku „pískej konec“ dohodou zápas ukončujeme.

Etapa 10 – Zpět do Olomouce

Po zápase a sprše dáváme oběd – já vybírám peníze za dresy a lístky na fotbal….V tomto okamžiku se krásně ukazuje jak funguje oběživo peněz….Platím FCB65 50 Kč za halu…Dávám mu stovku, on mi vrací kovovou padesátikorunu…Tu já v zápětí dávám Hektorovi jako vrácení mého dluhu aby ji on střelhbitě opět jako poplatek za halu vrátil FCB65… nádherný ekonomický úkaz, želbohu ostatní spíš zajímá jejich kus žvance, takže tento jev vůbec nevidí!!! Škandál velebnosti!

Z Bystřice odjíždí naše posádka jako poslední, neb jsme poslední i dojeli… V tuto chvíli se krásně ukazuje postřeh dalších posádek vozů o mírné demenci místních obyvatel….Jelikož nechceme zabloudit raději se ptáme na cestu. Otevírám světácky okénko a paní zcela šokuji otázkou „Dobrý den, kudy na Olomouc???“ (podotýkám, že se jednalo o cca. 40 km)…. Paní naprosto v šoku něco nesrozumitelně mumlá, naštěstí má u sebe kolegu a po krátké poradě nám dávají extrémně těžkou odpověď – doleva a doprava…. Tak jo, děkujeme

Jelikož jsme se zdrželi obědem tak musíme mastit poněkud rychleji abychom stihli výkop zápasu Sigma – Sparta….Cesta nám ubývá rychle, neb nás zezadu svým vyprávěním oblažuje Bzik…(pokud to bude číst někdo blízký jeho osobě, tak rozhodně nepovažujeme za špatný osud poslouchat monology pana Bzika)

Etapa 11 – Sigma – Sparta jedna ku dvěma

Zabíráme svá místa na stadionu…Máme místa na severní, vysoké tribuně a musím uznat, že to je zcela něco jiného než jsem zvyklý na Letné…. Není to horší, ani lepší, je to prostě uplně jiné....Orientuji se odkud by hrozilo případné největší nebezpečí… Jelikož ale zleva sedí Medvedzik, jenž by odradil od útoku i avarské válečníky, zprava sedí nebezpečně vyhlížející FCB a věž Hektor a navíc jsem zezadu jištěný dalším hromotlukem Robinem, jsou moje obavy o zdraví utlumené do té míry, že ani nezkontroluji zda bych se v případě nouze vešel pod sedačku, kde bych eventuelně přežil boj.

O zápasu psát nic nebudu, všichni víme jak to dopadlo, a ti co nevědí, těm připomenu Sigma-Sparta 1:2…. Zápas to není valné úrovně, domácí publikum se baví hlavně hučením na hráče Řepku, čert ví proč.

Kouzelné ovšem byly momenty kdy padly všechny tři góly. První moment – gól Sigmy… Celá severní tribuna jako jeden muž vyletí do vzduchu s výkřikem „Góoooool“ jen skupinka několika lidí /pro méně chápavé – jedná se o nás) sedí jako zařezaná…. Pak se to opakuje, avšak v opačném gardu… Celá tribuna sedí jak zařezaná, jen skupinka několika lidí vyletí jako jeden muž s výkřikem Gooool! To už jsme podezřelí, slyším zezadu mírné remcání a tak si říkám, jestli přece jen nemám zkontrolovat ten prostor pod sedačkou. Po druhém gólu rudé jízdy se situace opakuje – jen s tím že remcání domácích je silnější…. Situaci nepomáhá ani věčně nespokojený Levoboček, který neustále tvrdí, že domácí dali gol z ofsajdu…(což je pravda)….Situace dospěla k tomu, že na naše místa začaly dopadat papírové koule o velikosti slepičích vajec a přesností takovou jakou potřebujete abyste se z pěti metrů strefili do hloučku 20 lidí….Nakonec jim ale Robin sportovně zatleská, což je umravní a nechají toho – tedy v případě, že jim nedošla munice…:-)))

Zápas dále okořeňuje Bzik občasným pokřikem „Synot Synot“ což místní zřejmě nemohou pochopit….a samozřejmě závěrečná rozlučka hráčů s naším minikotlíkem…

Po zápase jedeme rovnou na ubytovnu, takže příjdeme o focení s hráčem Řepkou… Co se dá dělat, zase mám podpis Lustrinelliho, což není, jak kdosi nevtipně poznamenal, nějaký herec….

Etapa 12 – iDnes United Open – turnaj ve fotbálku

Po přesunu do hospody začíná prestižní turnájek ve fotbálku… Favoriti jsou dle svých slov všichni, až na pár existencí, kteří skromně na tento titul nekandidují... Hrají ale všichni, někteří po kratším donucování.... Hra je bouřlivá, hlučná, emotivní a napínavá... Dvě skupiny po pěti týmech, následuje play-off...

Robin provedl rozlosování, teda řekl pět čísel z deseti, což nás celkem dobře hází do skupiny „B“ - o mnoho slabší. Opět dodržím svoji tradici a nebudu mluvit o ostatních...Napíšu jen svoje pocity z naší hry...

Duel číslo jedna je proti JetFlyiovi a Levobočkovi...minule jsem použil necitlivý termín „slabší soupeři“, letos to neudělám – zvláště po tom co tragickým výkonem v obraně dovoluji soupeři uhrát remízu pět ku pěti.... Duel číslo dvě je o poznání jiný...nastupujeme proti pozdějším vítězům Stpompo a Stojan a uhráváme z tohoto pohledu milou porážku 3:7.. V důsledku různých faktů a pohledů je to skoro tak hezký výsledek jako vítězství Hradce Králové doma se Slávii..:-)). Třetí mač, ve kterém už nám jde o postup, nastupujeme proti slávistické dvojici Jefferson3 a Mike-K.... možná to je trošku přísné to takto napsat, ale jdeme za vítězstvím s vůlí Sparty a získáváme cenný skalp 8:2... Ani poslední soupeř, opět nově utvořená dvojice Medvedzik, Chobotel nám nedělá problémy a vezeme opět tři body za vítězství 8:2...Postup do čtvrfinále je zajištěn....

Při čtvrfinále odjíždí můj parťák a věčný souputník Robin do Prahy a já tedy musím hledat náhradu. Sáhám po olomouckém patriotovi Don Čičovi a dělám dobře...Sice dvakrát prohráváme 4:6 s obhájci minulého prvenství AWL, Bzik, ale odehráváme dle mne oba svoje nejkrásnější a nejlepší zápasy celého turnaje... Nic se nedá dělat, jedeme domů...

Fascinujícím vyvrcholením je pak finálová serie Hektor, FCB65 vs. Stpompo, Stojan Jakotič..... Tento původně hrající duel na dva body končí po neuvěřitelných 7 zápasech, z toho čtyřech remízách vítězstvím sparťansko-olomouckým duem...

Etapa 13 – tak nějak...

Končí oficiální turnaj, jsou předány ceny a následuje volná zábava, kterou někteří jedinci už zahájili během hry... Stále častěji se ocitám na baru, stále častěji mám v tlapě nějaký panák a stále častěji slyším jak Princ Hektor začíná zpívat „Sparta Praha Heja heja hej“ aby se ostatní stále častěji a stále hlasitěji přidávali. Stále častěji vidím i unavené obličeje a stále častěji se přistihávám při nesmyslném blekotání... Večer byl prosycen několika momenty – například Jetovo vystoupení s šálou, Medvedzikovou divokou gestikulací či fajným rozhovorem s Mugarelem o Baníku a vůbec Ostravě. Čas však neuvěřitelně postupoval a najednou byla jedna hodina a zavírací čas.... Opět za Hektorova zpívání „Sparta Praha Heja heja hej“ a za odchodu ostatních hostů, kteří, překvapivě, nám nerozbili ústa se blížíme k placení...

Etapa 14 – a jedeme dál, pánové!

Jedeme opravdu dál...po nepovedeném intermenzzu v hospodě Drápal, kde nás podzemní kopky /zřejmě i ve stavu jakém jsme již byli/ celkem přiváděli do stavu tíže, se přesunujeme do další hospody, do našeho nonstopu, tam kde páteční akce začínala. Dělíme se na dvě skupiny, první pod mým vedením – autorativně jsem jsem zavelel „pojďte za mnou, já to tu znám“ a ve složení já, Hektor, Náčelník, opět diskutující Bzik, Lišák a snad i Mugarel....Vyrážíme do noční Olomouce a vracíme se na „základnu“...cestou žádný incident, když nepočítám jistého nespokejence, který po nás z okna z hrozného nadáváni cosi mrsknul...Naštěstí trefil jen parkující auto, doufám že bylo jeho...:-)))

Etapa 15 – dojezd....

V nostopu už jen dojíždíme, píšeme do SMSchatu tv Očko, popíjíme, pouštíme Jukebox a vůbec jsme ve stavu kdy do nás stačí strčit a my padáme na zem. Někteří jedinci odcházejí spát, někteří jedinci odchází na vlak a někteří se ztrácejí...Nebudeme jmenovat, on si to náš brněnský kamarád nezaslouží...Absolutně mimo dorážím v půl pátý do postele, lehám a usínám....

Etapa 16 – konec....konec??? Konec!

Co napsat??? Už jen dojezd do Prahy, debata a plánování další akce.....Po 48 hodinách s iDnes zůstávám už sám jen s náčelníkem, svojí únavou a prázdnou peněženkou.....

****

Říká se třikrát a dost.... já doufám, že tento třetí sraz nebude poslední a bude i čtvrtý, pátý, šestý, sedmý a tak... Rád vás všechny znovu uvidím, všechny. A doufám, že to nebude trvat tak moc dlouho... Budu se opakovat, ale díky diskusím na fotbal.idnes.cz jsem poznal pěknou spoustu fajnových lidí....A mám vás všechny rád, i když u vás nebudu bydlet.

Děkuji všem co mi pomáhali, všem co přijeli a všem co se dokázali bavit tak dobře jako já....

Váš Arnold J.Rimmer BDP

/veškeré vaše komentáře opravdu vítám..../

iDnes United opět zasahují aneb Velká hádka o malé pivo

2005-11-02T10:45:00.000+01:00

Na začátek bych jen poznamenal, že ostatní reporty jsem kromě jednoho nečetl a budu-li se tedy někde někdy opakovat nebo se snad v detailech lišit, pak to vezměte jako daň za snahu nenechat se ovlivnit jinými zprávami

Druhý sraz iDnes United byl naplánován na svátek vzniku Československé Republiky – na 28.10.2005. Mám dojem, že tento den byl i jinak slavný, napadá mě data 1960 a nová ústava, ale to si možná spojuji jiné datum s jinou události

Den pro mne zcela netradičně začínal opět SMSkou – jak jinak. Tentokrát Don Čičo a zpráva která vypadala jakože on nejede… No, co budeme to muset odkopat bez něj řekl jsem si a jal se spát dál… Po nějaké době, přece jen ta nejistota, jsem raději napsal Kolemjdoucímu a Bzikovi jestli tam nebudu sám – odpověď mě potěšila – NEBUDU!

Sraz byl naplánován na 13:20 na Palackého náměstí…. Deset minut před srazem byl na místě pouze Kokršpaněl a já…ostatní seděli, jak jinak, v nedaleké hospodě. Musím sportovně přiznat, že jsem se na sraz dopravil také z té hospody.

Na stejném místě jako my měli v o hodinu a půl sraz též „Dělníci“ z Dělnické strany…. Já tedy nechci vypadat jako kverulant, ale inzerovaní dělníci vypadali spíše jako skinheadi, ale jelikož jsem se rukama v životě neživil, tak možná ten rozdíl nějak nepostřehnu…

Ačkoliv účast vypadala zpočátku dost bídně, při přehlídce známých i neznámých tváří moje srdce zaplesalo…Až na Bramboráka se sešli přesně ti které jsem čekal a na které se těšil… Dokonce i „neřád“ Don Čičo se ukázal, ranní SMSka se ukázala jako pouhá lest na oklamání.

Cesta autobusem na Strahov, kde jsme měli domluvené hřiště, proběhla naprosto v pohodě. Nikdo se neztratil, nikdo nezapomněl vystoupit – zřejmě z důvodu že jsme jeli až na konečnou – a nikomu se nic nestalo. Na Strahově čekala poslední posila týmu Jirkasss a též motorizovaná část výpravy.

Stádečko kopálistů, zřejmě ze šoku že stojí před tréninkovým centrem AC SPARTA PRAHA se okamžitě nahrnulo do prvních dveří které se naskytly…Restaurace „Třetí poločas“. Ačkoliv by to mohlo o čemkoliv svědčit domnívám se, že to byla pouze náhoda. Poslušně opět vycouváváme na Čombákovo sdělení „to jsou ty druhé dveře“….No co??? Stane se!

Po převléknutí se, posilnění slivovicí se dostáváme na hřiště… Vstup na mostr stadion Strahov je naprosto impozantní…stačí si jen představit řev 200.000 fanoušků, mávajících fanynek, létajících kalhotkách a blondýnách, které umějí…sakra….to je zase jiný sraz…:-))Omlouvám se…

Každopádně nástup hodný iDnes United…někteří škarohlídi sice tvrdí že hřiště je moc velké, ale to jsou ti věčně nespokojení fanouškové českého fotbalu…:-))

Rozdělujeme se do dvou družstev…modří proti bílým. Už na první pohled je vidět, že fotbalová kvalita je na straně modrých…přesto bílí přísahají, že nedají výsledek lacino.

Hra byla dlouho vyrovnaná….po půli 2:2, ve druhé, mnohem delší!!!!, polovině bílí zřejmě fyzicky sesypali a tak dostávají celkem slušný náklep 13:8. Nu což…

Nebudu hodnotit jak kdo hrál, jen vyhlásím hrdinu zápasu… Stpompo se nechal hloupě překecat /kamarádi :-))/ a zkouší i přes zdravotní potíže běhat, po několika minutách ale musí odstoupit ze hřiště a toto zranění se s ním pak potáhne celou dobu srazu

Jak říkám, nebudu hodnotit výkony ostatních, ale sebe bych zhodnotit klidně mohl….Moje hra připomínala několik hráčů pražské Sparty…. Chvílemi jsem na hřišti pobíhal zmateně jak Herzán v Thunu, abych za krátký okamžik předvedl obranou práci Lukáše…A pak, zase o kousek dál, předváděl běhavý výkon jiného Lukáše - Zelenky…. Vrcholem všeho byla moje jediná šance když stačilo malinko skluzem natáhnout nohu a míč tečovat do prázdné sítě…. Bohužel, tušíte správně, situaci jsem neřešil jako Horst Siegl ale jako, ano ano, támhle vzadu už slyším ten posměch – LIBOR DOŠEK!.... Tak jediným mým úspěchem bylo atakování Polárního lišáka tělem zezadu a to, co si budeme povídat, je i na Spartu dneska málo.

Po utkání jsem se moc těšil na historky ze sprch, tolik populární při minulém srazu… A i tady jsem byl zklamán – vůbec nic nebylo! Snad tím že chyběl Maccros, snad tím že jsem tam byl já…každopádně tato část programu mě zklamala.

No sprchách, vybrání peněz a zaplacení hřiště bylo na programu přesunutí se do herny. Herna byla z objektivních důvodů – nemožnost si zarezervovat pevná místa – na poslední chvíli změněna, což odnesl Pete marně v 21.00 stepující a klející před hernou na Andělu za což se mu tímto omlouvám a slibuji, že na příštím srazu pro něj vymyslím nějaký bonus.

Opět rozdělení iDnes United se totiž přesouvali nikoliv na Anděl ale úplně někam jinam – do hrdých a krásných Vinohrad, prasídlo našeho klubu. CO se dělo s automobilovou částí vám vyprávěl Stpompo…autobusová část se při čekání na autobus bavila hodnocením Sparty a proč je v takové krizi, což nám vydalo na takovou dobu, že nám přišlo, že na autobus vlastně ani nečekáme… Poněkud narvaná 217 nás dovezla pak v poklidu až na Dejvickou – opět konečná a opět nikdo nepřejel.

Už jsem se bál, že žádné dopravní historky nebudu moci vyprávět, ovšem na Dejvické přišla rána z milosti řekněme přímo z nečekané strany. Vše začalo tím, že část lidí potřebovala bankomat…Okolo nás tři bankomaty, bohužel ani jeden od České Spořitelny….tlupa se tedy vydala na opačnou stranu vestibulu, což překvapilo Woodwarda… Ještě větší překvapení pro něj bylo zjištění, že v různém bankomatu 1000 Kč stojí různou částku…Nicméně, vše bylo vysvětleno a tak po návratu „výběrčích“ jsme se přesunuli na peron kde jsme zjistili, že nám chybí – JTB! „Vybíral první a pak někam zmizel“ nesla se zpráva… A pak že se nikdo neztratí, ale že to bude skoropražák JTB??? Jelikož metro se již blížilo do stanice a někteří lidé do něj naskakovali prakticky za jízdy :-)) a s hláškou „Ponecháme ho osudu!“ celá jednotná skupina se opět dělí – na čekající a na jedoucí… JTB se cca. Po třech minutách po odjezdu metra nachází s hláškou „Jsem si byl koupit Bagetu“ a tak i tato historka měla šťastný konec. Jedeme následujícím metrem až na „Jiřák“ a hernu, díky Kokršpanělovi, který zde 7 let bydlel, nacházíme zcela bez problémů.

V hostinci nastává hodování, jídlo, pití… Pak následuje hra „Na Stěhováky“ kdy kompletně přemísťujeme stoly tak aby to vyhovovalo nám. A následně začíná tolik sledovaný a prestižní fotbálkový turnaj.

Minule jsem vás nudil popisem toho jak jsme nevyhráli s Robinem, dneska vás toho ušetřím. Favority Lišák s náhodným sice dostávají klepec, ale nakonec se ukazuje, že letošní slávu odnese zase někdo jiný…. V základní skupině jsme osmí – poslední – pak Robin musí odejít /bodejť by ne, když minulou noc spal cca. 3 hodiny/ a tak zápasy o umístění hraju s Kokršpanělem. Moje levost a jeho úžasné schopnosti nám dávají konečné páté místo, když zvláště v zápase o páté místo otáčíme /respektive Kokr otáčí/ ze 2:5 na 5:5 v prvním zápase a 9:1 v druhém /soupeř už je morálně rozdrcen…/. Vítězem se stávají nováčkové AWL se Bzikem…ty zase příště někam pozveme! (to byl vtip :-)))

Jen podpoznámka: výsledky v Excellovské tabulce budou… snad do konce týdne.

Ještě před Robinovým odjezdem se stává největší incident celého večera… Velká hádka o Malé pivo. Nevím jak to začalo, nevím jak to pokračovalo, ale vím, že nakonec pivo dostal. Já v tu chvíli si léčil mindráky na Robinovi a dával mu náklep v kulečníku aby za malou chvíli přišel Stpompo a dával zase kapky on mne… Ale zahráli jsme si hezky, jen co je pravda. Musím uznat, že to hraje opravdu hodně dobře a já, ačkoliv mně to šlo více než průměrně co normálně hraju, jsem neměl nejmenší nárok.

Po sportovním vyžití se nálada přesunula ke stolům a na bar. Diskutovalo se, popíjelo se a zábava nerušeně plynula dál…Sice jsme vypadali jak kravské stádo – Stpompo s kulhavkou, Lišák se slintavkou, šílený číšník a vzteklý levoboček – ale nikomu to moc nevadilo. Každopádně – ke konci mi číšník připadal jako celkem pohodový jedinec.

Návrat domů se stal taky horror – původní odvoz vybouchl – s kolegou si to ještě vyřídím, zatím jsem neměl sílu mu zavolat. Náhradní odvoz – taxík známé firmy – se jaksi nedostavil, takže byl po půl hodině odvolán /mimochodem, druhý den nám přišla SMSka že se omlouvají a že příští objednanou jízdu po Praze budeme mít zadarmo/, takže nastal plán „Don Čičo a jeho spanilá jízda Prahou“ Nejdříve odvezl Lišáka, Levobočka a Medvěda. Pak se vrátil, naložil Danu, Bzika, Stpompa a Náhodného a jeli společně do Red Dwarfu… To už nás číšník vyhazoval protože zavíral a ani poslední rundy panáků ho nedokázali ukonejšit. Přesun do blízké hospody byl nutností.

Další kolo odvozu Stojan, Arnold, Dana přičemž já jsem se vracel abych navigovat a dojel z poslední skupinou Cedra, AWL, JetFly… Po příchodu do nonstupu pro tyto tři se mi naskytl nádherný pohled zničených, unavených, skoro spících jedinců diskutujících u kávy s koblihou…nebo tak nějak.

Chudák Čičo si zaslouží velkou poctu, protože musel jet 3x jinudy.

5:45 – jsem doma a spím…

10:00 – jsem doma a nespím….

Ráno je celkem v pohodě, malinko unavený, ale fit.Odvádím Bzika na autobus a procházka mě sedne… Pak je oběd a cesta na další část srazu – fotbal!

Cesta na fotbal opět proběhla v klidu, až na jisté 15leté kluky pokřikující na mě…“Hele, Arnold J.Rimmer! Cha cha cha!!“ Ne že bych byl slavný jak Standa Dolínek, ale měl jsem Sparťanský dres s tímto jménem na zádech… A pár minut dál mně chytá jistý mladík s větou „Nazdar Chuligáne!“ a musím si s ním plácnout…chce jen vědět cestu do Nonstopu na Smíchově kde pravděpodobně dle vzhledu strávil noc… Začínám uvažovat, že dres byl možná chyba…

Na Letnou se dostáváme naprosto v pohodě… Samotný zápas a vůbec události po něm je zdokumentováno někde jinde – jak jsem zaslechl od ostatních - takže si to dovolím přeskočit a celé pozápasové situaci napíšu jen 6 slov….

Ahoj – máváme –otáčíme se .- bang bang….

Po umístění Stpompa do sigmáckého autobusu /nikdy nezapomenu jak se hráči naklání a koukají se na bouračku a Stpompo už tam začíná ukazovat rukama co a jak se stalo….Jako bych slyšel jeho slova:“ Takhle to nebylo, to bylo…“.se přesouváme do blízké letenské hospody. Musíme čekat na Cedru a taky čekáme s Náhodným na vlak.. Všichni dávají nealko, jen moje dobře míněná snaha dát si kolu končí u otázky „Co si dáte k pití???“ a následné odpovědi:“ Já bych si dal jednu co…pivo“…. Asi brzy zajdu za Honzou Šimákem...

Pak se přesouváme směrem k Masarykovu nádraží. Opět ukazuji svůj IMAGE „pražského světáka“ při nákupu lístků – vhodím 10 Kč, dole mi nevypadne lístek, ale 30 Kč… proč se mi tohle povede jen v přítomnosti Dona a Jeta a ne při přítomnosti pěkné mladé dámy, to nepochopím!

Následuje opět – jak jinak??? – poklidná jízda tramvají a Jetova otázka:“Pojedeme i metrem??“ Slibuju mu to.

Loučíme se s Náhodným a jdeme do slibovaného metra….Vystupujeme na Českomoravské kde kluci obdivují nádhernou Sazka Arenu…pak už jen hospůdka (opět známá věta s jedním „Co – pivem“) a pak jen debata, čekání na Cedru a cesta Domůůů!

To je vše přátelé – děkuji všem že přijeli a speciální díky pro: Čombáka – za hřiště a lístky. Stojanovi – též za lístky, Cedricce – za půjčení auta, Donovi – za odvoz…Robinovi – za rady a názory a všem ostatním na které jsem zapomněl…Příští sraz se snad zase tak povede!

Panové a dámy – smekám svůj pomyslný klobouk a odhazuji ho v dáli.

Ps: sorry za překlepy a gramatické chyby….:-/

Děkuji

Váš Arnold J.Rimmer (nevyslovovat tak aby se to rýmovalo s "póvlem" :-))

2005-10-21T18:12:00.000+02:00

Tak ještě sedím v práci, je to šílené...zrovna jsem dostal extrémně špatnou zprávu o ztrátě jednoho důležitého člena posádky srazu...nu, co se dá dělat, rozpadá se nám to pěkně. Každopádně není čas na to ronit slzy, když před námi je zápas podzimu - derby se Slávií.

Jinak nic nového, tento víkend k nám přijela sestra Náčelníka, vlastně už je tu od čtvrtka odjede až v sobotu....takže dneska razíme od osmi na bowling, ona to moc neumí, takže je reálná možnost že bych nemusel být poslední :-). No uvidíme.
V neděli je derby, to už jsem psal a všichni to víte. Jsem moc zvědavý jak to dopadne, každopádně pokud prohrajeme platím flašku bohemácko-olomouckému tandemu Woody-Jet.... Tak snad mě hoši nezklamou. O něco horší osud si v případě prohry přichystal Robin - on teď mě nebude mít rád za to že jsem to tady tak hezky prozradil, ale slíbil že pokud SParta v derby prohraje, tak příjde na sraz s obarvenou hlavou na bílo-červeno...:-)..což by mohlo být zajímavé, ovšem za posměch Slávistů to nestojí.

Tak já jdu domů. Stejně píšu jenom proto, že mi ujel autobus a nechce se mi čekat na zastávce ale tady. Mějte fajn den, já se snad brzy ozvu..

Arnold J.Rimmer, bankrotující organizátor srazu...:-)

iDnes United Prezentace

2005-10-19T19:53:00.000+02:00

UPRAVENO DNE 27.10.2005 14:55

Nepřijedou: žbl, Lofoten, pan Feroslav, Morland, Kocek, Bramborák, Ena Bena Flexa, Stranž Dyzajr, Maccros, Čaryfuck, Stoudamire

Fotbal: Cedricka, Stpompo /divák/, Robin Ood, JTB, Don Čičo (50 %), Stojan Jakotič, Bzik, Náhodný kolemjdoucí, Awl, Woodward /divák/, JetFly, Čombák, A.J.Rimmer, Polární Liška, Mike K, NFL , Medvedzik, Iam Number One (25 %), Kokršpaněl

Zasedání: Cedricka, Stpompo, Robin Ood, JTB, Don Čičo(50 %), Stojan Jakotič, Bzik, Pete, Náhodný kolemjdoucí, Awl, Woodward, Jetfly, Čombák, A.J.Rimmer, Polární Liška, Mike K, Normann, NFL , Medvedzik, Iam Number One (50 %), Clar (50 %), Ibid (50 %), Last Boyscout (50 %), Kokršpaněl, Dr.Fee (50 %)

Sparta: Cedricka, Stpompo, Robin Ood, Don Čičo (50 %), Stojan Jakotič (50 %), Pete, Náhodný kolemjdoucí, Awl, JetFly, Čombák, A.J.Rimmer, Polární Liška, NFL , Medvedzik, Iam Number One (50 procent), Kokršpaněl

Zatím nezjištěno: Forrest68,

Co čeká Grigu na Spartě???

2005-10-10T21:07:00.000+02:00

POZOR!!!! TENTO TEXT VYŠEL I NA SPORTOVNÍM WEBU WWW.SPORTMANIA.CZ
Navštivte i tento server!

Novým trenérem fotbalové Sparty se stal dnes Stanislav Griga.

Kouč, který naposledy vedl v loňské sezoně Slovan Liberec a který z lavičky severočeského družstva nebyl odvolán, ale sám neprodloužil smlouvu. Poslední čas strávil v Indii meditováním a očištěním své duše od českého fotbalu.

Otázka je jaké možnosti bude mít Griga u týmu z pražské Letné. Každopádně, vzhledem k okolnostem které nastaly v poslední době v hledišti či kabině Sparty, si dovolím tvrdit, že těžko mohl Griga najít lepší čas kdy na lavičku loňského českého mistra nastoupit.

Ačkoliv to zní absurdně, Stanislav Griga drží všechna esa v ruce a záleží jen na něm jakou hru s nimi předvede. Počítejte se mnou jaké „sociální jistoty“ Grigu u Sparty čekají:

Podpora fanoušků – aspoň zezačátku bude mít Griga podporu tvrdého sparťanského jádra z kotle na jižní tribuně zajištěnou. Po odchodu nemilovaného Jaroslava Hřebíka bude každý jiný kouč vítán. Griga je navíc bývalým Sparťanem, což v očích mnohých fanoušků je nebývalé plus. Jediné, co by mu snad v očích letenských Ultras mohlo uškodit je jeho nečeský původ, ovšem domnívám se, že tento faktor bude víceméně zanedbatelný. Jak jsem řekl na začátku, každý jiný trenér než Jaroslav Hřebík si u kotle Sparty získá přízeň, snad jen kvůli odchodu Hřebíka. A co si budeme vyprávět, je to právě kotel, který na Spartě určuje co a jak se bude skandovat
Podpora vedení – Vedení Sparty jasně naznačilo, že hledá trenéra pro dlouhodobou koncepci. Osobně si myslím, že kdyby výsledky a hlavně předvedená hra pod Jaroslavem Hřebíkem nebyly tak tragické jako byly, tak Hřebík sedí na Spartě nejméně do konce podzimu. Vedení bude stát i za novým trenérem, Daniel Křetínský si nemůže dovolit další svojí osobní prohru a tak se domnívám, že Griga se nemusí ze strany vedení čehokoliv obávat. O tom, že vedení Sparty půjde Grigovi na ruku svědčí i fakt o splnění podmínky vlastního realizačního týmu
Známé tváře v kabině - trenérovi hodně prospěje, že spousta hráčů v týmu pražské Sparty zná ze svého libereckého působení – Slepička, Došek, Lukáš, Kisel….ti všichni jsou staří známí. Griga zná je a oni znají jeho, nebude tudíž tak složitá cesta k části kádru.
Motivace hráčů – hráči Sparty, zvláště ti kteří se řadili k tvz.“rebelům“proti trenérovi Hřebíkovi, budou mít motivaci ukázat, že špatná hra Sparty nebyla jejich vinou, ale vinou trenéra Hřebíka. Hráči budou více makat, bojovat, nebudou mít takový stres. Fotbal je bude znovu bavit – i to hraje trenérovi do not.

Jak vidíte, plusové body pro trenéra Grigu se nacházejí, mínusové body, ať přemýšlím jak přemýšlím, nemohu žádné najít.

Jak by tedy podle mne mohla vypadat sestava pražské Sparty už při prvním domácím utkání s Blšany?? Troufnu si odhadnout to takto:

Brankář – jistojistě Jaromír Blažek. Griga nemá zapotřebí tohoto reprezentanta přesouvat na lavičku. Záda mu bude krýt mladý Grygar, který minulé kolo svoji šanci hrůzostrašně zahodil
Obrana – první oříšek….ve středu obrany bude jistě hrát Lukáš, vedle něho zřejmě Martin Petráš. Na pravé straně se nabízí Pavel Pergl, ale předpokládám, že místo něho nastoupí exostravský Pospěch. Levá strana – kdo jiný než Kadlec? Sparta v součastné době nemá na jeho místo lepšího hráče. Trenér Griga jistě nebude pokoušet osud s pokusy typu Loučka….
Záloha – Sivok nehraje, takže z nedostatku hráčů bude muset nastoupit Martin Hašek… jako defensivní štít. Na pravé straně Poláček, vedle něj Zelenka a nalevo Kisel. Ještě tu je varianta /odvážná/, že na levou stranu nastoupí Matušovič a Zelenka nebo Kisel budou nastupovat jako podhrotoví záložníci. Spíše bych to viděl na Zelenku.
Útok – Slepička vykartovaný, takže jediní hráči co zbyli jsou Matušovič s Doškem.

Vtip je v tom, že vzhledem k decimovanému kádru to Stanislav Griga ani jinak postavit nemůže. Snad jediná odvážná varianta mě napadá – nechat sedět Haška a Ondřeje Herzána dát na středového záložníka.

Sestavy:

Pravděpodobná: Blažek – Pospěch, Petráš, Lukáš, Kadlec – Hašek – Poláček, Zelenka, Kisel – Došek, Matušovič

S jedním hrotem a o podhrotovým útočníkem: Blažek – Pospěch, Petráš /Petrouš/, Lukáš, Kadlec –Hašek -Poláček, Kisel, Matušovič – Zelenka – Došek

Bez Haška více útočná: Blažek – Pospěch, Petráš, Lukáš, Kadlec – Poláček, Herzán, Kisel – Zelenka – Došek, Matušovič

Konec fantazírování, sobota ukáže jak jsem sestavu tipnul, následující dny, týdny a měsíce pak ukáže zda jsem ve své úvaze o působení Stanislava Grigy měl aspoň v něčem pravdu.

Arnold J.Rimmer BDP

Fotbalový festival v podání iDnes United

2005-07-21T18:42:00.000+02:00

Praho třes se! Přijíždí iDnes United

Dne 16.7.2005 se v Praze uskutečnil několikaletý sen pravidelných diskutéru serveru www.fotbal.idnes.cz. Po několika marných pokusech, jenž většinou končili ve fázi "uděláme to takhle a takhle" se konečně podařilo sezvat na jedno místo, a to se nebojím říci, elitu fotbalových diskusí tohoto serveru.

Nebudu vás dlouze unanovat organizačnými zbytečnostmi které jsem podstoupil před tímto dnem. O stavu mé mysli svědčí snad jen událost, která se stala cca. 3 týdny před srazem na jednom z tréninků stolního fotbálku. Po sedmi pivech, s hlavou v dlaních, jsem jen nesrozumitelně a stále dokola opakoval větu:"Jak tohle dopadne, jak tohle dopadne???" Co si budeme říkat, všichni to víme, dopadlo to dobře.

Samotný den srazu pro mě začal v devět ráno, kdy mě probudila SMSka od Náhodného kolemjdoucí, že už je ve vlaku a jede směr Praha. Po úvodním šoku z probuzení jsem měl radost, že alespoň někdo tam bude. Z domova jsem vyrazil ve dvanáct, abych stihl ještě jedno uklidňovací pivo v restauraci na Strossmayerově náměstí. Pak už se jen vydat do jámy Lvové, na sraz.

Již při příjezdu tramvají jsem viděl neskutečný dav, jenž se shromáždil na místě srazu... Hurá, finanční ztráta za trička nebude až tak velká! Stačilo už jen projít podchodem, vyjít schody a budu mezi těmi, které tak znám z denní diskuse, ale jenž jsem (alespoň většinu) v životě neviděl. Byl to pocit srovnatelný snad jen z nástupem do první třídy či na první ročník gymnásia... Kdo tam bude, jak bude vypadat...?

Po srocení se všech osob, musím říct, že jsme zřejmě vypadali dost podezřele, neboť jsme byli neustále pod dohledem náhodně okolojdoucích lidí, jsme se přesunuli na blízké hřiště. Cesta proběhla v klidu, čelo peletonu si razilo směr cestou necestou, zatímco já jsem vzadu zuřivě volal Lišáka aby mi poradilo kudy jít. Mám dojem, že kdybych zapadl do postranní uličky, tak by kolegové ani nevěděli kam jsem zmizel.

Příchod na hřiště byl impozantní. Velká železná vrata, připomínající síň slávy, se před námi otevřela a my skoro posvátně vstoupili dovnitř.

Přivítali jsem všechny projevem, který zřejmě nikdo neposlouchal, zvláště konec (věta "A moc nechlastejte!" se evidentně minula účinkem). Rozdali jsme trička, já konečně měl peníze na útratu, protože z domova jsem vycházel s částkou Kč 100 (slovy káčé jednosto) a začala závažná debata jak a s kým budeme hrát. Původní plán, hrát 4 družstva po pěti, byl smeten ze stolu a byl nastolen nový řád... dva týmy proti sobě se střídáním. Jelikož bylo celkem vedro, byl tento nápad nakonec přece jen lepší.

Již po několika minutách se ukázalo, že se sešli opravdu fotbalisté, no jen pohledět. S trochou představivosti se dá říci, že se sešel výkvět české ligy a to ať v pozitivním, tak v negativním smyslu. Posu'dte sami (za popisem vždy název hráče kterého mi dotyčný připomínal

Maccros - nadějný a úspěšný útočník, výplod brněnské farmy, jenž po přestupu do hlavního města mírně zaostane (Pacanda, Švancara)
Polární Liška - nadějný záložník jenž svůj talent utopí v alkoholu (Šimák)
NFL - útočník jenž ví kam se má postavit aby dosáhl co nejvíce golových dorážek (Tomáš Jun)
Čombák - zkušený, i když starší obranný záložník, kterého si povolal trenér pro utužení morálky ve svém novém týmu (Martin Hašek)
A.J.Rimmer - útočník, jenž se neprosadil ani ve sparťanském béčku (Jan Rezek)
JTB - brankář neustále komandující své obránce (Jarda Blažek)
JetFly - brankář jenž s velkou slávou měl přestoupit do SLávie, ale nakonec se ukázalo, že na něj, pro změnu, nemají (Vaniak)
Robin Ood - tvrdý a neuprostný obránce do kterého není radno narazit (Homola)
Kocek - záložník neustále si na něco stěžující (Karel Poborský)
No mohli bychom pokračovat.

Není důležíté jak to skončilo, je důležité, že přes všechny problémy s koleny atd. všichni přežili v relativním zdraví a v pohodě. Nejlepším střelcem se stal Pacanda, ale i Rezek si dal jednoho gola, překvapivě ne vlastního.
Následoval přesun na domluvené sprchy. Cesta probíhala částečně pěšky, částečně MHD. Cesta MHD byla zajímavá ze dvou důvodů - někteří nedočkavci se totiž vrhali do každé tramvaje asi tak jako když baníkovci vidí sparťanskou vlajku. Bylo tudíž otázkou času kdo se kde ztratí. Překvapivě, a zvláště díky policejnímu kordonu vytvořeného z Pražáků, jsme udrželi houf v houfu.
Zajímavým momentem cesty tramvají bylo zdvořilé Robinovo puštění volného místa Čombákovi se slovy "Pane, nechcete si sednout?" - překvapivě nebohý hoch nedostal pochvalu, ale švihnutí zrakem, jenž by i skálu provrtalo...:-)
Druhým "zábavným" momentem cesty byl fakt, že už na nástupní zastávce se mi chtělo enormně čůrat... A cestou se tento fakt neustále prohluboval. Jakmile tramvaj zastavila, provedl jsem nejrychlejší sprint za celý den do blízkého křoví a ulevil si. To samozřejmě za bouřlivé popularity mých kolegů.

Restauračku a sprchy jsme našli celkem v pohodě, první část skupiny, jenž jela auty, se již velmi dobře bavila při pivíčku. Nemohli jsme zůstat pozadu. Někteří rebelové dokonce navrhovali hodit přes palubu turnaje v šipkách a fotbálku a vykalit se tady, naštěstí byli přesvědčeni o nesprávnosti tohoto kroku.
Po dvou pivech jsem šel do sprchy, tekla jen studená voda... Ačkoliv někteří čekají nějaké historky z těchto místností, musím vás zklamat... Kromě toho, že správce sprch vyčinil Kockovi slovy "Ty jsi ten co nám furt nadává, co??" přičemž se napadený hrdinně bránil slovy "Já jsem hodnej, to Ravanneli", tak kromě této historky se nic zajímavého nestalo (později jsem se dozvěděl, že někteří jiní mají historky ze sprch daleko zajímavější).
Po sprchách zbývalo už jen dopít pivo, dát instrukce Robinovi /jenž velel druhé skupině co zde zůstávala na jídlo/ a přesunout se do herny. Cesta tramvají neproběhla s ničím zajímavým, což mě jistě Polární Liška ráda potvrdí :-).

Po příchodu do herny jsem i já něco malého pojedl a dal na rozehrání pár zápasů ve fotbálku. Cítil jsem šanci, neb se mi celkem vedlo, ale brzy jsem měl poznat jak pěst dělnického lidu...teda co to melu, pěst mých soupěřů dopadne na naše šance zvítězit.

Zanedlouho přišli i ostatní strávníci a tak bylo možno zahájit druhou část srazu. Prvním krokem bylo předání Zlaté Kopačky za nejlepšího střelce turnaje - Maccrosovi. Musím uznat, že zřejmě Maccros nebyl v této situaci poprvé, neb svůj projev díků zvládl lépe než Tittelbach poločasový rozhovor na NOVĚ.
Dále příjemná povinnost vyhlásit Don Čičovu tipovačku a předat ceny kapříkovitého typu Cedricce. A úplně nakonec, na moje opravdové překvapení, jsem převzal poděkování v podobě placatice s krásným znakem AC SPARTA PRAHA, za což ještě jednou děkuji. Jelikož jsem šikovný jak hokejista týmu Torpédo Ulambátar, samozřejmě jsem ji neuměl neotevřít, s čímž mi obzvláště ochotně pomohl Pete. Slivovička od kolegy JetFlye už putovala kolem stolu. Jediný Mike -K si nedal, tvrdící, že z placatice se znakem AC Sparta Praha se nikdy nenapije :-)
Pak začali turnaje... po velkých zmatcích (ono donutit stádo 20 lidí dělat to co mají je fakt umění) . Nevím jak hráli ostatní, ale svými výsledky vás nudit budu.

První zápas hrajeme proti Cedricce se Čičem. Věříme si, ale záhy haluzně prohráváme 3:0.. Ani výměna postů nám nesvědčí a po trapném výkonu dostáváme náklep 8:2!
Druhý zápas máme proti favoritům. Lišáka s Náhodným kolemjdoucím máme už na kolenou, vedeme 5:2, ale několika chybama a neschopností dát gol nakonec uhráváme remízu 5:5. Naše postupové šance jsou v prachu.
Ani další zápas nevyhráváme... S celkem lehkým soupeřem Medvedzik s Levobočkem prohráváme 4:6... Jsme předposlední, ještě že hrají Kockovci... Jelikož už o nic nejde a jelikož jsme přece jen lepší uhráváme aspoň trošku hezkých 9:1.
V zápase o sedmé místo nastupujeme proti JetFlyovi s Danou...Dva nula na zápasy, mám dojem, že tohle už byla povinnost... A navíc fakt o nic nešlo (to se potvrzuje i potom, kdy po turnaji porážíme ještě olomoucké due JetFly s Donem - jenže takhle máme hrát v turnaji a ne v pouťácích!

Výsledky šipek a vůbec celého fotbálku máte někde dole, takže vám jen připomenu, že jsem skončil druhý a to jsem ještě mohl být kousek výš nebýt zkaženého druhého finálového kola.

Po ukončení všech turnajů začala volná zábava... Všichni pili, bavili se, já neustále hledal svoje pivo....minuty a hodiny běželi a běželi stále dál. A najednou, když už jsme skoro šli domů, jsem se nějak usadil na baru s Maccrosem a neustále pili panáky... Po příjezdu taxíku mě museli přesvědčovat abych odešel, jak jsem se dozvěděl později, nebyl jsem jediný.
Pak už jen stačilo dojet domů, mezitím odvést Robina domů a pak uložit kolegu ke spánku. Žádné zajímavé historky z návratu nejsou a ti co co jsou jinde zcela výstižně popisuje Náhodný kolemjdoucí na JetFlyových stránkách , takže nemá cenu to nějak opakovat.

Druhý den už byl jen odpočinkem a pondělí zuřivou debatou o celém srazu na iDnes.

Sraz skončil. Povedl se, byl to úspěch a některé škraloupy na něm ho nemohou poskvrnit. Snad jen na závěr ještě jednou poděkovat všem kteří přijeli a hlavně těm, kteří mi nějak pomohli.
Samozřejmě nechceme usnout na vavřínech, takže už nyní je skoro jasné, že další sraz bude velmi brzo následovat. Na závěr mi tedy dovolte zvolat ono okřídlené "Sraz je mrtvev, až žije Sraz!"

Výsledky - turnaj v šipkách

2005-07-18T18:45:00.000+02:00

Základní skupiny
------------------

Skupina A

1. Maccros________________0
2. Stojan Jakotič ___________ 91
3. Dana_________________120
4. JetFly________________260

Skupina B

1.Forrest68_______________0
2.Čombák________________58
3.Mike-K________________133
4. JTB__________________212

Skupina C

1.A.J.Rimmer______________12
2.Pete___________________45
3.Čáryfuck_______________151
4.Robin Ood______________180

Skupina D

1. Medvedzik_______________7
2. Cedricka________________49
3. Levoboček______________127
4. Don Čičo _______________180

Skupina E

1. Polární Liška_____________19
2. Kocek__________________53
3. Náhodný Kolemjdoucí______101
4. Kockův kolega___________140
------------------------------------------

Skupiny o umístění:

Poznámka: Někteří závodníci po základních skupinách odešli domů. Kvalifikace do skupin o umístění se jim započítavala, ovšem v těchto skupinách byli automaticky zařazeni na poslední místo.

Skupina o 16. až 20. místo

20. JTB_________________NENASTOUPIL
20. Kockův Kolega_________NENASTOUPIL
18. Don Čičo_____________ 232
17. Robin Ood_____________35
16. JetFly________________31

Skupina o 11. až 15. místo

15. Mike-K______________Nenastoupil
15. Čáryfuck_____________Nenastoupil
13. Náhodný kolemjdoucí____15
12. Dana________________11
11. Levoboček____________10

Skupina o 6. až 10. místo

10. Kocek_______________Nenastoupil
09. Cedricka_____________43
08. Čombák______________36
07. Stojan Jakotič__________23 (rostřel 35)
06. Pete________________ 23 (rostřel 40)

Skupina o 1. až 5. místo

05. Forrest68____________Nenastoupil
04. Maccros_____________144
03. Polární Liška__________64
02. A.J.Rimmer___________37
01. Medvedzik____________6

Vše...:-)

Vysledky turnaje iDnes United... Stolni fotbalek

2005-07-18T12:42:00.000+02:00

Skupina A

Robin Ood, A.J.Rimmer - Don Cico, Cedricka 2:8
Robin Ood, A.J.Rimmer - Medvedzik, Levobocek 4:6
Robin Ood, A.J.Rimmer - Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 5:5
Robin Ood, A.J.Rimmer - Kocek, Kockuv kolega 9:1
Don Cico, Cedricka - Medvedzik, Levobocek 7:3
Don Cico, Cedricka - Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 4:6
Don Cico, Cedricka - Kocek, Kockuv kolega 8:2
Medvedzik, Levobocek - Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 3:7
Medvedzik, Levobocek - Kocek, Kockuv Kolega 9:1
Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci - Kocek, Kockuv kolega 8:2

Tabulka
*******

1. Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 7 bodu 26:14
2. Don Cico, Cedricka 6 bodu 27:13
3. Medvedzik, Levobocek 4 body 21:19
4. Robin Ood, A.J.Rimmer 3 body 20:20
5. Kocek, Kockuv Kolega 0 bodu 6:34
---------------------------------------------------------------

Skupina B

Maccros, Stojan Jakotic - JetFly, Dana 10:0
Maccros, Stojan Jakotic - Combak, Mike-K 6:4
Maccros, Stojan Jakotic - Forrest68, JTB 6:4
Maccros, Stojan Jakotic - Pete, Caryfuck 7:3
JetFly, Dana - Combak, Mike-K 4:6
JetFly, Dana - Forrest68, JTB 4:6
JetFly, Dana - Pete, Caryfuck 8:2
Combak, Mike-K - Forrest68, JTB 6:4
Combak, Mike-K - Pete, Caryfuck 6:4
Forrest68, JTB - Pete, Caryfuck 7:3

Tabulka
*******

1. Maccros, Stojan Jakotic 8 bodu 29:11
2. Combak, Mike - K 6 bodu 22:18
3. Forrest68, JTB 4 body 21:19
4. JetFly, Dana 2 body 16:24
5. Pete, Caryfuck 0 bodu 12:28

-------------------------------------------------------------
Zapasy o umisteni
Jelikoz nekteri lide odesli drive, tak se par dvojic muselo doplnit ze zustavajicich zdroju. Aby v tom nebyl zmatek nechavam puvodni dvojice.

o 9. misto
Pete, Caryfuck - Kocek, Kockuv Kolega 2:0 na zapasy kontumacne (souper se nedostavil]

o 7.misto
Robin Ood, A.J.Rimmer - JetFly, Dana 2:0 na zapasy

o 5.misto
Forrest68, JTB - Medvedzik, Levobocek 2:0 na zapasy

Play-off
Semifinale
Maccros, Stojan Jakotic - Don Cico, Cedricka 2:0 na zapasy
Combak, Mike-K - Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 2:1

o treti misto
Don Cico, Cedricka - Polarni Liska, Nahodny kolemjdouci 2:1 na zapaszy

FINALE
Maccros, Stojan Jakotic - Combak, Mike-K 0:2 na zapasy
-----------------------------------------------------

Konecne poradi>

10. Kocek, Kockuv kolega
09. Pete, Caryfuck
08. JetFly, Dana
07. A.J.Rimmer, Robin Ood
06. Medvedzik, Levobocek
05. Forrest68, JTB
04. Polarni Liska, Nahodny Kolemjdouci
03. Don Cico, Cedricka
02. Maccros, Stojan Jakotic
01. Combak,Mike-K

Nas vyjezd na AndrRoad Stadium

2005-05-02T15:46:00.000+02:00

Napad vydat udelat konecne setkani s nasimi olomouckymi prateli byl v nasich hlavach jiz delsi dobu.
Vlastne na to tenkrat, na podzim, narazil Robin Ood... Zdal se nam idealni termin zapas Sparta - Olomouc a prazske Letne. Bohuzel z moravske strany se to nesetkalo s velkym pochopenim, dokonce jsme od dona Cica tenkrat slyseli vetu "Mne se nikam nechce!".
Jedno zname prislovi rika "neprijde-li Olomouc do Prahy, musi prijet Praha do Olomouce" nebo tak nejak. A prave proto, uz po tom prvnim podzimnim neuspechu, jsme si Robinem naplanovali tento vylet jako nas hlavni jarni vyjezd.

Musim rict, ze ackoliv si hodne lidi mysli, ze se s Robinem zname nesmirne dlouho, tak pravdou je, ze se zname prave od lonskeho podzimu. A dalsi vec - ackoliv si hodne lidi mysli, ze jsme se svym tymem kdekoliv kam jede, zjistili jsme schodne, ze je to nas prvni vyjezd za tymem za hranice Prahy.

Jarni cast sezony zacala a my navstivili par zapasu. Myslenka na Olomouc nas vsak neopoustela. Byl jsem to ja kdo ji prvni navrhl oprasit... Setkal jsem se z bourlivym souhlasem meho kolegy, coz mi dodavalo silu k vire, ze to opravdu ma nejakou cenu.

Zhruba mesic pred zapasem jsme kontaktovali dva hlavni moravske pratele... Pokud to nekdo monitoroval, musel mit dojem, ze planujeme bitku 150 na 150 lidi jak presne jsme meli vse naplanovane. Odezva od dvou hlavnich cilu byla positivni, tak se jen jednalo o to, koho dalsiho nabrat - par vytipovanych jedincu jsme kontaktovali.

A najednou nam zacali lide odpadavat pro ruzne duvody - prace, zahranici, deti /blba to vymluva :-))/...z celeho mostr procesu nam zbyli trosky.... A melo byt hur.

Domluva byla, ze se s Robinem domluvime na zapase s Banikem. Jenze Robin se stal nezvestnym... Telefony nebral, na emaily neodpovidal, k ICQ mel takovy pristup jako ja pred pul rokem.... Nikdo ho nevidel, nikdo ho neslysel.... Pocital jsem, ze je cela akce v haji. Nastesti v ten den, kdy jsem chtel udelat konecne rozhodnuti, se Robin objevil... Odjel na chatu bez mobilu!! Oddechl jsem si.

Ve ctvrtek odpoledne uz bylo vse prichystano, naplanovano, stacilo jen vyjet z Prahy smerem na vychod. Instrukce jak poznam don Cica sice byly velmi mlhave - hledej kluka pod Orlojem v dresu Kucery /Robinovi vrtalo hlavou proc si na sebe bude brat stary hokejovy spartansky dres/, avsek s optimismem, ze budu mit mapu a v Olomouci uz jsem byl.

Patek odpoledne, zhruba pul pate....nemam mapu... Zapomnel jsem si ji v praci vzit od kolegyne a ta uz prekvapive neni v praci /jen silenci pracuji v patek tak dlouho jako ja/... Hmmm. Odchazim domu bez mapy. Ujdu asi 200 metru a vracim se. Zapomnel jsem v praci klice.... To nam to pekne zacina.

Patek vecer informuji Robina po ICQ o dvou mizernych zpravach. Zpravu o zapomenute mape prechazi s vetou "budu ti verit"....druhou zpravu o tom, ze na Hornim namesti v Olomouci, kde mame sraz, je ten den nejaky Ekojarmark doplnuje vetou "doufam ze vsichni fandi Kucerovi" Davame sraz za pet minut osm rano na Hlavnim nadrazi.

Sobota rano, pul sedmy. Zvoni nejaky blby budik...Vstavam drive nez do prace. To byl zase blbej napad. Presto se premohu a vstanu. Po nejakem case vyrazim z domova.
Pul osme. Dosla SMSka od Robina. V kolik ze jede ten vlak, ze usnul v koupelne, stiha odjezd ale ne nas sraz... Pri vzpomince na rano se mu moc nedivim a rad posilam dotycne informace.

Osm hodin. Sedime ve vlaku a cekame na Robina. Posilam mu SMSku, ze pred nasim vagonem stoji 4 policajti... Za pet minut odchazeji, navic me nenapadlo, ze policajti budou stat po celem nastupisti. Dva hooligans jedou do Olomouce. Vidim RObina a spolecne zabirame nase kupe.

Vlak se rozjel. Mimo mne, moji slecny a Robina s nami jedou dve starsi damy. Celou dobu s Robinem probirame ruzne veci, skaceme s temata na tema. Prekvapive nam to vydrzi cely den. Obe pani zrejme nase reci nerozdejchaly. Vystupuji na prvni zastavce mimo Prahu, coz je Kolin. Cele kupe je nase. Konecne si muzeme sundat boty.

Vyndavame karty a zaciname hrat prsi. Do peti viteznych her . Pri tom konzumujeme zasoby co nam slecna Kochanska pripravila na cestu. A samozrejme neustale diskutujeme. Hrajeme o pivo, aby to melo nejaky rad a poradek. Celkove skore po nasem prijezdu do Olomouce je Robin Ood - Arnold J.Rimmer BDP 1:5, 5:2, 5:6 (tiebreak 0:3) 3:5. Coz znamena, ze jsem celkove byl v plusu dve piva. Zacinalo se mi to libit.

Prijizdime do Olomouce. Okamzite hlasim ze to tu znam a opravdu - nakup listku na MHD jsem zvladl v pohode. Presouvame se tramvaji na Namesti Hrdinu, kde musim predat nejake papiry jednomu memu kolegovi. Celou kancelar ma obednenou flaskami s kofolou...Nez se nadejeme, mame jich v batohu sest. Jsem moc zvedavy jak nas s tim pusti na stadion...

Hned vedle je sazkova kancelar. Vahame. Mame zkusit podporit nase hochy nejakym financnim obnosem??? Nakonec se domlouvame, ze kazdy dame padesat korun na presny vysledek. Robin tipuje 0:2 s kursem 9 (veri nasi obrane v cele s Johanou :-)). Kristina Kocanska dava strizlivejsich 1:2 s kursem 6,5. Ja se odvazu a nasazuju 1:3 s krasnym kursem 13.
Jsme povazovani za blazny a silence a sponzory mistni pobocky. Vsak ono se ukaze!!

Mame jeste chvili cas a tak jdeme do blizke hospudky zjistit stav pohostinstvi v Olomouci. Mily cisnik na nabizi jidlo, odpovidame mu "az po zapase" coz nesplnime. Davam pivo - jak se pozdeji ukaze Robin mi je velmi poctive pocital :-).

Po mirne sieste musime vyrazit. Horni namesti nachazime velmi rychle, tolik propagovany Ekojarmark je asi sest stanku s peti lidmi - a ani jeden nema dres Kucery! Jdeme brzo.... Najednou vidi Robin na lavicce kluka v dresu Olomouce. A dokonce precte ze je to i Kucera!! (tady odbocim - Robin ma totiz vyborny zrak. Zatimco ja nepoznam ze sveho mista na tribune jestli na lavicce nahradniku sedi hrac nebo trener, tak Robin bezpecne z mista H44 pozna hrace Urbanka! Tomu ja tleskam)

Ale zpatky do Olomouce....Sedici mladenec na mne pusobi dojmem, ze vcera vecer vypil dvacet dvanactek a nenasel cestu domu (promin Done) a rikam, ze to asi nebude on. Byl. Byl to on...byl to don Cico. Uz zbyvalo jen pockat na Mickeyho23 a mohli jsme vyrazit na stadion.

V druzne debate, tak odlisne od typickeho "Hana Hana prdel zakopana" ci "Sparta Sparta buzerantu parta" hledame misto kam bychom mohli pred zapasem jeste zajit.
Nakonec nachazime nejaky sportbar. Diskuse pokracuje.

Na stadionu se rozdelujeme, nebot kluci maji bud permanetku nebo sedi na jine tribune. My tri Prazaci zabirame sva mista a hadame odkud bude nejvetsi nebezpeci.

Vidime ale dobre. Jsme v typickem fanouskovskem sektoru. 14lety kluk vedle nas nam nekolikrat sdeluje, ze jsme buzeranti. Zajimalo by me, zda to plati i Kris.
Pan jeste dal zna jediny fotbalovy pokyn - popotahni. Za cely zapas ho pouzije snad desetkrat. Nekolik rad nad nami je pan s trumpetou jenz troubi jak jelen v duchodovem veku. Ale jo, jinak jsou to mili lide. Obcas spolecne i tleskame - oni pokusum utocniku, my obrane Sparty nebo naopak. Hlavne zapadnou v davu.

Nekdy se clovek ale neudrzi. Utocna akce Sparty, cely sektor naprosto zticha, kdyz do toho se ozve Arnold s vykrikem "Vystrel!"... od Kris dostavam zlutou kartu za provokace domacich.
Davame prvni gol... Mame se co ohanet abychom se neradovali prilis nahlas. Mam spatny dojem, ze uz si nas zacinaji prohlizet. Cely prvni polocas totiz tez komentujeme hru Sparty, koho koupit, koho nekoupit a tak dale... Robin hleda na hristi i Kubicka, ale nenachazime ho.

Polocas. Vedeme jedna nula a mame hlad. Davame si celkem dobrou klobasku a ani na ni dlouho necekame. Druhy polocas stihame naprosto v pohode.

Zapas pokracuje stejnym tempem jako zacal. Nic moc, rikame si. Sance skoro zadne, vzruchu taky moc ne. Aspon kvitujeme celkem vtipny transparent kotle Sparty "Paroubku, dnes ji muzes upalit" /komu neprisel email s jeho zenou,ten by si ho mel brzo zajistit/.
Celkove muzu rict, ze se mi libilo, ze ani jeden kotel neurazel moc soupere a spis fandil svym hochum. Za coz teda velke diky.

Hudec nam dava na nula dva... Mame radost, zaciname citit vyhru nejen na hristi, ale i v sazkovce. Olomouc se snazi tlacit, ale neco tomu chybi.

81.minuta zapasu....penalta... Pro Spartu... Tri nula, to je vyhra, ktera nam bere veskere nadeje na vyhru nejakych penez. Jun ale kope mizerne vedle...Asi mel take vsazeno 0:2. Vyskocil jsem ze sveho sedadla jak sileny....Lidi okolo me jsou asi mirne v soku, proc ja se raduju ze Sparta nedala gol...Omlouvam se Robinovi sloganem "Prachy jsou prachy".

Je po zapase... Jdeme pro vyhru a nechavame Olomoucaky najit najakou osvezovnu. Celkem pekna zahradni restaurace je tim pravym mistem kde rozebereme dnesni zapas.

Musim rict, ze hosi z Olomouce maji neskutecny prehled o mistnim fotbalu. Vysledky, strelce, co oni si pamatuji...Neuveritelne. Fakt jsem koukal a smekam svuj pomyslny klobouk.

Zhruba od peti hodin az do pul osme jsme sedeli v te zahradni restauraci. Nema cenu psat o cem jsme se bavili. Temat bylo spousty. Kazpadne nebyla delsi chvile kdy by bylo ticho. Vyborna skvela nalada, ktera nekoncila a jestli mohu mluvit za sebe, nechtel jsem aby skoncila. Ted mozna trosku filosofie....ale rika se, ze pocitace odcizuji lidi od sebe, ze clovek ztraci potrebu hledat si opravdove kamarady. Neni to pravda. Ja diky fotbalovym diskusim na iDnes jsem nasel spousty vybornych lidi, spoustu clovicku, ktere hrozne rad kdykoliv uvidim a kdykoliv si s nimi popovidam, protoze i presto, ze jsme kazdy jiny, kazdy mame svoji praci, svuj klub, svoje zajmy a problemy, tak se dokazeme spolecne naladit na jednu vlnu a dokazem se bavit tak jakoby jsme se znali pet, deset let. Mluvim-li o tech fajnovych lidech, tak mam na mysli vsechny, ktere jsem diky iDnes potkal v realnem zivote a o vsech bych rad rekl, ze si nesmirne vazim toho, ze jsem je potkal.

Ale pokracujme... Presunuli jsme se do jine hospudky, kde jsme si dali jidlo a zacal dalsi bod programu - stolni fotbalek. Sestavili jsme dve muzstva, prekvapive Sigma proti Sparte. A miusim rict, ze Sigmaci byli o mnoho lepsi. Celkove skore 5-3-0 z pohledu Sigmy mlui za vse. Nebudu se tady vymlouvat - proste nam to neslo. Byli jsme levi jak savle, i kdyz nektere akce Olomoucaku taky velmi pripominali vykon Sigmy na skutecnem hristi. Budeme muset s Robinem trenovat na odvetu, protoze ted to muzeme jeste okecat, ze jsme hrali venku, ale dostat takhle i v Praze, to by bylo opravdu odstudne.

Tesne po skutecnem fotbale rikal don Cico, ze se na iDnes nemuze nejmene mesic ukazat, tak aspon tento uspech mu dodal lepsich myslenek...
Ackoliv se to nezdalo, cas neskutecne plynul. Najednou bylo pred jedenactou hodinou vecerni a Olomoucaci museli jet domu. Jeste posledni spolecne foto pod Sigmackou salou /kterou jsem si koupil i ja jako pamatku/ a museli jsme se loucit.

Po odjezdu kluku jsme dali s Robinem jeste dve hry sipek s konecnym skore 1:1 a taky jsme se vydali smerem k nadrazi a domu. Ted nas napadlo proc hosi tolik spechali. Po jedenacte totiz nejezdili tramvaje, nebo pro mne jen zahadnym jednim smerem. Tak jsme si udelali vecerni prochazku po Olomouci.

Vlak byl celkem prazdny, takze najit volne kupe nebylo az tak slozite. Proti puvodnimu zameru si povidat jsme vsichni tri usnuli spankem zaslouzenym. Nejak jsme pripominali zajezd opravdovych hooligans... Rozvaleni na sedackach, na lezely flasky od kofoly a my uplne odvareni.

Jediny zpetreni bylo myslim v Pardubicich... Pruvodci nas probudil a ja slysel jenom vetu "pripoj ktery bude v Praze ve 3:30". Chvili jsem na nej koukal a pak jsem se zeptal "Co jste presne rikal o tom vlaku" Pro zmenu zase koukal on a odesel... Robin mi vysvetlil, ze to rikal nejakym slecnam co jeli do Plzne, takze jsem se uklidnil a jal se spat dal.

Prujezdem Prahou jsem byl asi 200 metru od naseho baraku, premyslel o zachranne brzde aby mi tam zastavil. Nakonec jsem ale dojel az na Hlavak. Nenasel se totiz zadny dobrovolnik co by za tu brzdu zatahnul.

Rozloucil jsem se s Robinem a jal se hledat cestu nocni tramvaji domu. Byla preplnena tak jako snad nikdy...Malem jsme se do ni nedostali. Ale ucel splnila... po kratsi prochazce dorazim v 4.20 domu a uleham do postele. Okamzite spim.

A tak konci nas 21hodinovy vylet za kamarady z Olomouce. Na zaver bych chtel udelat tradicni dekovacku. Dekuji Robinovi, ze ho to tenkrat napadlo a ze necouvl pri pomysleni na tu dalku a starosti. Dekuji i Kris za materialni zabezpeceni expedice a za podporu jenz mi davala. A konecne, i kdyz ne naposled, dekuji i Don Cicovi a Mickeymu23 za to, ze to s nami vydrzeli takovou dobu a delali nam spolecnost cele sobotni odpoledne a vecer.

Tak snad nekdy zase navidenou.

Arnold J.Rimmer BDP

Patecni Pel Mel

2005-04-22T16:30:00.000+02:00

Nikdy jsemn nevedel co slovo Pel Mel znamena... Nevim to ani ted. Kdysi jsem si to pletl se cigaretami znacky Pall Mall, teda jestli se to takhle pise. Jsem totiz nekurak. Respektive vyznavam stejny styl jako muj kamarad, ktery kouri jen po sestem pivu. Kdyz jsme spolu byli naposledy, tak me tim docela sokoval... "Ty kouris???" udivene jsem se ho tenkrat ptal... Pripomnelo mi to ten znamy dialog z Cerveneho trpaslika.

Kocour: "Ty kouris???"
Kryton: "Prehriva se mi generator???"
Rimmer: "Ne, cigaretu!!!"
Kryton: "Mam s tim jit ven, date si taky?"
Rimmer: "Ovsemze si nedam"
Lister: "Krytone, mohl bys jit na chvili ven, na slovicko??"

Cele to pak konci Krytonovym povzdechnutim "Ma nervy v hajzlu" a naslednym vypitim flasky spiritusu.

Ale to jsem odbocil. Chtel jsem napsat, ze vlastne ani dneska presne nevim co znamena slovo Pel Mel, ale pouzivam to ve smyslu smeska ci souhrn. Tak snad to bude ono.

Dneska na patro nam dali novou kopirku. No novou, novejsi nez jsme meli. Jdu takhle kopirovat, absolutne automaticky zandam papir, zmacknu knoflik, pritom se bavim s kolegyni o Ostrave a dovolene a nejednou zjistuju, ze tohle neni nase KOPIRKA!!!" Okamzite jsem musel jit podivat se na sekretariat, kde byla puvodne / jelikoz jsem slidiva mys, tak vim co kam patri.... A opravdu, tam krasny novy stroj znacky CANON.... S zavisti v hlase pronasim v tu chvili velmi hloupy dotaz "Mate novou kopirku??" aby mi odpovedeli, dle predpokladu, ze ano.... Jenze nejak nefunguje!!!! A co cert nechtel, tak zrovna v ten okamzik prisel clovek od dodavatele, ze si ji odveze. Volali spravci vypocetni techniky, ze by ji potrebovali pomoc nalozit, takze jsem radsi vzal roha...ale s pocitem, ze my mame jijich kopirku a oni nemaji nic. Vzpomnel jsem si na dobu, kdy nase byla rozbita a ja jak blbec s kazdym papirem chodil o patro vejs.

Dneska jsem se dozvedel, ze od 1.7.2005 bude na OSSZ Registr pojistencu... a te prace s tim!!! Vzdyt je to nelidske me takhle trapit. Moc by me zajimalo kdo presne to vymyslel. Pripomina mi to opet serial Jiste pane ministre a dil o narodni databasi. Neco podobneho... Mam dojem, ze nase vlada funguje na stejnem principu jako v tomto serialu.

O vikendu budu asi muset malovat... Nesnasim malovani. Uz na zakladce to byl nejmene oblibeny predmet. Spolu s krasopisem. Byl jsem uz tenkrat hrozny patlal. Malovani bylo moje smrt. Obrazky z vyroby Arnolda J.Rimmera mely hodnotu asi tak sest haleru. To by se lepe prodaval vytvor zfetovaneho jezevcika, ktery by v opilosti slapal packama stridave do barvy a stridave na ctvrtku... Jednou jsem nakreslil nejakou pohadku a dodal k tomu vysvetlivky co je co... Ucitelce se to nelibilo. Jenze tak jedine se dalo poznat co je na obrazku.
Stejne tak to mam i se psanim. Nemohl bych jit na rozbor psaneho textu,protoze na jeho zaklade by me ihned odvezli do ustavu pro dusevne nemocne. Des bes.

Ale o vikednu budu muset malovat koupelnu. Delali nam totiz nova plastova okna a pritelkyni si vymyslela, ze rovnou vymalujeme. Snazil jsem se uplatnit taktiku siru Humphreyho vetami typu "Neni na to ta spravna doba", "Proc menit neco, co leta funguje?" nebo "Bude to mit spoustu administrativnich komplikaci", ovsem bohuzel se mi zda, ze jsem neuspel. Malovat se bude... To bude zase vsude nadelano, barvu budu mit az za usima a ruzne jine vesele taskarice.

Navic jdu na fotbal, hraje Sparta s Banikem. Prave na tom se stavela moje taktika o nevhodnosti casoveho naplanovani. Problem je v tom, ze ja byl na fotbale v poslednim mesici pokazdy. Prej "Rano vstanes, vymalules a pak muzem jit na fotbal.." to jsem si teda pomoh, fakt jo.

Nedavno jsem jel z prace s jakousi skolni vypravou. Horsi zazitek clovek nemuze mit. Dvacetpet deti se narve do autobusu, hulakaji celou cestu a navic neustale chodi tam a zpet. O pokopanych nohou ani nemluvim. V tu chvili jsem si vzpomnel na Herodesa, to byl kral!

Jdu se moralne pripravovat na to smudlani zdi... Vubec se mi do toho nechce. Ach jo.

Arnold J.Rimmer

Pekelne dlouhy vikend

2005-04-20T11:02:00.000+02:00

Jiste znate ten pocit, kdyz absolutne nestihate. A kdyz uz stihate, tak zase nemate tu spravnou konzistenci nalady na danou vec. Treba ja... Kdyz mam chut psat, tak musim pracovat a kdyz mam naopak cas, tak nemam chut psat. Bohuzel neumim kdykoliv prijit, sednou a napsat stranku, dve... To poznam po par radcich, ze to proste nejde, ze hledam slova, myslenky.
Ted nemam cas, ale chut psat. Citim ze se mi pred ocima mihaji slova a ja je jen opisuji, davam jim rad a semtam neco zmenim.

Minuly vikend byl zajimavy... Mam pocit, ze jakmile dostaneme na starost psa, tak se vsichni a vsechno zblazni. Jakmile mame volno, tak se nikdo neozve, vse probiha v pohodicce a bez hektickeho premysleni o tom jak to cele stihnout.

Jak mozna tusite, tak tento vikend jsme psa meli. Rodice odjeli na nejakou chatu, takze nam zustal na krku. Nastesti moje sestra byla castecne nemocna, coz nam v konecnem dusledku dost pomohlo.

Cele to zacalo jiz zminovanou patecni navstevou naseho kamarada. Nakonec jsme jeli ve ctyrech, protoze dalsi kolega vzal jeste svoji pritelkyni. Probehlo to presne jak jsem cekal, takze otravenej az na pudu. Ke vsemu se to tam pohadalo, takze urcity cas to tam vypadalo tak, ze hostitel byl se slecnou v kuchyni a neco domlouvali, kamarad se svoji slecnou resili zavazne problemy venku a ja se svoji Kochanskou jsem sedel v obyvaku, poslouchal Kabaty a hral si s PC. Nadherny vecer, opravdu. Domu jsme prijeli asi v jednu v noci...

Rano nebylo vesele... Takovy bolehlav jsem uz dlouho nemel, navic me bolelo i bricho. ALe uznejte, ze v takove atmosfere jaka tam vecer byla by si tech sest lahvacu a tri male slivovice dal asi kazdy. Nadaval jsem na sebe jaky jsem to blbec a ze uz nikdy nebudu pit...Nejhorsi na tom bylo, ze se ten den hralo derby a ja mel zakoupene listky. Prekonal jsem se a v pul dvanacte vyrazil na zapas.

V pul jedne bylo setkani s Robinem, to byl kolega jenz s nami mel navstivit utkani. Zalezli jsme do naseho tradicniho pajzliku na Letne a dali si.... tri limonady. Hostinsky byl vylozene znechuceny... Kdyz nam je prinesl, tak jen prohlasil "Tady to mate pani inzenyri" cimz asi chtel naznacit, ze nami hluboce opovrhuje... Dvakrat jsme otocili "rundu", vzdy s pohledy opovrzeni od hostinskeho. Ale zase jsme vyborne pokecali.

Pak uz byl cas na presun na Strahov... Na Strahove jsem dlouho nebyl, tak tri roky. A musim rict, ze se tam za tu dobu nic nezmenilo. Meli jsme listky do dolnich rad, ale nakonec jsme stali, coz bylo take dost zajimave.

Musim rict, ze stale srovnavam Strahov s Letnou... nemohu si pomoci. A srovnani je ve velkem plusu do nasi domovskou arenu. Od zachodu, po obcerstveni a celkovy dojem proste Letna jasne prevysuje tento strahovsky stanek. A to jsme ani nebyli v sektoru pro hosty, ktery je vetsinou vsude horsi. Jen maly priklad - obcerstveni. Meli na vyber z baget, parku v rohliku a Hamburgera. Z toho bagety a hamburger uz nebyl. A ted pozor... to bylo v cca. 35.minute utkani!!!! Nevidana blamaz. Dale - logicky kdyz nemam nic jineho, tak predpokladam, ze si vetsina lidi koupi ten parek co zbyl a pripravim si treba ty rohliky aby to pak bezelo rychleji.... Ne tak na Slavii. Tam totiz ty rohliky dloubou az kdyz si objednas, takze cekas dalsi sekundy a zapas bezi a bezi a bezi... Skoda.

Nase stanoviste bylo na vedlejsi tribune dole, uplne u konce. Na prave strane pak Spartansky kotel, ale oddeleny prazdnym sektorem. Musim rict, ze jsme fandili lepe nez domaci, nebyt nekterych excesu a pokriku.

Pod nami sedeli ctyri mladi Spartani, kluci tak dvanact let, mozna vic mozna min... Doslovne rvali vsechno co kotel, coz bylo dost smesne, protoze v tom sektoru byli jedini. Obcas jsem mel sto chuti je proplesknout poradnym facanem, zvlaste kdyz zacali kricet obligatni "Jude Slavie". Verim tomu, ze kdybych jednoho z nich odchyt /takovy hubenour s brylemi co mel asi 45 kilo, ale byl nejaktivnejsi/ a zeptal se ho co to vlastne krici a proc, tak by mi nebyl schopen odpovedet. Kazdopadne mi ho bylo spise lito.

Vedle nas byla i skupinka anglickych turistu... Pro ne to musel byt nesmirny zazitek, zvyklost na Premiership League a pak tohle...Velmi se bavili. Zaujalo je zvlaste radeni primitivu ve spartanskem kotli, kdyz tam nebehli policajti. To doma asi dlouho nevideli.
Junovu 10000 procentni sanci, kterou nedal, komentovali s huronskym smichem a s pokrikem "Bullshit", no proste zazitek na cely zivot. A to ani netusili, ze tu zrzavou vodu co piji maji nealkoholickou.
Zapas skoncil 1:1, rekl bych nebyt zkazenych sanci, tak jsme vyhrali, presto 21 bodu naskoku pred Slavii je u srdce hrejici.

Jdu ted neco dodelat, vratim se ale brzy a pridam dalsi cast tohoto postu.

Domu jsme prijeli asi v jednu v noci...

Vikendovy program

2005-04-14T08:28:00.000+02:00

Musim vam rict, ze jsem ocekaval, ze psani blogu bude neco jednodussiho. Rikal jsem si "tak prece kazdy den se neco stane a kdyz bude nejhur, vytahnes jednu ze svych historek co si pamatujes". A ejhle... Dny ubihaji stale stejne ci podobne, coz se vzhledem k tomu, ze chodim do prace dalo cekat, a historky povazlive dochazeji. Pokud tedy nechci psat o tom, jak jsem kdysi v opilosti usnul v autobusu a pritom ztratil sveho kamarada nebo jine podobne historky s alkoholem, kterych jsem za svuj zivot taky par zazil.

Po vylozene nepovedenem minulem postu - ano, priznavam, ze to to bylo, jak by rekl sir Humphrey, ukvapene, nebyla na to ta spravna doba a setkavalo se to se spoustou administrativnich problemu - se musim polepsit, nebo mi utece i posledni staly ctenar Maccros. Timto mu davam hold a vpisuji ho do dejin tohoto blogu. Haleluja!

Dneska rano jsem premyslel o svem programu na dalsi dny. Dneska tradicni bowling, uz se tesim jak si zahazu. V sobotu mam v planu navstivit fotbalove derby Slavia - Sparta. Zamerne jsem vynechal patek, protoze o nem bych se chtel trosku rozepsat.

V patek mam naplanovanou navstevu jednoho sveho kamarada. Opravdu dobreho kamarada ze zakladni skoly se kterym si velmi dobre rozumim. Dokazeme se spolecne bavit a povidat si o vsem moznem... To me tak pripomnelo, ze mi dodneska nevratil dve knizky, ale to je mimo debatu... Jindy bych se tam tesil, opravdu. Tentokrat ne. Zoufale se mi tam nechce, ale slibil jsem mu nejakou pomoc s pocitacem. Mozna se ptate jaky je ten duvod takoveho obratu o 180 stupnu. Rika se, ze vetsina kamaradstvi konci kvuli zenske. A ono je to i v tomhle pripade. Ne ze bych mu pokukoval po pritelkyni, to teda opravdu ne, nebo naopak ze on by pokukoval po me. Naopak. Jeho pritelkyne je neco, co absolutne nemuzu vystat!!! Rekneme si to popravde, je to neco hrozneho. Ja jsem obcas znamy tim, ze si moje slecna se mnou dela co chce, radsi nez se hadat, tak to udelam podle ni, ale oproti kamaradovi to mam jako bych bydlel on na Kube a ja v Anglii.

Uz to vidim jak zase bude blbe koukat ze si dame pivo. Uz to vidim jak bude stale pozorovat hodiny a naznacovat - tak uz je cas, panove. Je to neco neuveritelneho. Nedavno jsme se s kamaradem zcela nahodou potkali v Praze v metru, na Florenci. Jeli jsme stejnym smerem a tak rikam, pojd, dojdem na pivo, pokecame,brzo budes doma. Do hospudky jsme prisli v sedm. Dali si pivo, kolega zavolal ze se opozdi. Neslysel jsem obsah rozhovoru, nastesti. Smutne poznamenal, ze musi v osm jet, ze ma byt v pul devate doma. Skoro jsem explodoval! A pak jsem nad tim mavnul rukou. No co...Nejak to dopadne.

S kamaradem jsme chteli jet v lete na Slovensko.Jen tak, s autem se stany... Jet tam kam budeme chtit a kdy budeme chtit. Naplanovali jsme si to uz minuly pozdim, oba jsme se na to tesili. Asi v breznu jsme si rekli, ze to nema cenu. Ja jsem to rekl prvni. Kdyby jela s nami, tak to vydrzim tak dva dny a pak ji neco reknu.... A rozhnevat si kamarada kvuli zenske, to se mi teda moc nechce.

Vubec co tak sleduju okoli, tak s pritelkynemi ma problemy kazdy, nebo skoro kazdy. Nikdy to neni uplne v poradku. Ta nechce nikam chodit a nuti ho byt doma, ta zase chce porad nekam chodit, tamhleta nadava ze pije, jina zase pije sama moc. Jedna je radsi doma a nechava ho chodit samotneho, druha je radsi doma, ale neni rada sama....Nikdy jsem nevidel par kde by bylo tohle vsechno v poradku a bez dohadovani. Asi existuje, mam i jeden tip, ale nechci ho rikat nahlas. Stejne je neznate.

Jistě pane Ministře...

2005-04-12T19:19:00.000+02:00

Dnešní den nebyl ničím moc zvláštním. Celkem se nic moc nestalo - práce, práce, práce - běžný koloběh pracovního dne.
Přesto všechno jsem si našel čas i na diskuse na iDnes abych si přečetl rozhovor s panem Košťálem, kandidátem na předsedu ČMFS. Nečekal jsem až tak velký zázrak, ale to co jsem se dočetl předčilo všechny moje noční můry. Opravdu, více arogance a zamlžování jsem dlouho neviděl. Celkově jsem byl spíš zhnusen.

Před týdnem jsem si koupil knížku "Jistě pane ministře 2". Abyste tomu rozuměli, tak asi týden před tím jsem si koupil jinou knížku - Jistě pane ministře 1. Musím říct, že mě to opravdu potěšilo, protože taková literatura je můj čálek čaje.
Pro ty kdo to nezná. Existuje britský serial Jistě pane Ministře, který byl natočen někdy v osmdesátých letech. Dávala ho i Česká televize, ale v součastné době je legálně u nás prakticky nesehnatelný. Ledaže by si to někdo nagrabboval z televize.
Knížka popisuje osudy nového ministra Jima Hackera, který dostává na starosti Ministerstvo pro Administrativní záležitosti. Je to důležité ministerstvo. Řekl bych tak osmé až deváté co se důležitosti týká. Jelikož je dlouhé roky v opozici, tak neví, že největším nepřítelem nejsou opoziční poslanci, ale byrokraté na ministerstvech.
Dále se v seriálu setkáváme se Stálým tajemníkem Sirem Humphrey Applebym. Sir Humphrey je starý mazák, byrokrat, jenž nese heslo "Já řídím ministerstvo!". A dále je zde i Bernard Wooley, osobní tajemník ministra Hackera. Wooley musí balancovat mezi svojí loajalitou k ministrovi a tím, že je to státní úředník a doufá, že jeho kariera potrvá do 65 let. A nesmíme zapomenout ani na Franka Weisela (nikdy nečíst jako kdyby se to psalo "Weasel"!!!), což je osobní politický poradce ministra Hackera.
Hacker přichází na ministrerstvo s velkými plány ("čelem k voličům, to je naše heslo. Musíme pustit nový vítr do starých struktur") nicméně brzy zjištuje, že realita je docela jiná. Setkáváme se tedy s neuvěřitelnými věcmi, které se v britské politice mohou stát. Obávám se, že to není jen otázkou britské politiky.
Zvláštní úlohu má v celém díle Bernard Wooley. Tento muž, jenž si zakládá na naprosto přesném vyjadřování, častokrát pronese hlášku nad kterou není... Například na větu " Nemůžu svým kolegům vrazit nůž do zad a plivnout jim do obličeje!!!" odpovídá "V podstatě vzato, nemůžete jim vrazit nůž do zad, když jim budete plivat do obličeje... To by se museli otočit". Myslím, že další komentář není třeba.

Drahe koule a ja...

2005-04-08T10:00:00.000+02:00

Dnesni den je divny. Opravdu divny. Ono celkove je posledni obdobi takove pochybne a prapodivne. Abych rekl pravdu necitim se moc dobre. Jsem podrazdeny, staci mi sebemensi malickost abych se rozcilil a nechal se vytocit. Vetsinou to odnasi ten kdo si to vubec nezaslouzi. Spatne spim, nechutna mi jist...
Jsem nejaky rozevlaty. Dneska rano, kdyz jsem jel do prace, tak jsem mel chut vykaslat se na dnesni den. Jen tak jezdit autobusem z mista na misto, sledovat co se kde deje, co kde v Praze vyrostlo noveho za stavbu ci co naopak zborili. Jen tak bezcilne jezdit MHDeckem, vzdycky nekde prestoupit jet zase nekam jinam. Pripomina mi to moje mladi, kdy jsem se na maturitu ve svaty tyden neucil jako kazdy jiny doma ve vane,ve kresle ci v posteli, ale jezdil jsem takto autobusem sem a tam a ucil se maturitni otazky z literatury. Pozdeji jsem zjistil proc. Protoze v autobusu me nic nevyrusovalo, nemohl jsem se zabyvat jinymi vecmi jako je televize, pocitac, jidlo, piti ci vana. Ne, musel jsem sedet v autobuse a jet a u toho se ucit co kdo napsal... Stejne jsem to nestih, poslednich deset otazek z cestiny jsem se nenaucil a prosil Boha, aby mi dal otazku od cisla 1 do cisla 25, ktere jsem mel naucene. Ale to jsem odbocil nekam trosku jinam. Ja se totiz vzdycky zakecam.

Nakonec jsem do prace prece jen dorazil. V hale hotelu byl zajezd... To nejhorsi co me mohlo potkat. To zas bude cesta. NE! Dneska cekat nebudu. Takze jsem si dal devatenact pater pekne po schodech. Reknu vam, nikdy bych nerek ze to je tak vysoko. Vzpomnel jsem si u toho na Beziciho stina a jeho pravidelne ranni behy. A musim rict, ze cloveku hned tech 19 poter neprijde az tak hroznych. Kazdopadne jsem to vybehnul...no trosku silne slovo. Vysel, abycho byli objektivni

Vcera byl ctvrtek. Tudiz dalsi bowling. Automaticky uz na nej chodim s tim, ze bude masakr a ja dostanu zase pekne na zadek. Vcerejsek nebyl vyjimkou. Byli jsme na draze cislo 2 a vsude okolo byla priserna parta Hic. Takove Paseky, rekl bych /kdo nerozumi, Paseky je hrozna fotbalova jedenactka z filmu "Kozene slunce"/. Opravdu, ani neumeli tu kouli drzet. Ale je pravda, ze Paseky z nasi leve strany se pak nejak rozhazeli a obcas hodili i vic nez ja. Ja vim, pokoru mam mit.
Vcerejsi hra nebyla tak spatna jak se zdalo. Prvnich pet her celkem uchazejici, je pravda, ze drive bych rekl prumernych, ale ve stavu jakem jsem je i ten prumer uspech. Nahazel jsem par dobrych kol a hodu, vedl jsem 4:1 na hry.
Konec byl ale opet ve stare dobre taktice. Trapeni, trapeni, trapeni. Pet her za sebou jsem projel a zase celkove prohral... o desivych... No hodne bodu.
Uvazoval jsem na tou krizi. Vcera je jasne proc jsem prohral - podcenil jsem prisun tekutin, piva. Ne ze by ho bylo malo, spise malinko moc. Asi zasadni muj vcerejsi problem. A druha moje chyba, dlouhodoba?? No chyba... ja myslim, ze to neni chyba, spis styl.Snazim se hazet stylove ciste - tudiz ne tolik popularni hodit kouli pet metru pres sebe na drahu a ono se to tam nejak dokutali. To prehanim, hazet pet metru pred sebe trvale /tudiz ne jednou, dvakrat/ jsem videl jen jednou. Takoveho borce v herne na Andelu. Tenkrat tam meli jeste drevene drahy, takze si umite predstavit jakou ranu udela koule hozena pet metru pred sebe na drevenou drahu. Je to neco jako BUUUM, ale mnohem horsi.
Ale to jsem se opet dostal nekam jinam. Zpet z Andelu do moji domovske herny. Snazim se posilat ty koule ciste, hezky. Tak aby kdyz to nekdo znaly uvidi, aby rek - jo, tak ten uz to nekdy hazel. Fakt by asi nebyl problem to nejak tak hodit a trefit prostredek. Ale to me proste nebavi.
Problem je, ze ja to treba i hodim krasne bezhlusne, koule se pekne posouva po draze, ale netrefim zase ten stred uplne tak jak bych si predstavoval. Nedam to. Hazim pekne, ale na prd. Tak mam ted dilema... hazet lajdacky a treba, opakuji treba, neco shodit a vyhrat, nebo se snazit hrat peknym stylem a byt neustale porazen?? Zatim drzim druhy styl, uvidime jak dlouho mi to vydrzi.

Kazdopadne nejvetsi legrace byla kdyz jsme skoncili a uz se prezouvame. A pani od Pasek zleva /to jsou ti co se na konci tak zlepsili/ k nam prisla a povida "Vy snad chodite hrat kazdy den, ja vas pozorovala a vam to tak jde". Pritelkyne odpovedela "Ne, my chodime jednou za tyden", ja o trochu vice nabrousene "Hral jsem zase mizerne jako obvykle"... Doted nevim jestli to mela byt provakace, ci zda pani obdivovala muj cisty styl hry /kterej zase az tak cistej neni, co si budeme rikat, ze/. Kazdopadne v tu chvili jsem to bral jako provokaci, ted uz bych to videl jinak.

Je to jako z fotbalem. Vzdycky rikam "ja uz na ne v zivote nepujdu, na Letne uz me nikdy nikdo neuvidi" a za 14 dni jsem tam zase. Takze i kdyz na bowling nadavam a nejde mi /momentalne, ja doufam ze se to brzo zmeni/, tak na nej prece jen zase pujdu.

Mejte fajn den!

Vladni krise z meho pohledu

2005-04-04T09:27:00.000+02:00

Pri racionalnejsim pohledu na celou vladni krisi dojdeme mozna k sokujicimu zjisteni, ze ackoliv vysel z hlasovani Stanislav Gross jako vitez, tak ve skutecnosti je jedinym porazenym v teto veci Vezmeme si to poporadku.

Opozicni ODS vyvolala hlasovani o neduvere vlady, ktere prohrala. Defacto ale prakticky nic neztratila. Naopak, vsechny vysoke karty ma ve svych rukou. Ona muze tvrdit, ze CSSD je drzena komunisty u moci, ona muze rikat, ze se jasne ukazalo jak blizke je spojeni CSSD s KSCM, ona ma ten trumf, ze muze rikat ze je to Stanislav Gross kdo otevrel komunistum cestu k prime ci neprime moci. CSSD sama dala ODS tak silne zbrane do volebniho klani, ze jejich nevyuziti by bylo trestuhodne.

Koalicni US-DEU take nic moc neztratila - nema prakticky uz co ztratit. Velke dilema predsedy Nemce zda vladu opustit ci neopustit nakonec skoncilo tim znamym "oblecena-neoblecena"... Nevystoupit, ale pozadovat demisi cele vlady. Jedinym ministrem za tuto malou stranu, ktery si udrzel cisty stit je ministr informatiky Vladimir Mlynar, ktery jasne prohlasil, ze ve vlade podporovane komunisty on sedet nebude a v sobotu podal demisi. Mozna to vypada jako prazdny krok, avsak ukazuje to, ze se da odejit i se cti. Timto panu Mlynarovi tleskam.

Dalsi koalicni strana, KDU-CSL, take mnoho neztratila. Postavila se sice na stranu porazene ODS, ale v zasade si nahrala body na budoucnost. V teto stredove strane ma velkou roli to, ktere kridlo strany je zrovna u predsednickeho stolku. Nyni je to pravicovejsi Kalouskovo kridlo, je tudiz zrejme, ze lidovci pujdou spise doprava.
Casto se o nich mluvi jako o rozbijecich koalic. Musim rict, ze odstoupeni z nynejsi koalicni vlady mi prijde jako ferove - uz jen z toho duvodu, ze za obdobnych podminek vystoupili z posledni Klausovy vlady. Tenkrat ano, dneska ne?

Dalsi stranou jsou moji "oblibenci" z KSCM. Ani ti bohuzel neprohrali, naopak zaznamenali v teto bitve nejvetsi zisky a vitezstvi. Mimojine primou kontrolu nad dosavadni vladou. Coz se mi zda jako nejhorsi mozna vec co nas mohla potkat. Protoze komuniste uz mnohokrat ukazali, ze kazdy jejich krok je tvrde promyslenym tahem. Jejich slibum by nemel verit nikdo, tedy aspon ne ti, co maji pamet.

A nakonec jsem si nechal vladni CSSD. Ta ackoliv vyhrala hlasovani, ztratila strasne moc. Zaprve ji jiste cast volicu nikdy neopusti jeji bratrickovani se s komunisty, a to si to muze vysvetlovat tak nebo onak. Zadruhe jeji vlada je pod primym dozorem komunistu, kteri ji kdykoliv (rozumej pri prvni prilozitosti kdy se to bude komunistum zdat vyhodne) mohou poslat k ledu. Zatreti uz takto rozklizena strana, rozdelena na dve kridla, se bude dale tristit ve vnitrostranickych bojich. Uz nyni se ukazuje, ze nekteri slusnejsi ministri za CSSD si neumeji predstavit sedet ve vlade pod taktovkou komunistu. Paradoxem je fakt, ze ackoliv se Gross povazoval za vudce "antikomunisticke" frakce v CSSD, tak to byl on kdo vrhl stranu v naruc komunistu. Sve kridlo si timto prinejmensim rozklizil a druhemu, vyrazne levicovemu kridlu, se nezavdecil.
Stanislav Gross se tak stava vedle CSSD vitezem souteze "Porazeny dne" - vedle tech nekolika faktu jenz jsem zde nastinil vyse, si totiz pripsal i jedno osobni upsani se dablu - slib odstoupeni pokud CSSD neziska v pristich volbach nejmene 30 procent hlasu.
--------
Uplne na zaver bych vam rad citoval nektere vyroky, ktere nepotrebuji komentare, jsou dostatecne varovnym signalem:

"Hovoríte, ze porusujeme zákony. My porusujeme a budeme porusovat zákony. My jsme stranou ceskoslovenského proletariátu. Nasím nejvyssím revolučním stábem je skutecne Moskva.
A my se do Moskvy chodíme ucit od ruskych bolseviků, jak Vám zakroutit krkem.
A vy víte, ze rustí bolsevici jsou v tom mistri." - Klement Gottwald

"Ochranovat nasi mladou republiku zavedením a provádením tvrdych potlačení odstranit vsechny viníky a podezrelé nebo ty, kterí by mohli byt podezrelí, dát do koncentracních táboru vytvorit rudy teror, potrestat smrtí vsechny osoby pokládané za vinné a cleny jejich rodin dát do koncentracních táboru k tomu úcelu zrízenych." - Vladimir Iljic Lenin

Řekněte komunistům NE!

2005-04-03T11:57:00.000+02:00

Pátení dopoledne bylo ve znamení rozpravy Poslanecké sněmovny České Republiky o vyslovení nedůvěry koaliční vlády České Republiky. Jak to dopadlo víte jiste všichni. Vláda se udržela díky tíché podpory komunistu.
V zasade se dá říci, že takový vývoj se dal čekat. Težko se dá věřit tomu, že komunisté nevyužijí svojí ceny a nechají padnout vládu. Pro ně by to nemelo žádný efekt. Přesto všechno mi to celé příjde jako krajně neslušné abychom měli předsedu vlády, která má nuž na krku od komunistů.

Chtěl bych se zeptat Stanislava Grosse - Stanislave, opravdu se mužete podívat do očí těm tisícum a tisícum lidí, kterým komunisté znepříjemnili život? Politickým věznům, těm které šikanovalo STB, těm, kteří nemohli svobodně žít svůj život tak jak chtěli? Opravdu si pane Grossi myslíte, že tyto lidé vaše kroky uspokojí??

Četl jsem včerejší noviny.... Paní poslankyne Orgoníková (to je ta starší paní s brýlemi jenž jako by vypadla z mé představy o předsedkyni totalitního "Svazu Žen" ci předsedkyne OPBH) tam hovořila o Stanislavu Grossovi nějak takto "Je to pořád ten samý upřímný mladý človek, který se stará o svojí rodinu, sociální demokracii a hlavne o občany Ceské Republiky". Paní Orgoníková, nikdo se mu o to neprosí! Nemluvte za lidi! Lidé nestojí o to, aby se o ne Stanislav Gross staral. Popravdě, příjde mi, že Stanislav Gross se stará prevážně o sebe, to však vy říct veřejne nemuže, což chápu.

Stanislav Gross nevidí žádný problém v tom, že jeho vládu drží komunisté nad vodou. Prý nebude jednat o žádných ústupcích, až už programových ci personálních! Je tu někdo, kdo tomu věří?? Je tu někdo, kdo veří tomu, že komunisté všechno dělají jen tak z lásky k vlasti? Pokud ano, tak já mu jeho názor neberu, ale mám dojem, že dotyčný by si měl důrazně zopakovat dejiny dvacátého století!

Nekdo říká, že komunistická strana je dnes normální parlamentní stranou. Tak to já tedy takto neberu! Komunistická strana, třeba i parlamentní, bude vždy jen komunistickou stranou! Nezáleží na tom jestli řeknou tohle či tohle, jestli udělají tamto či toto, budou to stále komunisté!
Neumím si představit, že by v Západním Německu byla v roce 1960 ve spolkovém sněmu "Nacistická strana Bavorska a Hesenska" - to je nepředstavitelné. U nás, bohužel, strana jenž zastupuje stejně zhoubný režim, v parlamentu je.

Chtěl bych toho napsat ještě více, ale teď není dostatek času. Vrátím se k tématu ještě večer.

Finove, pochody a Modra Divize na Bile Hore

2005-03-30T08:23:00.000+02:00

Tak mame po Velikonocich. Svatky, ktere mne osobne az tak moc nerikaji. Jelikoz na pomlazku jsem sel naposledy asi pred deseti lety a vajicka, navic obarvena, me take dvakrat nelakaji. Mozna je skoda, ze se tento zvyk drzi uz jen na vesnicich, zatimco lide panelakovych poli tento krasny zvyk vypousteji.
Naplanoval jsem si na svatky jine programy. Celkove nudnou a nepovedenou navstevu u rodicu pritelkyne jsem si vylepsil navstevou fotbaloveho zapasu CR - Finsko na teplickem stadionu. Bohuzel jsem timto byl pripraven o komentar Vaska Tittelbacha, ale s radosti jsem tuto ztratu zariskoval.
Prekvapilo me kolik lidi se na tento zapas dostavilo. Jelikoz teplicky stadion, pravdepodobne jenom na reprezentacni zapasy, disponuje distribuci listku stylem "kdo driv prijde, lepe sedi" nebylo zcela lehke najit tri sedacky vedle sebe. Reknu popravde, jiz jsem nedoufal, ovsem stesti se na me zase jednou usmalo, takze jsme celkem dobra mista ulovili. Horsi to meli nekteri lide, dokonce stali!! Na stadionu se tisnilo 16200 divaku, coz je mimochodem asi tak trikrat vice nez je prumerna navsteva na Sparte.
Zapas to byl velmi napinavy. Finove prekvapili. Zahy si nechali dat gol a do polocasu prohravali dva k nule. Prestoze kazdy fanousek cekal, ze bude nasledovat ceska salva, nestalo se tak... Vyrovnani na 3:3 bylo studenou sprchou po finske saune... Zatrnulo v nas.
Cely druhy polocas byla finska branka primo pred myma ocima. A cely druhy polocas jsme meli s kamaradem moznost sledovat vykon Vratislava Lokvence... A cely druhy polocas jsme na nej nadavali...Veta typu "My hrajeme na jednoho utocnika, a to je Lokvenc, takze vlastne hrajeme bez utoku" je jen mala ukazka nasi nespokojenosti s utocnikem Bochumi.
Nakonec jsme vyhrali 4:3, rozhodujici gol dal Vrata Lokvenc....Vsem nam sklaplo a jak jsem se pozdeji dozvedel od znamych, jenz zapas sledovali na NOVE, tak nejen nam... Mam ale furt dojem, ze pomer zkazenych hlavickovych souboju a vubec celkovy dojem ze hry a jeden gol, byt rozhodujici, je silne v neprospech Lokvence.
Finove cely prvni polocas vylozene sli po Milanu Barosovi... Hadali jsme s kamaradem, zda si dansky rozhodci nenechal karty v nejake kodanske restauraci, nebot vsechny sporne momenty /vcetne hromadneho postrkovani v prvnim polocase/ nechal bez odezvy. Nakonec se ukazalo, ze je prece jen ma....
Kdyz uz jsem u toho Milana Barose. Nemohl jsem si nevsimnout, ze pomerne vysoke procento navstevniku teplickeho stadionu Na Stinadlech tvorily mlade divky a slecny, velmi sexy oblecene... Sedel jsem primo u schodu, takze me nemohlo uniknout jejich bezcilne brouzdani po stadionu prakticky cely druhy polocas... Premyslel jsem co je k tomu vede. Napadlo me, ze jako jsou lide schopni jet 300 km za Samerem Issou ci z dob meho mladi celou noc nocovat pred prazskou Sportovni halou /dnes T-Mobile Arena/ kvuli tomu aby byli v prvni rade na koncertu Kelly Family, tak tyhle slecny jezdi na repre aby videli Barose, Rosickeho a dalsi ceske borce. Utvrzelo me v tom i puvodni predstavovani hracu - u kazdeho potlesk, nekdy vetsi nekdy mensi, jen u jmena Baros ci Rosicky do potlesku i divci vykriky jako kdyby za +Cesko nastoupil Paul McCartney ci primo cela sestava Beatles.

Nevim jestli to je moje specifikum, ale za svuj zivot jsem zazil nekolik tvz. Dalkovych Truc pochodu. Ve zkratce vysvetlim o co jde...To se clovek s nekym pohada, vetsinou je ta osoba opacneho pohlavi, a pak na znameni vzdoru odejde. Dulezitou roli v tomto hraje fakt, ze ten konflikt se neudeje doma nebo v Praze /to by taky nebyl dalkovy pochod, ze? Stacilo by dojit na prvni stanici metra a to je o nicem/, ale vetsinou nekde na venkove. Za svuj zivot jsem zazil tri takove pochody trucu....
Prvni z nich, a vlastne vubec nejvetsi, se stal nekdy v unoru 1999.... Priblizim atmosferu. Pul druhe v noci, zima, napadlo asi metr snehu, snehova kalamita vsude kam se podivas. V tuto chvili jsem vyrazil ze Stodu u Plzne /cca. 20 km jizne od zapadoceske metropole/ s cilem dorazit do Prahy. Blahovy to sen... Autobusy samozrejme nejezdili, vlak taky ne, jen ja jsem mel touhu uz byt doma, v Praze. V teto zime a slote,blaznive stopujici vse co se da, jsem usel asi pet az osm kilometru....Nakonec me zastavil jeden transit, s duchodci, dodneska si myslim, ze se jednalo o nejakou kapelu, protoze meli hudebni nastroje... Vzali me az do Plzne. Plzen jsem tenkrat castecne znal, mam ten dojem, ze i dneska bych se orientoval. Vysadili me na hlavnim plzenskem namesti, obdarovali me jablkem /musel jsem vypadat asi hodne zoufale/ a jeli dal. Odhodlal jsem se jit na nadrazi, ovsem hodinu cekat na prvni vlak, to se mi nechtelo. Nasledovala cesta pesky na prazskou vypadovku a dalsi stopovani. Uz zacinalo byt pekna kosa a mne ubyvaly sily... nicmene se na me usmalo stesti i podruhe, zastavil me jeden hodny pan, pry jede az do Prahy, jeho synovi se narodilo dite a on pro nej jede na nadrazi, protoze je na vojne nekde buhvikde... Nepamatuju si co jsme si tenkrat povidali ani jako dlouho jsme jeli. Nechali jsme auto na Zlicine /nebo v Novych Butovicich, ted presne nevim, ale na tehdejsi konecne metra B/ a vydali se metrem do centra. On na nadrazi, ja domu... Domu jsem dorazil okolo sedme a lehnul. Dojel jsem, to pro me melo nejvetsi cenu. Byl jsem doma, sam, v klidu.
Druhy truc pochod byl mensi, ale take nocni. Tentokrat cely usek pesky. Ani nevim kdy to bylo, jeden pozdim, rok 2001...??? Mozna. Smer pochodu tentokrat Jenec u Prahy - Praha. CCa. 7 km, v pohodicce. Dorazil jsem na Bilou Horu, na konecnou nocni tramvaje a pripadal si jak posledni Moravan. Predstavoval jsem si okolo sebe utikajici ceske vojaky a ze zapadu se zenouci bavorskou pechotu ci Spanelske posily katolicke ligy. A tamhle, tamhle nekde je Anhalt mladsi, general a velitel ceskeho vojska. Oni prohrali, ja jsem na Bilou Horu dorazil a zvitezil - ze me cekala nocni cesta tramvaji pres celou Prahu je vec jina.

Musite uznat mili pratele, ze pondelni odpoledni pruzkum okoli Teplic a cesta na teplicke nadrazi v delce cca. 6 km je jen slabym odvarkem mych davnych truc pochodu. Asi starnu a zmoudrel jsem. Clovek si vzdycky pri tehlech akcich vzpomene na vypraveni o spanelske Modre DIvizi, jenz za druhe svetove valky bojovala v Rusku po boku Nemcu a utikala z ruskeho obkliceni.... ja jsem take vzdy utikal z obkliceni neceho, pokazde neceho jineho.

Mejte fajn den!

Better Smeg than Dead!

2005-03-24T17:28:00.000+01:00

Sobota se vyvinula úplně jinak než jsem čekal. Ačkoliv většinou takhle informace znamená něco negativního, tak tentokrát změny znamenaly štěstí. Konečně! Po těch smůlách v posledním týdnu-zvláště ten bowling jsem ještě nerozdejchal...
Byl jsem na fotbale... konečně lepší návštěva, těch 5000 sice není žádná sláva, ale stále lepší než minule. Domluvil jsem se, že na fotbal zajdu s jedním se svých kamarádů. Neviděli jsme se od minulého roku. Všechno vyšlo v pohodě, sešli jsme se, ale říká "Já musím hned po zápase zase jít!"... Tak jo a kam jdeš??? Ale, je sraz Červeného trpaslíka, já na tebe uplně zapomněl, až když jsi mi včera volal a na mobilu se mi ukázalo že volá Arnold Rimmer! Ty vole, já jdu taky... Přidal jsem se a hned po zápase jsme vyrazili.
Sraz se konal jako tradičně v opatovské škole. Už jsem tam jednou byl. Těch lidí, překvapilo mě to. Jak je vidět, trpaslíků je u nás dost. Celý festival se konal od pátku do soboty, ale v pátek jsem o tom nevěděl, v sobotu byl odpoledne fotbal a v neděli jsem spal :-).
Hodně mě zaujal pilotní díl amerického Červeného trpaslíka. Abyste tomu rozuměli, tak Američané po úspěchu britského Red Dwarfa si řekli, že něco podobného dokážou taky. Tak natočili podle scénářů Granta s Naylorem svoji versi... Už první překvapení bylo, že Lister je hezčí než Rimmer, navíc je vyšší a vůbec vypadá úplně jinak než si ho člověk představuje a než je v serialu vystupuje. Celkově má ten americký díl něco do sebe, pár věcí je tam vtipných, bohužel se ale člověk neustále neubrání srovnání s britským originálem. A v tom případě se v plné nahotě ukáže kdo je lepší.
Jinak jsem si zopakoval i jeden díl Černé Zmije. Bohužel jsem nestihl další díly či díly "Jistě pane ministře" což je též serial plný britského humoru, navíc o politice.
Konečně po dlouhé době jsem poprvé viděl pana Františka Fuku. Když jsem byl malý, tak jeho recenze v časopisu Score, to bylo něco pro mě. Pamatuju si to jako dnes. Měl jsem všechna čísla od 3 až do čísla... no nevím kolik. Vždycky každý měsíc v trafice jsem se se 30 Kč v kapse ptal:"Máte Score?". Snad nikdy nevyšlo včas, ale nakonec jsem se vždy dočkal. Pan Fuka tam taky psal a já ho tento víkend vůbec poprvé viděl naživo. Měl přednášku o filmech a musím uznat, že tak zajímavé povídání, to jsem dlouho neviděl a neslyšel. Ačkoliv mě filmy dvakrát neberou, tak musím říct, že tentokrát to stálo za to a přemejšlím, že brzy zase zajdu na nějaký do kina.
Na Trpasliconu byli i někteří dabeři Červeného Trpaslíka. Bylo to docela zábavné, ačkoliv občas mě to nějak nesedlo - měl jsem občas dojem, že lidi necítí k ním nějakou slušnost.... Dám příklad: odcházejí, odchází Martin Sobotka a řekne "Nashledanou" a najednou se vedle mě ozve nějaký mladý smrad, s odpuštěním, a zařve "Čáááu!" ale takovým tím tonem který mi prostě nesedí. To mě trošku mrzelo.
Ale jinak dabeři mi přišli jako uplně pohodoví lidé. Třeba pan Hruška, který si zadaboval epizodní roli Caliguly (Známá věta "Jsi nestydatě drzý!"). Přišel mi nejvíce sympatický, spolu s Martinem Sobotkou. Nějak mi nesedl pan Dušek, dabér Krytona, ale to je vyloženě jen můj názor. Jinak pana Hrušku můžete slyšel v serialu "Halo Halo!" kde dabuje "anglického tajného špiona, jenž je vysazen do okupované Francie"
Koupil jsem si i tričko... Černé. S Rimmerem a s větou "Better Smeg than dead!"... Tak uvidím kam budu mít odvahu si ho vzít jako první.
Dneska jdu na další serii bowlingu, tak doufám, že nekrachnu jako minule. Mám novou strategii od Maccrose (tímto zdravím nejvíce aktivního člena mých komentářů :-))), takže doufám, že konečně vyhraju. Budu informovat.

Také se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsal - jinak už byli na to i stížnosti! - ale nějak nebyl čas. Budu se snažit to nějak napravit

Černý čtvrtek

2005-03-19T10:15:00.000+01:00

Včerejší den se zapsal černým písmem do mé historie. No, ono to vlastně až tak hrozné nebylo, ale takový úvod je zajímavější :-)
Abych nenapínal. Byl jsem na bowlingu. Chodím pravidelně každý čtvrtek. No pravidelně, asi dva měsíce. Člověk si protáhne tělo, dá si pivko, zasoutěží si a občas i vyhraje.
Chodím se svojí přítelkyní, vždy jen na hodinu, rychlovka. Stíháme většinou tak pět šest her. Nejsem až tak dobrý hráč, baví mě to, ale prostě někdy se vede, někdy ne.
Obvyklý průměr mých hodů je tak od 110 do 130 na kolo. Jak kdy a jak kde. Občas dám méně, občas více. Jak říkám, amatérský hráč... Ve čtvrtek jsem si věřil. Též jsem dostal svojí oblíbenou dráhu číslo 4, takže jsem čekal dobrý a kvalitní souboj.
Brzy jsem byl přesvědčen o to, že celá dnešní hra bude kvalitní a dobrá. 117 a 118 v prvních dvou hrách. Říkám si skvělé, první hru mám většinou slabší, pak už to je vždy lepší.
Osobně považuju bowling hodně za hru nervů, respektivě hru, kterou hodně ovlivňuje psychika. Tak nějak hodit to umí každý, o tom svědčí i fakt, že když jsem tuto hru před cca 7 lety hrál Havlíčkově Brodě poprvé, tak jsem naházel 146, což pak bylo na dlouhou dobu můj osobní rekord. Styl je důležitý, vědět jak to hodit, ale pokud máte problém v hlavě, tak se můžete snažit sebevíc a prostě vždycky to dopadne blbě.
Ale vraťme se ke naší hře. Ke konci druhé hry mě zazvonil mobil. Poučení pro příště?? Mobil nechat doma!!! Měl jsem na pátek domluvený sraz s kamarádem. Kamarád má přítelkyni která ho drží, no řekněmě zkrátka. Na tom pátku jsme byli domluvení cca. 14 dní, že zajdeme do hospůdky a pokecáme. Volá mi ve čtvrtek, právě při konci druhé hry. Že nemůže, že nejde... Dožralo mi to - nebylo to totiž poprvé - a tak začalo dopisování pomocí SMS.
Nejhorší ale bylo, že v tento moment moje hlava řekla bowlingu dost! A končíš Arnolde! Jedeš domů, už nic nehodíš....Měla pravdu. Od třetí hry byly moje výkony podprůměrné.... Katastrofální. Hrozné... Jen šílenec nebo já může dát v jednom kole třikrát Strike a přitom uhrát mizerných 77 bodů... A když už se na mě to štěstí usmálo a já udělal dobrý hod, tak jsem to v zápětí zazdil naprostou holomajznou...Když říkám naprostou, tak myslím naprostou. Hodit Strike a v zápětí hodit zápis "4 -" (to neznamená čtyři mínus, ale čtyři, nula :-))), to se jen tak nevidí. Výsledkem bylo ono tragické číslo 77. Panebože, takhle málo jsem naposledy hodil, no tak to už bude dlouho.
Začal jsem míchat s taktikou... Jiné koule, jiný styl. Nic moc mi to nepomohlo, hlava prostě řekla ne! Znám tenhle pocit, když se nedaří, někdy pomůže změna myšlení, změna přístupu k hodům.
Postupně jsem vystřídal přístup bojovný (My jsme Sparta, my to hodit musíme! Po každém dobrém hodu si říct "Tady to máte, Slávisti jedni!" naopak i středně dobrý hod si pochválit a špatný hod nekomentovat). To selhalo. Nasadil jsem přístup "Došek" - flegmatismus, příjít a hodit a nedívat se na výsledky, soustředit se na hod a ne na výsledek. Možná se ptáte proč zrovna přístup "Došek". Pojmenoval jsem to podle jednoho fotbalisty, který taky svým flegmatismem překvapil celý fotbalový národ...ten rozhovor vidím jako dnes...

Abych to nenapínal... celý turnaj dopadl katastrofou, jelikož slečna měla nějaký dobrý den, prohrával jsem na kolo o deset až padesát bodů. Taková ostuda...
Každý normální člověk by to po hodině zabalil a šel. Ne tak já... Tohle přece musí jít! Přidal jsem si půl hodiny další hry. V mém případě to mělo stejný efekt, jakoby si impotent připlatil půl hodiny ve veřejném domě....
Celkové skore po osmi hrách??? Arnold J.Rimmer BDP 744 bodů, slečna Kochanská 952 bodů.... Dvě stovky. O dvě stovky.... Hmm.

Ve čtvrtek jdu zase.... Tentokrát snad úspěšněji...

Zapisnik slavistickeho strelce

2005-03-16T17:21:00.000+01:00

Po vcerejsim dnu, kdy mela byt zverejnen dlouho ocekavany vysledek korupcniho jednani klubu Sparty Praha, a kdy verejnosti nebylo sdeleno nic, rozhodl jsem se vlastnimi prostredky patrat po skutecnem stavu veci. Jelikoz media "breaking News" neprinesla, budu to muset udelat za ne.
Po precteni teletextove zpravy, jenz se nesla ve smyslu "Pripad je uzavren, udaje jsou zatim tajne" jsem prastil pesti do stolu a vyhruzne pronesl "Tak tohle ne! Tady vam psenka nekvete!: Okamzite jsem vyslal posly aby patrali po vsem moznem, co by melo s touto kauzou cokoliv spolecneho. Dneska rano uspech...! Dostal se ke mne zapraseny, zamasteny denicek jisteho cloveka. Koupili jsme ho v antikvariatu na Namesti Dr.Holeho v Libni za 19 Kc plus slib, ze uvedeme misto nalezu. Cteni bylo fantasticke a ukazovalo pili s jakou dotycny hledal vinu korupce v radach prazske Sparty.
Dovolil bych si citovat ze zapisku:
Unor 2004 - zapisek 1: Uz se na to nemohu divat, jak ta uplatkarska Sparta dela sve spinave obchody! Je to des! Moje jmeno je Coptan (ve skutecnosti se jmenuju jinak, ale spartanska mafie ma sve prsty vsude!). Rozhodl jsem se ocistit cesky fotbal a donutit CMFS preradit Spartu nejmene do divize! Nedelam to kvuli tomu, ze fandim Slavii, ale kvuli pocitu, ze uz se na to nemuzu dal divat! Smrt uplatkarske Sparte!
Unor 2004 - zapisek 3: patrani se dostalo na dobrou cestu! Muj zdroj, rikejme mu treba Tajemnik, mi sdelil skutecnost, ze o korupcnim jednani Sparty se bude jednat na Letne, na tom stadionu co nacerno postavil ten gauner Mach! Budu tam. Sice nevim jak, ale budu tam. Takova prilezitost se nesmi nechat jen tak promarnit.
Unor 2004 - zapisek 5: Mam to!!! Mam napad jak se dostat na Spartu.Je snad nekdo chytrejsi nez Coptan?
Unor 2004 - zapisek 6: Pred akci jsem si dobre precetl knizku "Rychle Sipy a navrat Velkeho Vonta". Zvlaste pasaz ve ktere se pise o tajne akci na Kocourim hradku a o zpusobu maskovani. Vim jedno - az nekomu upadne kus jidla, nesmim ho za zadnou cenu zvednout, nebo me to prozradi. Cas schuzky se blizi!! Tes se Sparto, prichazi Coptan!
Unor 2004 - zapisek 9: Jsem v tajne mistnosti letenskeho stadionu. O tajne mistnosti vedi vsichni, kdo jsou v predstavenstvu Sparty a ti co videli primy prenos zapasu Sparta Praha vs. Real Madrid. Cesta sem nebyla tak snadna jak se zdalo. Pres ochranku Sparty jsem se dostal v prevleku za hracskeho agenta Pustku. Tajnou mistnost jsem nasel tim, ze jsem se zeptal uklizecky. Bezelstne mi prozradila, kde to je. Povazovala me za pana Celtu, nevim proc?? Jeste rikala "Mirku, ty si to snad nikdy nezapamatujes!". Dokonce mi tajnou mistnost i odemkla a nabidla salek kavy. Odmitnul jsem. Ac jsou spartansti sefove hloupi, jejda jak jsou oni hloupi, tak mam dojem, ze pokud tam budu sedet, tak nic projednavat nebudou. Jdu hledat skrys!
Unor 2004 - zapisek 10: Skrys nalezena!!! Mel jsem na vyber dve skrine a misto v rohu za almarou. Co dela almara v tajne mistnosti ale nevim. Vybral jsem misto za almarou, tam budu vse dobre slyset a budu moci i zapisovat.
Unor 2004 - zapisek 11: Uz to zacina, uz to zacina! Prichazeji, nic nevidim, protoze vyhled neni moc dobry, ale slysim vsechno. Uvodni kecy, nic zajimaveho.
Unor 2004 - zapisek 12: Stale nic zajimaveho, takze napisu aspon sestavu. Stejskal - Kozel, Penicka, Suchoparek, Novotny - Poborsky (to hovado!!!), Lerch (67.Hysky), Bejbl, Smejkal (80.Hunal) - Vagner, Smicer (71.Vavra) E..sakra, proc pisu viteznou sestavu mistrovske Slavie v roce 1996, chtel jsem napsat sestavu dnesni konference. Takze Prezident Smetak, reditel Celta, trener prvniho druzstva Kosttreba, tiskova mluvci Lenka Rukova. To je elitka....fuj!
Unor 2004 - zapisek 13: Smetak: "A jak jsme na tom jinak??" Kosttreba mu odpovida ăJe to spatny, Banicek ma naskok, hraci jsou flakaci a vubec! Jsme vyrizeni!" Chtel bych ted videt Smetakuv oblicej... cha cha! Lenka Rukova tomu nechce verit "Nejake konstruktivni reseni by nebylo?" Kosttreba je viditelne nalomeny..:"Konstruktivni reseni??? Jsme vyrizeni!" Celta zasahuje "Jeste nikdy nebylo tak zle jak to vypada pane trenere" Kosttreba ovsem exploduje "Jsme vyrizeni!!!!" Najednou rana! Asi Smetak bouchnul pesti do stolu protoze se najednou ozvalo "Tak dost! Neco musime vymyslet! Mirku, vezmi telefon"! Ha! Je to tady
! "Ja proc, zase ja??? Vzdycky to zbyde na me!!!" vzteka se Celta.
"Kdo je sportovni reditel?? Vy. A prinejhorsim, kdyby na to nekdo prisel, tak na vas se nejlip hodi slabomyslnost!" utre ho Rukova..Slysim vytaceni telefonu a vykrik "Paneboze, ne z pevne linky, ale z anonnymniho mobilu!" "Jsme vyrizeni!!!" komentuje deni Kosttreba,
Unor 2004 - zapisek 14: Slysim nejake nesourode huhlani. Co to muze byt?? Telefon je asi u konce. "Ty vole, Mirku, co to melo znamenat?? Proc do toho telefonu tak huhlas a menis hlas???" nadhazuje tema Smetak. Slysim hroznej smich a Celtova slova "To je na zmateni, co kdyz nas odposlouchavaj?? Aby nevedeli, kdo to mluvil". Blbci! Ja jim ukazu! "Stejne nam to nepomuze, jsme vyrizeni" - Kosttreba uz ztraci nervy, jak je videt.
"Panove, je to zajistene. Mluvil jsem se Sedivakem a vecer mam jeste zavolat tomu z Melnika, jak von se jen jmenuje??? Ten hlavni, no? Vsak vite vo kom mluvim, ne? Jinak mam prej pojistenyho i Dvorecaka, to je ten mladej, nadejnej. Vsechno pude, Sparta Forever!" informuje ostatni o vysledku rozhovoru Celta.
Unor 2004 - zapisek 15: Nejake podezrele ticho najednou" Jako by neco videli. Jsem posr... sakra, ta tuzka nepise, jsem prozrazenej??? Jdou ke mne...budu se radsi bit nez bych vydal zapisky. Zabocili ke skrini!!! Otviraj ji! Slysim hystericke kriceni Rukove.Celta vykrikuje "Lezka Ven!". Co co tohle je? Nicemu nerozumim. Stoji u skrine a koukaj do ni.. No to snad ne, Vladimir Liska vyleza ven! Hura, ten urcite dokaze moje svedectvi, Sparta je na kolene. Ja, Coptan a Vladimir Liska usvedcujeme uplatkarskou Spartu. Ne, jinak "Vladimir Liska a Coptan usvedcuji uplatkarskou Spartu! Uz vidim ty titulky na idnes. V diskusi se mi budou muset vsichni klanet a omluvit. Dej jim Vladimire, jen do nich!
Unor 2004 - zapisek 16: "Tak co tady delas, Vlado?" pta se vlidne Smetak. Do nich, do nich!! "Slysel jsem vsechno, vsechno mam nahrane na teto pasce! Odnesu to na policii!" hrozi Liska. Tak to ma byt, jinak paska, to me nenapadlo, to by bylo mozna lepsi nez to zapisovat. Tak priste.
"No, tak snad nebude tak zle, Vladimire, muzeme se domluvit, ne?? Co takhle prohra Sparty v derby a dejme tomu primluvu u par rozhodcich? Plus treba prepusteni jednoho, dvou vetsich sponzoru Sparty pro Slavii, co na to rikas??" snazi se Smetak uplatit Vladimira. Ted se ukaze jaky je rozdil mezi hnusnou Spartou a cistou a krasnou Slavii! Vladimir tohle nikdy nevezme, nikdy!! Uz jim odpovida:" Vy si opravdu myslite, ze si me muzete koupit za prislib par bodu pro Slavii ci vitezstvi v derby?? Jste blazni" Ja to rikal, at zije cista Slavie! Vladimir pokracuje, ted zrejme nasadi tvrdsi kalibr :"Mne na nejake Slavii nezalezi, at treba sestoupi! Reknu vsechno policii, pokud mi nedate vilu a nove auto! Mne osobne, protoze ja mam tu pasku a ne Slavie!!!" Derou se na me mrakoty. Co to rekl?? To je nejaky vychytraly plan??
"Dobre, mas to mit!" souhlasi Smetak. A ted tu kazetu. Nedavej Vladimire, nedavej, mysli na Slavii!..... On jim dal tu kazetu, on... dal tu kazetu.... Vsechny dukazy jim dal.... Moje srdce, jde na me nejaka slabost, nemuzu uz psat a ani dejchat, Slavia For

Zde zapisky Coptana konci. Co se stalo dal s timto mladym muzem nikdo nevi. Je to zahada, ktera uz se ani nikdy nevyresi. Stejne tak zda to tak bylo nebo nebylo, protoze pan Liska mlci.

Arnold J.Rimmer BDP a Coptanovi zapisky

PS: tento pribeh ma se skutecnosti spolecneho asi tolik jako cabajka se zdravou vyzivou nebo tucnak patagonsky s predsedou OSN :-)))

Diskusní příspěvek

2005-03-14T20:56:00.000+01:00

Dneska jsem zcela náhodou narazil na jedné internetove diskusi na tento zajimavý příspěvek:

Zdravicko,
muze mi nekdo vysvetlit co, nebo kdo je "Ace RIMMER". Nejak sem to nepodchytil... z prispevku tady mam pocit ze se zrejme jedna o nejakou super hyper kultovni postavu. Ale fakt sem to nikdy neslysel a ted googlim a taky nic moc (akorat se tak podepisuje kazdej druhej na diskusich).
*****
Ano, ten každej druhej na internetovych diskusích, to jsem byl jistě já...:-)

Tak zdar - Nachystejte květináče, na Vánoce jsem zpátky. Nebo tak nějak :-)

Arnold J.RImmer BDP

Eso Rimmer

Superstar Tipovací ligy

2005-03-14T18:03:00.000+01:00

Byl jsem zase v práci - stejně nesmyslná věta jako když si v "Básnících" při natáčení serialu pro mládež v půl osmé ráno sdělují otázku "Jdeš do školy?". Celá cesta se překvapivě nesla v klidném duchu... Autobus prázdný, druhý mi jede na čas, dokonce i výtahy prázdné (že by recece v cestovním ruchu?). Obtěžkán svačinou na celý den - lidi mi neustále říkaj, že mám více jíst - vcházím s vítězoslavným úsměvem do centra naší firmy. Dělám běžné procedury jako každý den - nahlížení do Sportu a MFDnes, když takhle slyším sekretářky. "Viděla jsi včera Superstar?? Kdo postoupil?" "No ta holka a takovej ten..." "Fakt jo? No tenhle taky nebyl špatnej...." Odcházím. Bez novin... Ach jo, co jsem komu udělal?
Superstar nesleduju. Přiznám se, že minulé finále jsem sledoval. Snad ze zájmu nebo prostě zblblej reklamou. Bohužel jak to dopadlo jsem se dozvěděl až z novin, protože v době totálního vyvrcholení -šokující vypadnutí Samera Issy či dívčí válku mezi Anetou a Šárkou -jsem byl v Turecku. Ale nějak mi to nevadí.
Příjde mi, že je to soutěž na zaplácnutí času. Půl roku se soutěží, další půl roku se o vítězi či poražených mluví. Půl roku bojují, půl roku rejžují. A pak znovu, nová sezona.

Popravdě řečeno, většina minulých finalistů je mi nesympatická. Zvláštní pifku mám na Šárku Vaňkovou. Nesedí mi její styl "totál Fréé" holky, nesedí mi její vystupování ani zpívání. Nedávno jsem se díval, popravdě řečeno bohužel, na pořad "Deska roku". Co ta tam zpívala, to bylo něco úděsného. Dejme tomu, tohle všechno bych ještě přenesl přes srdce, nemusí se mi to líbit, nemusím to poslouchat, nemusím to mít rád. Nebudu to sledovat. Ale co mě nejvíce naštvalo byla jedna věc - předvolební koncerty ČSSD! Ať se na mě nikdo nezlobí, ale v čem je rozdíl mezi tím když za peníze propaguju politické ideologii či politickou stranu a prostitucí? Nevadí mi, když někdo dělá reklamu na Kosmodisk, máslo, robota do kuchyně nebo cokoliv jineho. Tím, že si to nekoupím nemám žádnou újmu. Ať si jiný tu věc koupí, zkazí či zlepší život jen sobě samému. Ale když některá tato "hvězda" propaguje politickou stranu, a ten který ji naletí, tak nezkazí život jen sobě, ale třeba i mně...pokud strana uspěje a dodrží svůj volební program. Ne, to nechci.

To je důvod, proč je Vaňková u mně v nemilosti. Stejně tak jako někteří ostatní. Opět zmiňovaný pořad Deska Roku... Nějakou kategorii vyhráli Finalisté superstar - bylo dojemné, jak se Poláček či Dolinek hrnou na podium pro svoji cenu....:-(
Jak jsem řek - nejvíce mi je sympatická Aneta Langerová, která přesto, že celou soutěž nakonec vyhrála, mi přišla stále stejná - řekla že nebude brát žádnou nováckou šou. Své slovo dodržela. Dělá hudbu co jí baví a co má ráda. Nemusím její písničky, ale uznávám ji za tuto věc, za to, že alespoň navenek, zůstala tou Anetou jako dříve.

Jeden kolega z Německa mi při prvním dílu Superstar vyprávěl, že to sleduje z učebních důvodů. Že to pořád srovnává se "Deutschland Such Superstar!" (omlouvám se, ale moje němčina je stejně špatná jako moje holandština či portugalština :-)). A že se to vůbec srovnávat nedá, protože to české mu příjde takové amaterské a divné. Tomu já tleskám, sledovat něco jen proto, aby měl větší přehled. To bych asi nedokázal, bohužel.

Přihlásil jsem se do tipovacích soutěží na diskusích iDnes. Jedna, od kolegy z Brna, je o Lize Mistrů. Po prvním kole jsem obsadil 18.místo. Bohužel z osmnácti lidí... :-) Krach! Další soutěž, tentokrát připravena olomouckým kolegou, je o Gambrinus lize. Tam jsem zatím taky poslední, ale cítím naději. Bohužel kluby jsou většinou proti mě.

Sedm hodin večer, hurá na večeři. Tak snad zase někdy!

Arnold J.Rimmer BDP

Kačenky a strašidlo - upraveno

2005-03-14T15:34:00.000+01:00

Nedele - posledni den vikendu. Zitra se konecne chystam do prace, aby hora papiru na mem stole nebyla velikosti Mount Everestu, ale pouze velikosti Gerlachovskeho stitu. Jsem zvedavy kolik firemnich mailu budu mit v emailove adrese. Tip je okolo 25, pokud se nezblazni kamaradi a nezahlti mi svoji "emailovou konferenci"...
Odpoledne pujdu na malou prochazku. Aby sok nebyl tak velky. Plan je jasny - okolo rybnika krmit kachny. Krmeni kachen me pronasleduje taky dlouhou dobu. Co cert nechtel, vetsinou na kazde dovolene se nejake krmeni kachen naskytne. Potom tedy neni divu, ze v mem rodinnem albu se nachazeji takove skvosty, jako fotka "Krmeni kachen v Olomouci", "Kachny na Vltave" ci "Frankfurt n/M. - krmeni kachen". Je to posedlost?

Zvlaste krmeni kacenek v Olomouci melo svuj puvab. Je to asi dva roky zpet, co jsem byl v tomto meste, ve meste kde se dle meho nejde ztratit. Ano, a to dokonce jsem se i snazil, abych zabloudil, lec vzdy jsem se ocitl na miste, ktere mi neco rikalo. Posledni pokus byl velmi nadejny. Rikal jsem si, ze me prestaly bavit pamatky, mesto, ruch - toho jsem mel dost celou dovolenou. Chci na venkov, do poli, do luk a haju. Nasel jsem si mensi zastavku vlaku v Olomouci a cekal co prijede. Listek jsem si koupil do nahodne vybrane zastavky, mam ten dojem, ze to byly Semice na Hane. Prijel motorovy vlacek. V Krupce u Teplic, kde tento vlacek jezdi na trase Decin - Krupka - Oldrichov u Duchcova, tomu rikaji "Kozi draha". Dodneska jsem nepochopil proc a z jakeho duvodu.

Ale to jsem odbocil. Vylet do Semic se moc povedl, klidny venkov, pohodicka. Cestou zpatky jsme vystoupili na spatnem olomouckem nadrazi ci spise zastavce, mel jsem radost, ze konecne bude nejake dobrodruzstvi, ze konecne jsem se v Olomouci ztratil. Nastoupil jsem do do prvni tramvaje co jela... Druha zastavka byla "Namesti Hrdinu" - tudiz oblast kterou jsem jiz duverne znal. Byl jsem znechucenej.

Ale to jsem odbocil jeste vice. Krmeni kacenek v Olomouci melo ten nadherny prubeh v tom, ze behem deseti minut jsem mel k dispozici vsechny kachny v Olomouci... Zprava, ze sileny Prazak rozdava ZADARMO! svoje bohatstvi se mezi zviraty rychle roznesla. Z puvodnich peti kachen, jenz pod mostem dostavaly pridel jidla, se najednou utvorila smecka snad ze triceti ci ctyriceti zvirat. Poslal jsem posla koupit dalsi pridel do mistni samoobsluhy... Ale ani to jim nevydrzelo dlouho, zakratko vsechno sezraly. Doslo jidlo - do kachen jako kdyz streli. Marne jsem patral v pameti kde jsem takove chovani naposledy videl...

V jednom casopisu jsem dneska cetl anketu, koho lidi povazuji za nejvetsi objev v televizi za rok 2004. Odpovedi me dost neprekvapily. Samer Issa, Aneta Langerova ( i kdyz tu nekdo obdivoval za to, ze i pres to, ze vyhrala, sebou nenecha manipulovat a je stale svoje, coz se mi na ni tez libi), Petr Sveceny (sportovni komentator), Vojta Kotek a ten druhej ze Snowboardaku. Premyslel jsem o tom a mam dojem, ze nejvetsim, nejznamejsim a nejvice vysilanym clovekem je zcela nekdo jiny. Popisu vam ho. Starsi sedivy pan, bryle, nausnice v uchu a zovialni chovani. Mam dojem, ze jmeno Horst Fuchs vam neni nezname! A to je muj objev roku. Protoze jakmile se zadivam na televizi, zvlaste rano pri vstavani do prace, tak vzdy vidim tohoto cloveka jak bud mava panvickou, nebo vyrabi jablecne pyre ci zveda vysavacem bowlingove koule. 1 2 3 a je to! Tez umi udelat ze zasvineneho auta auto zase zcela ciste. Rika tomu Platinum efekt. Skoda ze nemam auto, hned bych zakoupil. Nezlobte se na me, ale toto je skutecna hvezda ceskych televizi, protoze tolik casu, kolik ma on na televizni obrazovce, nema Samer Issa s hereckou Issovou a Helenkou Vondrackovou ani dohromady.

Jinak vcera byla anketa TyTy, kdyz uz jsme u tech slavnych. Ani nevim kdo vyhral, budu se muset zeptat. Mam ale dojem, ze sportovnim komentatorem roku byl urcite zvolen vsemi milovany Vaclav Tittelbach. Tento clovek, na ktereho kdyz poslete do Novy kritiku, tak vam odepisi neco ve stylu "jedna se o stvavou kampan proti nasemu komentatorovi". Tak jo, Vasku, vsak mi vime! Jeste zajimavejsi je ale odpoved na otazku "Kdo urcuje kvalitu komentatoru a jejich zarazovani na prime fotbalove prenosy?"..... Redakce Sportovniho zpravodajstvi, konkretne sefredaktor. A tim je..... Vaclav Tittelbach! Nedavno po pratelskem fotbalovem zapase se Slovinskem, jenz nam skvelym komentarem opet "zkraslil" Vaclav Tittelbach, behal po diskusich i seznam jeho nesmyslnych hlasek, omylu, nejasnosti ci absolutnich nepravd. Ten prispevek mel cca. dve strany. Pokusim se vam ho najit a ukazat par prikladu....

Par "usmevnych" prikladu Vaclavovi prace /jsem placen za stvavou kampan :-)/
1)"Cimirotič je opravdu slovinská hvězda. Vždyť už v 17 letech hrál za slovinskou sedmnáctku."
2) "Je zajímavé, že Blažek je vlastně jediným hráčem z české ligy v základní sestavě. ... Tedy kromě Poláka."
3) "Slovinci jsou hodně podobní Finům, protože Slovinci jsou v žebříčku 42. a Finové 43." (ano, stylove hraji naprosto stejne....)
4)"Jarošík má právě na Slovince velmi dobré vzpomínky. Hrál proti nim v Ostravě, kde jsme prohráli 0:1..." (zrejme si tenkrat Jarosik vsadil na porazku sveho tymu... ze by s Tittelbachem?)
5) "Lokvenc v koncovce váhal s přihrávkou na Juna a tím zbrzdil naši rozehrávku." (prestavuju si to asi takto: Lokvenc, v pokutovem uzemi soupere, vahal s prihravkou na Juna, jenz stal na pulici care a tim padem, nase rozehravka utrpela...)
6)"Slovinci na tom posledním mistrovství Evropy, na Euru, prohráli všechny zápasy, a to s Jihoafrickou republikou..."
------------------------
No nic, s moudry naseho genia se radeji rozloucim. Venku zacal dest se snehem, takze vylet asi nebude. Budu to muset zitra nejak prezit. Tak preji pekny zbytek vikendu, popr. hezky nastup do noveho pracovniho tydne.

Arnold J.Rimmer BDP

DODATEK: tam jsem se dozvěděl, že to byl jen nominační večer, až pravé vyhláíšení bude až za měsíc! Tak se omlouvám za špatné informace.

Nemoc a podivna emigrace

2005-03-11T00:14:00.000+01:00

Jsem nemocnej. Ach jo. Já to ale avizoval. Lezim doma v posteli a premyslim o cem bych psal. Uz jsem zblbly ze vsech tech telenovel a ruznych blbosti co v televizi davaj. Budu muset vypnout tu televizi.
Hasek do Sparty, ach jo, to je dalsi zprava, ktera me vubec nepotesila. Co s nim budeme delat, vzdyt on uz ma nejlepsi leta za sebou...! V posledni dobe nechapu co vsechno nase vedeni dela. Matusovic, dobre, nakup na budoucnost i kdyz ho nemam rad. Hasek?? Proc? Mame Voriska, i presto, ze nehraje nic moc, tak to co si odehraje Hasek zvladne taky a hlavne je mladsi. Heinz, proc dalsiho ofensivniho hrace? Jak rekl jeden muj znamy - vypada to, ze nad Spartou lames hul. To primo ne, ale jsem dost rozmrzely.
Dnes jsem dostal zajimave reference na muj blog (navic pres ICQ :-))... Udajne pisi jako Halina Pawlovska. Nevim jestli to je plus nebo minus... Shodou okolnosti jsem ji vcera, ne predvcirem videl v televizi. Mela na sobe nejaky priserny cerveny klobouk. Ale neco hrozneho. Mel jsem sto chuti to sem napsat, ale pak jsem si rekl, ze nebudu hazet jedovatou slinu. Jenze jak jsem dostal to prirovnani, tak mi to nedalo a napsal jsem to sem. Omlouvam se :-) Nevim komu, zda Pawlovske nebo vam. Asi obema.
Vcera me zaujala jedna teletextova zprava... Zprava o emigraci z Rakouska do Cech. Bylo to velmi podivne, vetsinou se utika obracene. Jak drive tak nyni. Rozdil je jen v tom, ze drive to byli Cesi, dnes Indove, Iranci ci Bulhari. Ale ne, tyhle ctyri se vydaly opacnym smerem... Blazni, silenci, zmatenci? Ptam se sam sebe. Nebudu vas napinat, nejsme na tom jeste stale lepe nez Rakousko (odbocim, protoze ac se to dneska muze zdat absurdni, tak v roce 1947, kdy nasi vyhrali MS v hokeji v Praze, tez diky tomu ze v poslednim zapase Rakusane neprohrali s vysokymi favority Svedy, posilali Cesi jako vdek do Rakouska spousty vagonu pomoci - tenkrat jsme na tom opravdu lepe byli). Ti ctyri uprchlici totiz byly zeleznicni vagony! Ujely ze zastavky Gmund a prejeli hranici az do zastavky Ceske Velenice... Na Ja, Osterraich is nicht Gut! Ceska koleje je lepsi... My uject do Cech!.... Pripomina mi to toho americkeho vojaka co kdysi emigroval do Severni Korei. Nebo toho herce, James Dean se tusim jmenoval, ktery zase uplachl do NDR.
Ale abych dopovedel ten pribeh tech vagonu. Nikdo je zde necekal, zadny uvitaci vybor! Zklamani. Navic je v posledni chvili dali na vedlejsi kolej, no to je uvitani! Vzteky si to narazili do jiz odstavenych vagonu. Prask! A mate to!

Uz se tesim az budu zdravy. Nebavi me lezet v posteli a kdyz pisu blog, tak mam zase spatnej pocit, ze nelezim. V pondeli jdu do prace. Nebavi me byt doma.

Tak zatim, preji pekny vikend

Arnold J.Rimmer BDP

Lidska blbost nezna hranic

2005-03-09T12:34:00.000+01:00

Dnesni rano bylo peklo…bolest hlavy, krku a den plny pracovnich povinnosti. Po probuzeni jsem mel pocit „Zabte me, at nemusim zase do te prace….!“. Jelikoz kolegyne je tez nemocna, budu se muset premoci a jit…. Vylezam s postele s pocitem, ze na me neco leze. Bohuzel predstave, ze je to dvacetileta blondyna s poprsim cislo ctyri a s krasnymi cervenymi tango kalhotkami, se nerika ani sen, ani fata morgana, ale vylozene moje naivita. Asi budu mit chripku, nastyd jsem zrejme pri hrani Bolivie, neb jsem sedel skoro u dveri.
Premaham se. Smlouvam s hodinkama. Prosim cas aby se zastavil….nic. No nic, vzhuru do boje!
Ranni cesta autobusem v pohode, ani bych o tom nepsal, kdyby Cervenokalhotnik dneska necet Reflex! Ten zradce, vcera tu o nem pisu ze cte jen knizky a on mi udela tohle….Vsak ja si na nej posvitim priste.
Prijdu do prace. Nase firma ma pronajmute kancelare v hotelu, dvacetiposchodovem. Samozrejme uplne nahore…. Prichazim kdyz hoste jdou ze snidane – nejhorsi mozny termin. Stojim u vytahu, omladina ze zeme kde nemluvi cesky uz tam nervozne postava… Preslapuji… Vytah ma standartni ovladani. Chces jet nahoru, zmacknes sipku nahoru. Chces jet dolu, zmacknes sipku dolu… Pochopi to cvicena opice ci Komisar Rex. Ne vsak omladina, zrejme Nemci. Rychle a zbesile mackaji obe tlacitka…. Ach jo…. Prijede vytah, cast omladiny se nazene dovnitr. Odveze je do mínus jednicky. Samozrejme, protoze tenhle vytah jede I dolu… Za dvacet sekund se vytah vraci z minus jednicky. Samozrejme zastavuje znovu v prizemi, protoze ma namackan pozadavek lidi jet nahoru. … Omladina se hrozne divi a nerozumi zakladnimu principu. Odjizdeji. Vidim nakladni vytah, jdu tam. Slava, prakticky prazdny. Dneska stavime jen ve dvou patrech. Jindy je ale situace o neco horsi:
V prizemi mackam nejvyssi patro…. Zastavujeme v petce. „UP“ rikam cizincum. Jedeme dal…. Sedmicka. „UP“ rikam cizincum. Jedeme zase dal….jedenactka… „UP“ rikam cizincum. Nastupuji….Me je to jedno, nemam silu se hadat…Spustej… rusky. Pro zmenu… Jedeme stale nahoru. Cizinci se divi. Zastavujeme ve ctrnactem patre… Cizincum nerikam nic…. No to si snad dela srandu, nevidi, ze je ten vytah plnej??? Ne nevidi, pani se tam narve… Chce se mi brecet, ne z toho jak jsou hloupi, ale z jejiho parfemu. Konecne ve dvacatem patre… Vystupuji, nadherny zacatek dne….cesta vytahem.
Nadherne jsou I lide co cekaji v prizemi na vytah aby nasledne jeli do prvniho patra. Fakt skvely. At zije rozum….
Dusi me bezohlednost a neucta lidi ke druhemu, dusi me neznalost zakladnich veci a pravidel. Jsem mozna hloupy, ale kdyz jdu po chodniku, tak se radeji vyhnu nez bych cekal az se vyhne druhy. Pridrzim lidem dvere, pustim je do dveri. Casto ani nepodekuji.

Jedu takhle v Teplicich, kde ma pritelkyne rodinu, autobusem do Hypernovy. V Teplicich maji genialni vynalez – nastup jenom vpredu. Nastupuji, autobus uz je decentne zaplnen. Zvlaste v predni casti vozu, zadek je o mnoho prazdnejsi. Rejpu. Proc se neposunou??? Zastavujeme na dalsi zastavce. Dalsi lide nastupuji. „Posunte se!!“ rikam lidem prede mnou… Nic… Az zarve ridic „Nemuzete se sakra posunout, vzadu je uplne prazdno???“ Toho poslechnou, I kdyz nekteri reptaji, ze je na ne hruby. Houby hruby, az moc mekky!
Dalsi priklad. Prijde ke mne mlada pani do prace, ze jsem ji potvrzeni vydal spatne. Podivam se na to, rikam, ne, vsechno je v poradku, takto se to dela. Zacne si mlejt svoji, ze to je spatne, ze to chce zmenit. Vysvetluju, ze se zmenil od toho a toho data zakon, ze tak jak to chce uz se to nedela. Vybafna na me, ze to tak chce! Usmeju se a vysvetlim ji to znovu a ze jine potvrzeni nedostane, protoze to proste nejde. Nakonec si to necha vysvetlit s tim, ze se jeste nekde zepta. V hlave mi beha obrazek zvirete o kterem se ve zname detske pisnicce zpiva „a ta krava mleko dava“. Mne nevadi kdyz lide neco nevedi, nevadi mi kdyz se zeptaji, nevadí mi kdyz lide udelaji chybu a dokazi ji uznat. Ja sam delam mraky chyb, spoustu. Me vadi , ze nekterym lidem proste zakladni veci clovek nevysvetli ani kdyby byl Jan Amos Komensky nebo Pedagogickou fakultu University Karlovy. Mam dojem, ze vsichni co tady ctete tento clanek, mate ze svych zkusenosti podobne zazitky. Blb bude blbem.
Bijte me nebo nebijte, souhlaste se mnou nebo nesouhlaste, ale deformace mysleni a charakteru lidi, to je vubec nejvetsi hrich co zde komuniste za tech 40 let napachali. Ekonomika, ekologie – to vsechno se da zmenit behem par let, ale mysleni lidi a jeji deformace, to bude trvat generaci, dve, tri, nez se zhoubny nador odstrani. Mate-li na to jiny nazor, rad si prectu vas postreh v „comments“ pod clankem. A mate-li nazor stejny, napiste mi ho tam taky

Koncim, jdu si uvarit caj! Mejte hezky den

Arnold J.Rimmer BDP

Tata Medved hraje Bolivii v rannim autobusu

2005-03-08T10:23:00.000+01:00

V dnesnim prispevku bych rad shrnul par veci, ktere me za uplynuly den budto napadly, nebo by teoreticky mohly byt castecne zajimave. Uvidime jak mi to pujde.
Tak mohl bych zacit rovnou tim co se stalo naposledy. Ranni cesta autobusem do prace...no ranni, okolo osme hodiny. Ona i ta osma je obcas dost brzo... Kazdopadne jezdim kazdy den stejnou linkou, ovsem v jiny cas. A zjistil jsem, ze ac v Praze, tak casto jezdim stale se stejnymi lidmi. Casto mam chut jim rict "Zdar, tak dneska zase do prace, co?" protoze mi prijde, ze uz se proste zname, kdyz se vidime skoro kazdy den.
Dneska byla ale ucast slabsi. Ja, jelikoz nevim jak se lidi ve skutecnosti jmenuji, si jednotlive osoby pojmenovavam. Napriklad "Divna rodinka" - takovz pochybny pan s pochybnou manzelkou a dvemi detmi. Ty se mnou ovsem jezdi casto odpoledne, ne rano, nebo je potkavam jak sankuji - rozumej deti ne rodice. Dale se mnou jezdi "Cervenokalhotnik" - cca. 35 let, casto nosi cervene kalhoty, ma bryle a vousy. Vystupuje na konecne tramvaje. Cte si. Casto. Vetsinou knizku, nikdy jsem ho snad nevidel s novinami. Ten ale dneska s nami taky nejel.
Dale tu mame "Kratkou sukynku' - mlada slecna ci pani. Zrejme nova, protoze jsem si ji zacal vsimat az v posledni dobe. Jezdi az na konecnou, pravdepodobne. Nosi vzdy kratkou sukynku, zrejme ma jen jednu, protoze ma stale tu samou, cernou. Cca. 175 cm vysoka, svetle hnede vlasy. Nosi kozacky. Minule jela s nejakym panem, starsi muz okolo 40 let. Nejak se k sobe meli, zrejme pribuznej nebo spolunocleznik. Dneska s nami jela taky.
Casto posloucham co si lidi rikaj. Ne cilene, jen kdyz neco zaslechnu. Tim me upoutali dva mladi kluci, tak do patnacti az sedmnacti let. Rikam jim "Dvojka pocitacovych maniaku" protoze neustale mluvi o pocitacich. Je to zajimave. Nedavno ten jeden spustil "Poslal jsem ti vcera tu prilohu, melo to asi patnact megacu, jaks dlouho to uploadoval??" - tomu jsem jeste rozumel. Pak se zacali bavit o nekom tretim "Von je to uplnej blazen, von je vsude zabanovanej, na Hubech, na ICQcku, proste vsude" - to uz byl tezsi orisek, ale rozlousknul jsem ho. Tak jo, aspon se neco dozvim.
Casto s nami jezdila cestou domu z prace i takova stara pani, zrejme mirne blazen. Vzdy hrozne sprosta a hlasita. Jednou nadavala nejakym detem a na jejich maminku spustila "Vsak voni se na vas haranti stejne vykaslou, ja bych je zabila". Deti jen smutne koukaly a zacali brecet, neb se baly. Maminka byla taky mirne v soku. Vse vyresil ridic, kdyz prohlasil, ze dal nejede, pokud si baba nevystoupi...A tak jsme nejeli a cekali, cekali a nejeli...Pani to nakonec vzdala.
Clovek se obcas dozvi i veci ktere o sobe vubec ani nevedel. Tentokrat ne rannim autobusu, ale v tramvaji cislo 11. Cekam takhle na tramvaj, zima jak v Rusku, kdyz se ke mne priblizi dve duchodkyne. Usluzne jim uhybam z cesty, jednak ze slusnosti a jednak z bezpecnostnich duvodu - clovek nikdy nevi. Duchodkyne se postavi vedle me a uz to jede... Jak je to dneska hrozne, jak nikoho nic nezajima, jak jsou lidi lhostejni... Se zajmem posloucham, i kdyz se tvarim jakoze sleduju zda uz ta 11 jede. "No jo, jenze te dnesni mladezi je to jedno, ty zajima jen sex a drogy... A penize, samozrejme". Zpozornim.... Druha babca vsak nasadila vsemu korunu, kdyz s patetickym tonem pronesla recnickou otazku "No jo, pani, ale co my s tim nadelame?? Nic!". To uz jsem malem vyprskl smichy, chtel jsem se jich zeptat, zda by nechtely dat lajnu koksu po tom, co bychom se ve trech pomilovaly, samozrejme za tucny financni prispevek - oni me, nebo ja jim?? - ale udrzel jsem se. Debata pokracovala i v tramvaji, tu jsem bohuzel neslysel, neb jsem byl v jinem voze...
Ve vysledku jsem budto sexualni fetak nebo nejsem mladej. Otazka je co je horsi :-)

Vcera jsem se nechal ukecat ke hre Bolivie... Popularni hra v hospodach 20.stoleti, neco jako ten Mexikanec jak okradal lidi - Jednorukej bandita!
Priserna opilecka hra. Nastinim pro ty co neznaji. Casto se tato hra jmenuje "krabicky", my ji nevim proc rikame po zemi Simona Bolivara. Zakladem je krabicka sirek, ktera se dle pravidel postavi na roh stolu, zespodu se do ni cvrnkne a po dopadu na stul se vidi vysledek, jenz je zavazny pro dalsiho hrace v poradi. Jedna strana je nula /ta nejvetsi/, druha velka jsou dva loky, postavi-li se krabicka na sirsi stranu pije dalsi hrac pulku toho co ma a podari-li se postavit sirky na "stojacku" pak dalsi hrac pije vse co ma. Jsou i postihy pro hrace jenz to cvrnkne blbe - spadnuti na zem vse co ma, spadnuti do jakekoliv sklenicky - vypiti veskereho obsahu, rozehrani z nespravne strany krabicky - pije vse co ma ve sklenici atd. atd. Dalsi pravidla o otoceni smeru ci dovolene pauze v piti se regionalne lisi.
Kazdopadne tuto hru kdysi nekdo vymyslel aby zvysil obrat sveho pivovaru, protoze pri trose smuly se muze v klidu stat, ze behem pul hodiny vypijete tri, ctyri piva...:-(. Nastesti jsem ale vcera mel stesti, takze jsem mel jen dve pulky, cimz nasledky nebyly az tak hrozne.
Taky se mi padarilo doma vyresit situaci, kdy hraju na pocitaci a pritelkyne se diva na televizi. A ted ona nadava, ze slysi jen pocitac a ja zase ze slysim jen televizi. Vcera jsem to vyresil - sluchatka. Proc me to jen nenapadlo drive!!! Takze to ted u nas vypada asi tak, ze v televizi bezi francouzsky film a mne se ze sluchatek ozyva "Tata Medved, druzstvum Alfa a Bravo, presun na pozici Ai57" "Rozumim Tato Medvede", "1: na 9 hodine vojak, 400 m" ci "Sakra, 1 to koupila".... Nejsem dobrej v techle hrach, nedavno jsem omylem postrilel pulku druzstva Bravo /sli ze spatneho smeru, trubci!/...musim se poradne ucit.

Tak zatim, mejte fajn den

Arnold J.Rimmer

Vitani novych Spartanku

2005-03-07T10:46:00.000+01:00

Tak po tom co jsem si cely clanek chytre vymazal, muzu zacit psat znovu…Chytrej hoch ten Arnold, chytrej….

Tak jako se provadi na radnici vitani narozenych obcanku – tedy, pokud se to jeste dela, ja posledni tuto proceduru zazil naposledy okolo roku 1986 kdyz se narodila moje sestra a to na mistnim narodnim vyboru – tak tez tuto sobotu se na letenskem stadionu provadelo vitani novych posil v kadru a realizacnim tymu. Dalo se predpokladat, ze to bude vicemene negativni privitani, vzhledem k tomu, ze temi posilami byl exostravsky Matusovic a exbenesovsky, exspartansky a exmoskevsky trener Jaroslav Hrebik.

Nutno rici, ze oba byli prijati tak jak jsem cekal – piskot, vyzvy k odchodu a hucenim.
Co se me tyce, tak prichod Matusovice byl pro me trpkou pilulkou letosni zimni prestavky. Uznavam Matusovice jako vynikajiciho hrace, nicmene mi na nem nesedi jeho chovani a snaha zavdecit se tem komu zrovna potrebuje…. Viz, napriklad tri on-line rozhovory v rozmezi tri dnu ktere se od sebe lisili jak se jen lisi stadion na Letne a v Edenu. Dale jeho chovani ke Sparte, kdy ji vidi jen jako most k lukrativnimu zahranicnimu angazma. Nektere jeho vyroky a vety proste nemuzu jen tak prehlednout. Mluvi o tom, ze nemuze za rivalitu mezi Spartou a Banikem. Otazka je, zda nekterymi svymi ciny ci vyroky tuto rivalitu nepodporoval a neumoznil ji bujet.
Nicmene racionalne receno – stal nas cca dvacet milionu korun, to neni mala suma. Pokrikovanim a zneprijemnovanim zivota neuskodi nikdo Matusovicovi, ale jen a jen Sparte. Matusovicovi bude zcela jedno zda na nej nekdo kricet bude ci ne. Jediny kdo to odnese bude Sparta – budto tim, ze za jiste velky plat bude sedavat na lavicce nebo tim, ze jeho cena klesne tak, ze budeme radi kdyz ho prodame za nakupni cenu,
Ani jedno nechci, ani jedno se mi nelibi, Proto, ackoliv Matusovice opravdu rad nemam, na nej nepiskam ani ho nechci vystvat z Letne.

Druhou posilou je trener Hrebik. Dalsi sporna osoba. Fanousky milovany Franz byl vystridan trenerem Hrebikem. Nechci hodnotit profesionalni kvality obou muzu. Nechci rikat ktery z nich je lepsi, kdo horsi ci kolik kdo ovlada fotbalovych terminu. Oba asi maji svoji kvalitu v necem jinem. Ostatne je nesmirne slozite posoudit kvality trenera, protoze nikdy dva treneri, ktere byste chteli srovnavat, nikdy nemaji naprosto stejne podminky k praci a tudiz je jejich srovnani vzdy zkreslene.
Kazdopadne ve Strakovi jsem videl po dlouhe dobe trenera, ktery ve Sparte nevidel jen dalsi staci ci moznost trenovat nas nejlepsi fotbalovy klub, ale nekoho, pro koho je Sparta srdecni zalezitost. To je ten nejvetsi rozdil. Franz pro Spartu zil, Jaroslav pro Spartu pracuje. V realnem zivote bych dal asi priklad v manzelce a nadrizene. Pro Franze byla Sparta manzelkou, pro Jaroslava sefova.
Presto vsechno si myslim, ze nema cenu na Hrebika piskat. Nikomu tim nikdo neprospeje. Jen uskodi. Sparte. Jednou je trener, trener Sparty, tak proste by mel mit aspon cas ukazat co je v nem.
Stale se vola po koncepcni praci treneru. Straka tu moznost nedostal, modleme se, at ji dostane Hrebik – ne pro Hrebika, ne pro Kretinskeho, ale pro Spartu.
Pred prestavkou byl I hromadny odchod z hlediste na podporu Franze. Sel jsem taky. Ne jako protest, jako podekovani Frantiskovi Strakovi za to vse, co pro Spartu udelal… Tam, mezi fanousky, se citil Straka asi nejlip a bylo videt, ze pro nej je Sparta zcela jiste srdecni zalezitosti. Bylo to moc pekne rozlouceni.
Jeste dve veci me ale pri sobotnim zapase vadily – 1) zcela hrozne dresy. V kampani proti rasismu nastoupila Sparta v bilo-cernych dresech. Jiste dobry napad bojovat proti rasismu, ale proc takhle?? Sparta ma byt ruda, vsechno ostatni ji je cizi. Nejsem rasista, na cernochy nebucim, ovsem takoveto umele kampane se mi nelibi.

Dalsi smutna vec byla giganticka navsteva 1657 divaku. Kde to jsme??? Za takovy pocet lidi by se stydeli I v nemecke Oberlize! Sparta ma nejvice fanousku v CR a prijde jich 1657?? Proc? Duvodu muze byt nekolik – treba prave zmena terminu kvuli TV, jak jsem ho tu minule tvrde kritizoval… Nebo zima. Ci chaby souper. Presto vsechno ale je neomluvitelne, ze se najde jen 1657 divaku, kteri jsou ochotni neco malo pro svuj klub obetovat. Az bude hrat na Letne zase Manchester, Milan ci Barcelona, tak bych temto divakum, kteri prijdou vzdy a ne jen na svetova muzstva, dal zdarma listky. Oni jsou ti Spartani, ne nekdo, kdo se prijde podivat na Sevcenka, Zidaneho nebo Rooneyho….
No, aspon, ze jsme vyhrali. Vecer jsem si spravil naladu v Benesove, mezi partou skvelych lidi… Mimochodem, spal jsem v panelaku, kde ma pan Hrebik svuj byvaly byt… Svet je malej.

Arnold J.Rimmer

Mimochodem, v Dohranu kecaj... ackoliv kampan proti Matusovicovi byla velka, nezdala se mi vulgarni.... Pokrik "Matusovic ven" a huceni sice nejsou spolecenskymi normami uznavane, avsak sproste take ne. A transparent "Chachare tahni" nebyl vubec u kotle, ale na opacne strane vedlejsi tribuny. Take zminka o tom, ze ve 35.minute odesel jen cely kotel neni pravdivy. Odchazelo i spousta lidi z vedlejsi tribuny. Dohrano me zklamalo, vylozene mluvili polopravdy.

Konecne si porid ICQ!!!

2005-03-04T10:08:00.000+01:00

Rekl jsem si, ze nemuzu dopadnou jako skutecny Rimmer, jehoz zapisky zacaly prvniho ledna s predsevzetim, ze bude pravidelne zapisovat sve poznatky a uspechy a ze doufa, ze budoucim generacim prinese jeho denik stejny uzitek jak pameti Napoleona Bonaparteho. Dalsi zapisek byl pak nekdy v cervnu znel "Narozeniny teticky Meggie".. Tak tohle ne!

Napadlo vas nekdy premyslet o tom, ze o nektere veci neslysite buhvi jak dlouho, rok, dva, tri a najednou se ta vec okolo vas objevi kazdym okamzikem? Mne se to stalo zrovna tento tyden a to se zarizenim ICQ. Osobne tento zpusob komunikace nepouzivam, zrejme kvuli tomu, ze doma jsem nemel staly internet a v praci mame MACy na ktere nechci nic instalovat - umim si totiz dobre predstavit administatorova slova "Tys to zaviroval nejakym ICQ????!". Vlastne jsem ho ani k nicemu nepotreboval, prislo mi to zbytecny. Nekdy pred pul rokem na me kamarad vybafl "Mas ICQ???". Moje odpoved ze ne ho mirne deprimovala, zrejme kdybychom se neznali dele, tak mi rekne, ze jsem clovek zijici skoro ve stredoveku a nekdo, kdo nechape tyhle vymozenosti vyspele spolecnosti. Nicmene od teto doby na me ICQ porada doslova hon, hon jenz se v tomto tydnu silne zvetsil.

Za nejaky cas jsem byl tercem dalsiho "utoku" ICQ.Mam kamarada v Nemecku, opravdu hodne zamestnaneho cloveka. Piseme si maily, kdyz priede do Prahy, tak jdeme do hospudky a pokecame... Problemem je ze nase prace nam v posledni dobe nedovoluje si trvaleji psat, tak mi nekdy ke konci minuleho roku nabidl - porid si ICQ!!! Uz zase....ani jsem tenkrat na jeho dotaz, zda mam tento system zabudovany ve svem pocitaci, neodpovedel...

Zjistil jsem ale, ze ICQ neni jenom problemem mym, ale trapi i jine... Byl jsem v lednu letosniho roku u sveho kamarada v Brandyse nad Labem. Dali jsme si pivko a delali veci na pocitaci. Mam dojem, ze jsme zkouseli muj novy prenosny vysokorychlostni internet. A behem naseho zkusebniho provozu na mne spustil "Hele vole, mne se sem naistaloval nejaky hajzlik, nejaky "ii ce kve..." a ja se toho nemuzu zaboha zbavit". Zpozornel jsem, neb smycka jenz na me ICQ chystala se povazlive zacala stahovat... Protiutokem na ni! Zavelel jsem, sedl k pocitaci a nebohou aplikaci ICQ po mensich obtizich odistaloval. Tak a ma to, ted si na me uz netroufne!
Chvili dalo ICQ pokoj, ale to by nesmela existovat moje pritelkyne /fuj, takove rouhani, ja doufam, ze ji ted nezvoni v usich/.... Zacala mi nedavno vypravet pribeh jenz se odehral v nemocnici kde drive pracovala. Kolektiv jednoho hocha a asi 15 divek...CHudaka kluka nachytaly... Dele nez tri mesice ho vodily za nos, psaly mu zpravy od imaginarni osoby opacneho pohlavi pomoci.... ja myslim, ze uz vite, jakeho prostredku.... ICQ!!!! Z kancelare do kancelare, pipaly zpravy prichozi, hoch s nadejemi, divky s legraci. V tu chvili jsem malem prisahal, ze neco takoveho me domu nikdy nesmi.

A ted konecne tento tyden....frontalni utok ICQ.Ne nepodobny spojenecke operaci Overlord. Podotykam, ze jednotlive osoby se neznaji, takze se ani nemohly domluvit /pokud si tedy za mymi zady nepisi pres ICQ :-)/... Utery - pise kamarad z Nemecka, ze vubec nestiha, a ze pro rychlejsi komunikaci si mam poridit ICQ. Ale vsak jo... v utery vecer mam sraz s kamaradem...shodou okolnosti je to ten ktery poprve pred tim pul rokem polozil na stul tema ICQ. Obratil se na me opet se svym dotazem "Uz jsi si konecne poridil ICQ???"... ne, tohle ja nemam za potrebi. Dalsi rana prisla z opravdu necekane strany... Vola mi kamarad z Bele pod Bezdezem, pocitacum rozumi jeste mene nez ja, a vyhrkne na mne "Tak uz mi tady instaluji internet a mam nove ICQ, tak si napis cislo..." pomoc!!! Malem prastim telefonem, cislo si pisu a slibuju, ze o vikendu se na to podivam /lzu, o vikendu nemam ani chvilku cas a navic mam stale problemy s domacim pocitacem/...

Musim byt svetovy a moderni! Co nemuzes porazit s tim se spoj!! Ve stredu jdu na sklenicku s kolegyni.... tentokrat utocim ja "Mas ICQ?" ptam se. Ne, odpoved lahodi memu uchu. Hura nejsem jedinej na svete co to nema.... nadeje, ze ICQ porazim je o neco vetsi. Mam spis ale dojem, ze prece jen podhlehnu a na zkousku si tohleto ajcikvecko do sveho pocitace dam... Kvuli kolegovi z Nemecka, samozrejme, ne proto ze me zajima jak to funguje...:-)

Popravde ale, umite si dneska nekdo z vas predstavit, jak se lidi dorozumivali pred x lety kdy nebyl mobil, pevna linka byla jen nekde a pocitac byl vynalezem kapitalistickych vydriduchu? Dnes nam nestaci ani email....

Zacatek

2005-03-03T20:11:00.000+01:00

Zdravim vsechny co zavitali na muj blog. Dneska jsem se rozhodl, po tom co jsem vcera vedl rozhovor s jednou kolegyni, ktere jsem kdysi daval precist par svych "umeleckych" pokusu, ze bych chtel zase zacit psat neco z toho, co si myslim, publikovat nekde svoje nazory a vubec vsechny veci, ktere me pres den napadnou, ale vetsinou zapadnou nekde v nenavratnu. Tak doufam, ze mi to pujde nejak aspon uspokojive.

Nazval jsem tento blog "Rimmeruv Svet" dle sveho nicku na diskusich. Nic lepsiho me nenapadlo, taky jsem si vzpomnel na svuj oblibeny serial Cerveny Trpaslik, kde byl Rimmer hlavnim hrdinou.

Dnes je ctvrtek dopoledne... ALe ne, mozna by vas zajimalo neco o mne, nejdrive, abyste vedeli kdo vubec jsem. I kdyz predpokladam, ze vetsina z tech co sem budou snad chodit uz me znaji..Cerstve jsem zacal sestou petiletku sveho zivota, ziji ve meste o kterem se rika, ze ma 100 vezi a pracuji ve firme jehoz majitel si vydelava na lidech jenz si mysli, ze rozumeji sportu :-)
A propos... sport. Prvni dnesni tema... Jiste znate ten pocit, kdyz si neco nekdy naplanujete a pak vam to zmari udalost jenz nemuzete ovlivnit.... Presne toto se mi stalo dnes... V utery jsem byl v hospudce s jednim se svych davnych kamaradu... Zname se uz asi 12 let, proste strasne dlouho. Bohuzel v posledni dobe jsme se videli udesne malo, tedy vubec. S usmevem jsem rikal, ze az odjede po skole do Norska, ze se budeme vidat casteji nez ted. Ale to jsem odbocil. Pozval me na sobotu do sveho rodneho mestecka, na oslavu svych narozenin. Rikam mu - O.K. rad prijedu, ale v nedeli musim byt v pet na Letne, protoze jdu na fotbal. To stihnes, to stihnes... Domluveno, vyrizeno, vsechno pripraveno. Vcera prijdu z prace a co nevidim - kvuli snehove kalamite zruseno sest duelu prvni ceske fotbalove ligy. Hrat se bude jen v Jablonci a na Sparte. Pohodicka, vsechno klape tak jak ma byt. Dneska se dozvidam, ze zapas na Sparte byl prelozen kvuli televizi z nedele na sobotu, na 14:25. Zpenila se ve mne krev. Ja chapu, ze televize dava velke penize do fotbalu, chapu, ze je nejaka smlouva... Ale prijde mi krajne sproste prelozit zapas kvuli teleivizi tri dny pred vykopem.
Nastesti moje plany jdou zmenit. Ja se prispusobim. Ale jsou lide, kteri si planuji vikend tak aby vse stihli. A ted jim nekdo kvuli hejhulum z NOVY prekomplikuji jejich plany... Stale se rika "vse pro fanousky", male ligove navstevy, ale mne prijde, ze fanousek je bran jako blbec, ktery ma vubec dekovat ze se muze divat.
No nic, pro uvod to stacilo. Jdu se kouknout jak to vypada.
Pro ted se mejte.

Arnold J.Rimmer BDP